Laughter Therapy // Prochází kompletní úpravou

14. Slavnost Všech svatých ✔

Nebyl to pěkný pocit, když jsem vcházela na nádvoří pod velkými hodinami po vedle Cedrica. Necítila jsem se příjemně, když jsem viděla, jak se na nás všichni dívají. 
když jsem se nad tím zamýšlela, Johanna z toho byla na větvi ze všech nejvíc. Brala jako samozřejmost, že s ní půjdu do Prasinek; zvlášť, když to bylo moje poprvé. Když jsem vykoktala něco podobného tomu, co jsem řekla dvojčatům, zmrzla v pohybu a omámeně se na mě podívala. 

,,A kdo tě prosím tebe stihl už pozvat?" optala se, když jsme se v ložnici obě připravovaly na řečený výlet. Co chvíli po mně loupala očima, měřila si mě od hlavy k patě a skoro jsem slyšela soukolí myšlenek, které jí tikalo v hlavě.
,,No, ono mě vlastně pozvalo víc lidí, abych tak pravdu řekla." Zahuhlala jsem, když jsem si kolem krku přehazovala šál v mrzimorských barvách. V ten moment zvedla obočí ještě o něco víc. Nemusela říkat nahlas jediné slovo na to, aby se zeptala o podrobnostech. 

,,Semlelo se to strašně rychle, vlastně ani nechápu, jak je to možný," zahuhlala jsem zmateně a sledovala Johannu, která čekala na každé slovo, co jsem se chystala říct. ,,Víš, nechci aby to mezi nás vrazilo nějaký klín," ,,Můžeš se už vymáčknout?" zasmála se Johanna znenadání. Bylo to tak náhlé, že jsem nadskočila a uhnula na stranu. 
,,To tě snad pozval Cedric? Nebo proč jsi ksakru tak nervózní?" zeptala se žertem. Poté se místností začalo rozpínat mrtvolné ticho. Všechny dívky, které byly v ložnici se na nás zaujatě podívaly. Tilly se dokonce otevřela pusa dokořán. Johanna se narovnala a zamračila se, když si začala spojovat dvě a dvě dohromady. Zbledla tak, že vypadala jako mraky, které pluly po obloze. Jenom se otočila na patě a prkenně přikývla. 

,,Jistě. Tak to je... Tak to je rozhodně překvapení," zahuhlala po chvíli. Už se na mě ani nepodívala - jenom se otočila směrem ke svojí posteli a přes rameno si přehodila brašnu s věcmi. 
,,No... Tak si to spolu užijte. Vyřiď mu, že ho pozdravuju," usmála se nekomfortně a prakticky vyběhla z ložnice. Ve tváři jí nebylo vůbec nic poznat; neměla jsem ponětí, jestli je zklamaná, překvapená nebo naštvaná. Dlouze jsem vydechla, zavřela oči a zatřepala hlavou. Měla jsem co vysvětlovat. Nebylo to rande, to zajisté ne, ale i tak to byl její bratranec se kterým jsem se nebavila tak, jako s ní... Občas jsem nechápala, proč musí být vztahy tak nesmírně složité. 

,,Vyběhla ven, ani nepozdravila." Podivil se Cedric, když jsme bok po boku vcházeli na malé náměstí. ,,Co se jí stalo? Teta jí zase poslala nějaký nepěkný dopis? Pohádaly jste se snad?" zajímal se o to, co se dělo jeho sestřenici. Byl zvědavý, staral se o ni a mně to přišlo moc hezké; vysvětlit mu ale, že to já byla původem její nenadálé, rozladěné nálady mi už přes pusu nešlo. Nakonec se mi to nějak vysvětlit podařilo. Cedric se nad tím celým jenom pousmál a přikývl. 
,,Však ona se přes to nějak dostane, jen se o ni neboj. Máš u sebe ten podepsaný formulář?" zeptal se s úsměvem. Zuřivě jsem přikývla a vytáhla list papíru z brašny. Aniž by na cokoliv čekal, s úsměvem mi papír vyškubl z ruky a tanečním krokem došel až k profesorce McGonagallové. 

Pomalu jsem šla k hloučku studentů na náměstí. Všichni stáli u malé fontánky a čekali, až se konečně Filch rozhoupe a řekne jim, že mají volný rozchod. 
Byl tam Ron s Hermionou, Johanna se držela u Tilly a Carolin, jenže mě i tak uvízl pohled na dvojčatech s Lee Jordanovi; stáli na kraji toho shromáždění, o něčem si povídali a vlastně se mým směrem ani nepodívali. I tak mě ale píchlo u srdce. Jak se ale říkalo, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. 

Jen co se ke mně přidal Cedric a na něco se optal, náměstím zavládlo úplné ticho. Bylo to kvůli Potterovi, který právě přiběhl k profesorce McGonagallové a na něco se jí zmateně tázal. Všichni jsme je se zájmem pozorovali, Ron s Hermionou dokonce přistoupili blíž k nim, profesorka však jen zavrtěla hlavou a poslala Harryho zpátky dovnitř. 
,,Chudák kluk," zašeptal Cedric najednou. Rychle jsem se na něj podívala a pak se zase podívala na tu tmavou, fleecovou mikinu mizící uvnitř hradu. ,,Vím, že ho má někdo v opatrovnictví a proslýchá se, že to nejsou úplně skvělí lidé... Zakázat mu ale Prasinky? U svatého Brumbála."