Dlouhá pouť k domovu

Prolog

Autor: Lanevra
Beta:
Hlavní postavy: Thorin, Bilbo
Vedlejší postavy: Dwalin, Balin, Bard, Kili, Fili, Balin, Tauriel, Dáin
Hlavní páry: fem!Thorin/Bilbo
Vedlejší páry: Dwalin/fem!Thorin, Kili/Tauriel
Stručný děj: Bilbo si odjakživa myslel, že mít milovanou ženu, dítě, spoustu přátel a pohodlné místo, kde složit hlavu, znamená mít domov. Vypadá to ale, že se mýlil a domov, který si myslel, že by mohl přes všechna úshalí, vybudova v Ereboru, byl jenom pošetilí sen. Možná je domov někde tam daleko... za Hvozdem a ještě dál.
Poznámka: 
Dopsáno: Ne
Počet slov: 

Neměl cestovat sám, zatorozhodně měl přijmout Balinovu nabídku, že ho jeden z nich neboněkterý ze stráží doprovodí alespoň k okraji Hvozdu. Jenže toneudělal, částečně proto, že chtěl ukázat důvěru k elfův,kteří se zavázali, že budou pocestné převádět přes svůjles, ale hlavně kvůli trpaslíkům samotným. Nechtěl cestovat snikým neznámým, i kdyby to bylo jen těch pár dní, než dojdouk Hvozdu, a jít s někým, koho znal? Snadno by si mohlrozmyslet svůj záměr, obrátit se na podpatku a vrátit zpět doEreboru. A to byl jenom důkaz jeho slabé vůle, kterou rádzakrýval odvahou a neústupností, jež ho přivedla sem, na okrajHvozdu, téměř uprostřed noci, uchozeného až k smrti, stěžkým batohem na zádech a směšně zírajícího a volajícíhomezi kmeny stromů.

„Haló, je tam někdo?" zavolal velmi potichu směrem k lesu,doufaje, že ho případní elfové uslyší, ale obří pavoucinikoliv. Nebyl si sice jistý, že by se vydali i mimo les do světlahvězd a měsíce, ale nemínil to riskovat.

„Bilbo Pytlík?"

Málem vyletěl z kůže leknutím, když se přímo za jeho zádyozval zpěvavý hlas. Jeho nové instinkty, o kterých ani nevěděl,že je má, zareagovaly překvapivě rychle. V mžiku měl v rucesvůj meč, batoh nechal padnout na zem a postavil se vstřícnepříteli, který se za něj potichu připlížil. I když tosamozřejmě nebyl skutečný nepřítel, jen vysoký elf všedozeleném oblečení, který na něj shlédl ze své neuvěřitelnévýšky, jako kdyby si nebyl jistý, o co se ten malý tvor před nímpokouší.

Taková pohled nezažil poprvé, u skutečných nepřátel nebylna škodu, u těch, kteří nepřáteli nebyli, byl... inu, poněkudtrapný, protože řekněme si to na rovinu - co by vlastně zmohl sesvým mečem proti tomuto elfovy a nejspíš pár dalším, kteříse na něj teď dívali z lesa nebo na něj dokonce mířili šípy?Vcelku nejspíš nic.

„Ehm, ano, to jsem já." Sklonil svůj meč, pomalu ho zasunulzpátky do pochvy u pasu a uklonil se. „Bilbo Pytlík, k vašimslužbám. Přeji dobrý večer, pane...?" nadnesl opatrně, jakzkoušel, jestli mu elf řekne své jméno, ale podle pevně semknutélinky rtů to nebylo pravděpodobné, tak pokračoval: „Vím, žeuž je večer a já popravdě uvažoval, že se ještě tady u hraniclesa na dnešek utábořím, ale zítra ráno, pokud by to bylomožná, bych velice uvítal..."

„Náš král vás již očekává, pane Pytlíku. Prosím,následujte mě," přerušil ho elf neslušně uprostřed věty,obrátil se a vykročil k lesu, aniž by se přesvědčil, jestli zaním Bilbo jde.

Zamračil se na vzdalující záda, částečně nelibostí nadtakovou neslušností, která mu byla projevena, ale hlavně zmateně.

„Promiňte, tady asi došlo k nedorozumění. Já nejsemočekáván u vašeho krále, chtěl bych se jen dostat přes Hvozd,"zavolal na elfa, což nemělo žádný efekt, takže rychle sebralsvůj batoh ze země a rozeběhl se za ním.

„Promiňte ještě jednou..."

Elf se k němu konečně obrátil, čímž mu zároveň zatarasilcestu k lesu. To nakonec nebylo tak špatné, nemusel Hvozdemprocházet, aby se dostal na druhou stranu, jen naneštěstí věděljen matně kudy se vydat, když ne skrze temné moře stromů, kterése před ním rozprostíralo.