Laughter Therapy // Prochází kompletní úpravou

19. Schůzka v knihovně

S O'Flahertiovou jsme se nabídly, že půjdeme na schůzku když jsme se dozvěděly, že Cedric má tou dobou jiné povinnosti. Zatímco on musel hlídat chodbu ve třetím patře, já s Maxine a Johannou stály u knihovny a čekaly jsme na zbytek ostatních.
Johanně bylo docela těžké vysvětlit, aby tam nechodila; jen, co to slyšela, už se drala pro foťák a řekla, že nám věnuje klidně celou rubriku v BZČ. Zatímco Diggory s Preecem si mysleli že je to báječný nápad, já si tím nebyla tak jistá. Když jsem se zmínila Johanně o tom, že mám strach že nikdo v Bradavicích nebude číst o volnočasovém spolku hráčů famfrpálu, kteří se jednoduše rozhodli protestovat, jen na mě mávla dlaní. Doslovně mi řekla "ty ani nemáš ponětí, jak je Famfrpál v Bradavicích důležitý". V tom s ní O'Flahertiová zarputile souhlasila; i se svým nepřeslechnutelným irským přízvukem mi vysvětlovala, že se škola prakticky zblázní až se to otiskne do časopisu.

Proto říct, že si Johanna s Maxine notovaly bylo podcenění situace. Souhlasily s tím, co se ta druhá chystala říct ještě před tím, než to vůbec řekly.

Byly tam dvě zástupkyně Havraspáru. Zatímco jsme vedly rozhovor, i k nim se přidal někdo třetí; někdo, kdo vůbec nevypadal jako hráč. Byla to dívka se zasněným výrazem, velkýma modrýma očima a blonďatými vlasy jemnými jako chmýří. Dívala se všude kolem a u toho si pobrukovala. Nejvíc mě asi zaujal její náhrdelník ze zátek od mléčného ležáku.
,,To je Lenka Láskorádová... Ale říká se jí Střelenka," sykla mi Johanna, když se od nás Lenka zasněně vzdalovala. Jedna ze zástupkyň Havraspáru se za odcházející Lenkou rozběhla, aby ji přivedla zpátky.

,,Ona hraje?" zeptala jsem se druhé dívky z Havraspáru, hnědovlasé Philippy, která ihned zavrtěla hlavou.
,,Ne, to ne. Ale její taťka je šéfredaktor Jinotaje. Slíbil, že nám věnuje článek hned za zavlažováním skákajících švestek," vysvětlila mi nevzrušeně. Lokte si založila na prsou a sledovala, jak se Lenka zasněně baví s její spolužačkou. Nemusela jsem se ptát, co je Jinotaj; Maxine se už nakláněla, aby mi to vysvětlila.

,,Jinotaj nikdo nebere vážně. Je to časopis pro kouzelníky, co to nemaj v hlavě v pořádku," sykla tak, aby nás Philly neslyšela. Johanna se k nám naklonila z druhé strany a přikývla, oči stále přilepené na Lence.
,,Vždyť se na ni podívej. Její táta je jedno a to samý." Přitakala zase O'Flahertiové. Jen, co se Lenka vrátila do hloučku, se na nás všechny usmívala. Klimbavě se pohupovala na patách a modré oči valila na každého, kdo byl blíž než tři metry. Snažila jsem se na Lenku moc nezírat a raději jsem netrpělivě čekala na každého, kdo hodlal dorazit. Zástupce Zmijozelu dorazil jen o chvíli později - byl to bledý chlapec s rozčepýřenými černými vlasy a znuděný byl, ještě jsme ani nezačali. Nebelvírské družstvo, pro změnu, dorazilo úplně celé.

Už když jsme se otáčeli směrem ke knihovně, bylo jasné že tohle si slečna Pinceová nenechá ujít jen tak. Jakmile viděla zástupy studentů valící se do knihovny, v tu ránu byla na nohách tak rychle, až se jí brýle zahákly za špičku nosu.
Sotva jsme udělali krok k jednomu ze stolů, už byla za námi a energickým krokem se šinula přímo před Olivera Wooda. Strčila mu prst do obličeje div mu oko nevypíchla.

,,Co jdete dělat s mými knihami, vy zvrhlé děti?" zasyčela. Fred sykl na Wooda a obě dvojčata se pomalu odkradla až velké tabuli u vchodu, kde slečna Pinceová normálně sedávala.
Než však Wood stačil odpovědět na otázku, všechny nás procestovala velmi nepěkným pohledem.
,,A nelži, já to moc dobře poznám, když chcete vy smradi sahat na moje knihy," zahuhlala a jedno obočí jí komicky vylétlo výš. Na slova moje knihy dala opravdový důraz, abychom to slyšeli i my vzadu.

,,Chceme si jen vypůjčit," ani to však Wood nestihl dopovědět. Slečna Pinceová byla opět o zlomek vteřiny rychlejší.
,,A ven!" Zahulákala protivně. V ten moment se zadívala směrem ke své lavici a zase se tam energicky protáhla.
,,Však já vám dám, však vy uvidíte, však on vám to..." Kdo nám měl co vysvětlit jsme už neslyšeli. Slečna Pinceová se v ten moment napila svého čaje. Nejdřív zbělala, poté si položila dlaň na podbřišek, zezelenala a opatrně položila hrnek s čajem na desku, jak se rozběhla z knihovny pryč.