Lost in her mind [CZ]

~ 4 ~

Když konečně skončila poslední hodina, sklidila jsem si věci zpět do tašky a vstala ze židle. Namířila jsem si to do jídelny, do které mě doprovázela Soo Jung.

Dorazily jsme do jídelny bok po boku a já vydechla úžasem. Soo Jung mi ukázala a vysvětlila naprosto všechno do posledního puntíku, jak to tu chodí a potom jsme si šly sednout i s jídlem.

Měla jsem hlad jako vlk a se Soo Jung jsem se začala dokonce i normálně bavit. Šlo to najednou úplně samo. Jsem holka, co věci neskutečně moc řeší a nenávidím se za to, ale nevím jak to změnit. Já mám radost i z těch největších maličkostí.

Po čas vynikajícího oběda jsem usoudila, že je Soo Jung vážně skvělá osobnost a přiznávám, že bych se s ní kamarádila velmi ráda. Jenže co když budu opět jen zklamaná? To bych už nezvládla. Tohle je poprvé, co se cítím být si s někým tak blízká. Líbí se mi to a dodává mi to hřejivý a příjemný pocit.

V klidu jsme se bavily, vyměňovaly si různé drby a názory. Smály jsme se tak moc, až mě rozbolelo břicho.

Když vtom přišla do jídelny otravná parta starších žáků, v čele s Jiou, smích mě doslova přešel. Samozřejmě se téměř okamžitě stala středem pozornosti všech, co tu byli. Já jsem si nemohla nevšimnout Soo Jung, jak se tiše uchechtla a následně protočila očima do stran. Ta jí asi nebude mít zrovna v lásce, pomyslela jsem si.

Když jsme dojedly, obě jsme se zvedly najednou a šly společně odnést talíře. Soo Jung šla první přede mnou a když jsme procházely kolem stolu, kde seděla celá ta parta, najednou mi někdo podrazil nohy. Během sekundy jsem se ocitla na tvrdé a chladné zemi. Talíř taktéž letěl k zemi a pár nedojedených kousků zeleniny se najednou válelo všude kolem.

Sykla jsem bolestí, protože jsem si natrhla koleno, jak byly dlaždice tvrdé. Nezmohla jsem se ani na jediné slovo. Avšak někdo jiný ano.

Vzhlédla jsem a uviděla Soo Jung, jak začíná být rudá od zlosti. Její pohled při tom směřoval na Jiu, která mi nohy podrazila a mě to ani nijak nepřekvapilo. Jen by mě zajímala odpověď na mou otázku, proč to dělá. Vždyť jsem nikomu nic neudělala.

,,Co si sakra myslíš, že děláš?'' Soo Jung k ní přistoupila blíž a prskla na ní.

Já jsem jen překvapeně zírala.

,,Copak můžu za to, že princezna neumí chodit?'' Odpověděla jí naprosto s klidem a nakrčila nos.

Já se pokusila vstát, i když to zrovna moc nešlo. Nakonec jsem se přeci jen vyškrábala nahoru a nechápavě jí pozorovala. Když už jsem se rozmýšlela, že sama něco řeknu, Soo Jung mi do toho hravě skočila.

,,Ty si prostě nedáš pokoj viď? Najdi si do prdele už konečně něco jiného na práci, než všem kolem sebe neustále kazit život! Proč si nezajdeš do bordelu kam patříš, ty zmalovaná nádhero? Podívej se na sebe, jak jsi k smíchu.'' Vykřikla na ní doslova.

Avšak koutky se jí přitom cukali do úsměvu. Dala jí to náležitě sežrat.

Já nevěděla co dělat. Na Jie bylo vidět, že začíná být pěkně vytočená a neschopná slov. Jako by si k ní tohle ještě nikdo nedovolil. Jen tam seděla s ostatními u stolu a kdyby mohla vraždit pohledem, všichni okolo bychom už byli mrtví.

Zamrkala jsem na Soo Jung překvapeně, která v mžiku byla u mě a vzala mě za ruku. Následně mě začala táhnout pryč z jídelny. Něco mi říká, že tyhle dvě mají nějaké nevyřízené účty.

Cítila jsem se mizerně. Nedokázala jsem se pohnout, natož promluvit. Vždy když chci něco udělat a promluvit, nebo vyjádřit protest, nemůžu. Nevím, jak se chovat. Vždy jsem měla problémy s vyjadřováním. Vždy to končí naprostou katastrofou a nakonec tragédií.

Když jsme procházely východovými dveřmi, opět jsem jí zahlédla.

Amber šla směrem do té místnosti, ve které se to všechno před pár sekundami odehrálo. Všimla jsem si, jak její oči nenápadně zabloudily dolů, směrem k mému koleni, které bylo odřené a zakrvavené, protože dopad na zem byl vážně tvrdý. Podívala se mi do očí a já na ní rozpoznala mírné pobavení. I koutky jejích úst se lehce nadzvedly. To má vždy tak znepokojivý výraz? Dívá se tak na každého? Neustále mi to vrtalo hlavou. Ta holka je všude a začíná mě to svým způsobem děsit.

Mezitím, co prošla kolem nás, jsme my měly namířeno na záchody, omýt si to koleno. Když jsem byla hotová, konečně jsme mohly odejít.

Když jsme spolu vycházely ze školy, mluvily jsme spolu o různých věcech. O tom, co mě v této škole čeká a jak to tu chodí. Zjistila jsem i určité pikantnosti, o kterých jsem neměla ani páru. Například jsem měla naprostou pravdu v tom, že Soo Jung nemůže Jiu vystát. Doslova jí nenávidí. Ale každý tady ví, že ona na této škole jen tahá za nitky. Stačí zachytit jednu špatnou a smete jí to na dno.

Se Soo Jung jsme se po kamarádském rozhovoru rozloučily a rozešly se každá k sobě domů.