Laughter Therapy // Prochází kompletní úpravou

18. S. O. P. M. ✔

Celý hrad se náhle zdál černočerný. Světlo jakoby se každým momentem ztrácelo za rohem, jakoby nebylo vůbec vidět. Nevěděla jsem, kolik je hodin a za celou dobu, co jsem klopýtala po chodbách, mě nenapadlo podívat se na zápěstí. Jedno bylo jasné - dost možná už bylo dost pozdě, možná černočerná noc, protože lidé v obrazech už podřimovali.
Kdykoliv jsem dlaní přejela po stěně chodeb, přísahala bych, že byly pokryté kluzkým ledem. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli je mi stále taková zima nebo jestli už nešílím. Měla bych na to plné právo, že? 

Místo toho, abych se hned vydala do postele, jak mi taky radil profesor Lupin, mi přišlo jako lepší nápad vydat se za Harrym na ošetřovnu. Rozhodně jsem to neměla dělat. Ani normálně jsem se v hradě nevyznala natolik, abych z Lupinova kabinetu trefila až na ošetřovnu, což bylo někde u Velké síně. Kromě toho jsem ani nedávala pozor na cestu. Občas jsem se zastavila, rozhlédla kolem dokola a přitáhla jsem si kanárkově žlutou deku blíž kolem těla. Vždycky jsem si vybrala tu nejosvětlenější cestu a šla dál. 
Přemýšlela jsem nad tím, co všechno jsem vyklopila Remusovi v kabinetu. Byla toho spousta... Mluvila jsem o osobních věcech, které nikdo před ním ještě neslyšel. Neřekla jsem to ani vlastní mámě. Vzpomínání na to, co jsem řekla Lupinovi ve mně spustilo jistou mentální spirálu. 
Pomalu se ke mně vrátily myšlenky, které jsem myslela, že už v sobě nemám se najednou všechny začaly vybavovat. Byly to týdny plné šedi, kdy jsem jen seděla na posteli zabalená dekou a kdy jsem se dívala před sebe, neschopná cítit cokoliv. Nemluvila jsem, sotva jedla a pila. Jak nám ale na ministerstvu prozradili, časem jsem se skutečně dala zpátky do kupy. Dalo to trochu práce a pár pochybných lektvarů a kouzel, ale přežila jsem to. Zase jsem byla šťastné dítě. 

Jak jsem se potloukala po hradě, měla jsem pocit že všechny ty šedé dny byly zpátky. Hrad se mi potemňoval před očima. Krev co mi pumpovala do těla byla studená jako led, nemohla jsem si vzpomenout na to, jak se usmát. Po tvářích mi postupně začaly stékat velké slzy. Skapávaly mi na famfrpálový dres. Ošetřovna, Velká síň nebo jiné místo, které bych poznávala, jakoby z hradu úplně zmizely. Najednou tam byly jen chodby, schodiště, menší schůdky a zatáčky. Bylo to pořád dokola. Rozhodla jsem si proto odpočinout. Na chvilku jsem si sedla na jednu z kamenných laviček. Objala jsem její hranu dlaněmi a lehce jsem se pohupovala, abych se trošku uklidnila. 
Přemýšlela jsem nad tím, jestli si někdo vůbec všiml, že ještě nejsem zpátky. Přemýšlela jsem nad tím, jestli mě někdo vůbec hledá... Odpověď mi ale přišla naprosto jasná. 
Jistě, že mě nikdo nehledal. Koho by to vůbec mohlo zajímat?

Neměla jsem tušení, jak dlouho jsem na lavičce vlastně seděla než si mě všiml Protiva. Nebylo mi jasné, jestli mě slyšel plakat nebo jestli si to jen štrádoval okolo; brzy mi ale visel nad hlavou, šaškoval a rolničky na jeho čepici otravně zvonily po celé chodbě.
Mohla jsem se ho zkusit zeptat na to, kam bych měla jít; jeho odpověď mi ale byla jasná. Možná by mi dal nějaké instrukce - jen on ale věděl, kam bych se s jeho pomocí dostala. Zachránily mě hlasy, které se po chodbě začaly rozléhat. Honem jsem se snažila si slzy osušit, abych viděla o koho jde - viděla jsem ale jenom tři rudé kštice, dva nebelvírské famfrpálové dresy a jednu zimní bundu. Jen co na mě osoba v bundě promluvila, došlo mi že je to Hermiona.

,,U svatého Brumbála," vydechla a hůlkou mávla směrem k Protivovi. Snad se snažila jej poslat pryč, anebo se snažila použít nějaké kouzlo; Protiva si toho ovšem nevšiml a jestli ano, jen o to rozohnilo o to víc.
,,Co tady děláš? Mysleli jsme, že tě po zápase odnesli někam do bezpečí." Sedla si vedle mě, opatrně mi položila ruku na rameno. Dva ze zrzků se zatím pustili do Protivy a jeden z nich mě docela namáhavě zvedal na nohy. Přišla jsem si úplně ztuhlá a ledová, nakonec jsem se na ta kolena ovšem vyšvihla.
,,Cadwallader mě odnesl do hradu, jasně že ano. Byla jsem u profesora Lupina v kabinetě... Ale pak jsem měla jít na kolej a já se místo toho rozhodla, že se půjdu podívat na Harryho," a víc jsem toho povědět nedokázala, protože jsem se znovu rozplakala.