Laughter Therapy // Prochází kompletní úpravou

11. Zvláštní sportovní nabídka ✔

,,Prosím, paní profesorko!" Vyhrkla jsem s Georgem ve stejnou chvíli. Běželi jsme za profesorkou Prýtovou. Ona se jen zastavila a otočila se na podpatcích, jak to většinou dělávala. Zvědavě se na nás dívala a čekala na to, až se jeden z nás vymáčkne.
V první chvíli chtěl George začít něco rychle vysvětlovat, pak si ale všiml pasivní agrese v mém hlase a podíval se na mě tázavým pohledem. Dlaní naznačil, abych začala první.

,,Nech mě mluvit." Poprosila jsem ho ještě při jistotu a bez toho, abych vůbec čekala na jeho odpověď, jsem se podívala zpátky na profesorku Prýtovou.
Zase jsme se s ní vybavovali po hodině; takže to nejenže vypadalo, že jsem měla slušnou šanci dorazit pozdě na mou příští hodinu, jasnovidectví s profesorkou Trelawneyovou, ale taky se mohlo na první pohled zdát, že máme další problém.
A myslím, že by naši prefekti neunesli, kdybychom byli tak kontraproduktivní, že bychom sbírali body jen pro to, abychom si je nechali odečíst při nejbližší možné příležitosti. Na druhou stranu, alespoň jsme si ty body dopředu nasbírali. Nebylo tedy divu že se na nás Cedric velmi nepěkně zadíval když viděl, u koho jsme oba dva stáli. Pak zmizel někam do hradu.

,,Mám strach z toho, co jste při hodině bylinkářství naznačila. Možná jsem byla dobrá, když jsem hrála famfrpál v Krásnohůlkách, ale to byla výhradně dívčí liga. Chlapci totiž měli svojí vlastní. Tady..." Rozhodila jsem rukama a George mě podpořil zuřivým přikývnutím hlavy.

,,By nevydržela ani pět minut." Doplnil mě naprosto vážným hlasem.
Při té příležitosti jsem se na něj zaraženě podívala a překvapeným gestem jsem mu dala najevo, jak moc se mýlil.

,,Hele, to bych zase vydržela. Takové střevo nejsem." Obořila jsem se na něj zamračeně. Vypadala jsem, jakoby se mě doopravdy dotkl; a taky že jo.
Měla jsem na mysli i to, že dívčí liga byly místy tvrdší než ta klasická - byla jsem zvyklá na hraní tvrdé a nefér hry. Pokud by mi ale nevěřil, mohla jsem mu ukázat, jak umím odpalovat potlouk. Nechtěla jsem ale hrát přes takhle vytížený školní rok. Neznělo to zrovna jako něco, co by mi přidávalo v akademické oblasti, kde jsem i tak měla sem a tam slušné problémy. Například už v ten moment jsem věděla, že se na lektvary budu muset učit jako mourovatá.
I tak jsem atlasem bylin praštila dvojče přes rameno. George jenom nadzvedl obočí a za praštěné rameno se chytil, prsty si ho začal masírovat; z profesorky Prýtové ovšem nespustil pohled.

,,Zkrátka mám strach, že bych nemusela mít takové výsledky, jakých jsem dosahovala v Krásnohůlkách." Ukončila jsem debatu vcelku pádným argumentem a George mě podpořil odevzdaným kývnutím.
Profesorka nás ale oba dva odbyla jemným úsměvem, jako kdyby naše argumenty ani neslyšela. Jako kdybychom jen přihlouple souhlasili s jejím rozhodnutím. Naklonila hlavu k rameni a oba si nás sjela pohledem.

,,Nesmysl, drahoušku! Nemá smysl nad tím vším lámat hůl, dokud jste to alespoň nezkusila. Profesor Brumbál říkal, že jste v Krásnohůlkách nebyla úplně špatná. Náš odražeč Quincy se necítí fit a nový člen týmu bude na nějakou dobu potřeba. Kromě toho, mám za to, že se dnes koná první trénink proti Nebelvíru, takže se nemusíte ničeho bát, na rozkoukání budete mít času dost. Nemám pravdu, pane Weasley?" naklonila se k němu s pošetilým, mateřským výrazem ve tváři. Georgovi nezbývalo než znovu přikývnout s naprosto oddaným výrazem ve tváři. Vypadal, jakoby ho skoro nic nemohlo štvát víc. Byli jsme na tom stejně.
Odkud mohl Brumbál vědět, že jsem "nebyla v Krásnohůlkách úplně špatná"? To se mu pochlubila mamka v dopise? Ptal se na to madame Maxime? Nebo si to prostě vymyslel?

Ať to bylo tak nebo tak, přišlo mi docela zbytečné vymýšlet další výmluvu. Měla pravdu, koneckonců. Za tu zkoušku mi to stálo. Třeba se to tak zvrhne, že mě nepřijmou - možná mi dají doživotní zákaz hraní v bradavickém přeboru?