Lost in her mind [CZ]

19. část

Klečela jsem u své postele, kde pravidelně a zhluboka oddechovala osoba, kterou bych tu čekala nejméně. Musela jsem se přistihnout, jak na ní zírám a proto jsem jen zatřepala hlavou a odvrátila od ní zrak. Byly 2 hodiny odpoledne a Amber se stále ani nepohnula. Skutečně tvrdý spáč. Nevěděla jsem, co dělat. Vzbudit jí či nevzbudit ? No, kdo ví, zda budu ještě na tomto světě, pokud jí z tak tvrdého spánku vážně probudím. Poslechnout ďábla nebo anděla ? Nechat jí být, či nenechat ? V hlavě se mi honily myšlenky jako splašené a já dostala chuť.

Hlubokým pohledem jsem jí hypnotizovala a sklonila se víc k jejímu obličeji. Musela jsem se pousmát nad tím, jak byla roztomilá. Nepůsobila jako zabiják, byla vážně roztomilá. Zhluboka jsem se nadechla a ukazováčkem jí cvrnkla do čela. Ani pořádně nevím, proč jsem to udělala.

Jen něco nesrozumitelně zamumlala ze spánku a obrátila se na druhou stranu. Já zavrčela a pomalu přešla na druhou stranu postele. Znovu jsem se sehnula a opět jí cvrnkla do čela, když najednou otevřela oči. Div jsem nevyjekla překvapením. Byla jsem u jejího obličeje tak blízko. Bylo mi divně. Hbitě jsem si svou rukou zakryla ústa a tím, jak jsem se vylekala, odskočila jsem o pár kroků dozadu. Ona si promnula oči a pomalu se rozhlédla kolem sebe. Nevěděla jsem, zda se potrhat smíchy, nebo se jít rovnou zabít. Stála jsem pořád na stejném místě s rukou před pusou a zírala na ní. Ona mezitím konečně zbystřila a vyletěla do polosedu. Jakmile to udělala, sáhla si na hlavu a zakňučela. To bude pěkná kocovina.

Uchechtla jsem se a pomalu přešla blíže k ní. Ona na mě pohlédla a její výraz se změnil na udivený. ''C-co.. P-proč jsi tady ? Proč jsem tu já ?'' Nadzvedla tázavě obočí a já se musela ušklíbnout. Takovou Amber neznám a docela se mi to líbilo. Klekla jsem si na zem a naše oči se v tu ránu setkaly. ''No.. Jsi u mě doma, tudíž bych se měla ptát spíš já. Jen tak jsi za mnou zašla, totálně ožralá a potřebovala jsi si něco vyjasnit.'' Ona na mě civěla, jako bych byla duch a já se jen potichu chechtala. Nečekala jsem na to, až něco namítne a opatrně jsem vstala. Ten kotník bude zlobit ještě hodně dlouho. ''Teď tu počkej.'' Pověděla jsem a došla jí pro prášek a čistou vodu.

I když mě nejspíš nenávidí, pomohla mi. Ona je člověk, který mě vidí. Mohla se na mě vykašlat, ale neudělala to a za to jsem jí vděčná. Když mě šikanovali, nikdy mi nikdo nepomohl. 

Po chvíli jsem přišla opět k ní s práškem a sklenicí vody. ''Zapij to a žádné protesty.'' Přikázala jsem a vložila jí to do rukou. ''Neboj, otrávené to není.'' Dodala jsem, když jsem si všimla, jak na sklenici jen zírá s pootevřenými ústy a potom se uchechtla. ''No.. Nikdy nevíš.'' Konečně promluvila a já byla fascinována jejím hlasem. Byl tak jemný a sytý. Ona mezitím zapila prášek a zachraptěla. ''Díky, ale této situaci jsem se chtěla vyhnout, takže si to nějak nepřibarvuj.'' Pronesla ledově, až mi zamrazilo v zádech a jen jsem se pousmála. ''Nemám žádný důvod si něco přibarvovat. Ale ty vypadáš, jako by jsi něco tajila a nechtěla to říct.'' Náhle se konverzace stala velmi zvláštní. Ona ode mě odtrhla zrak. ''Proč se staráš ? Po mě ti nic není.''

Bylo zvláštní sledovat jí a celá tato konverzace nabrala zcela jiný směr, než jsem čekala a než jsem chtěla. U ní to nejspíš nebude jinak. ''Nestarám se. Jen mě unavuje to, jak se na mě díváš a...'' Ani jsem to nedořekla. Jen jsem vykulila oči nad tím, jak jsem takovou hloupost mohla vypustit. Amber udělala to samé. Skutečně jsem nechtěla, aby to tak vyznělo a vlastně jsem ani tuto větu neplánovala. Ucítila jsem, jak se červenám. Její pohled se najednou změnil na pobavený a koutky jejích úst se zdvihaly pomalu nahoru. ''Takhle jsem to nemyslela. Ne-'' Chtěla jsem to doříct, chtěla jsem to nějak zachránit, ale skočila mi do řeči. ''A jak se na tebe dívám teď ? Jak bych se kurva měla dívat jinak ? Co si myslíš ?'' Pomalu zvyšovala hlas a já od ní o kousek odstoupila. Teď si to přebere podle sebe a to jsem já nechtěla. ''Věděla jsem to. Jsi jen další ubohá a falešná děvka, která touží po pozornosti. Nejsi nic jiného, než odpad.'' Tak tohle bolelo.

Amber po mně vyjela z ničeho nic a já ucítila, jak mě v očích štípou slzy. Nohy se mi třásly a začalo mi být nevolno. Tohle vážně ranilo. Já, která takovými lidmi pohrdám a nenávidím je. Rodičům jsem naprosto ukradená. Jsou to dvě odporné zrůdy. Já že jsem odpad ? Já že toužím po pozornosti ? Ironicky jsem se nad tím zasmála a dál slzy potlačovat nehodlala.

Jen jsme stály naproti sobě a ani jedna nedokázala udělat sebemenší pohyb. Zatnula jsem pěsti a držela se jen tak tak. ''Proč se na mě díváš s takovou nenávistí... Proč jsi mě nenechala to domluvit ? Tento dost nechutný proslov jsi si mohla ušetřit. Vzhlížela jsem k tobě a chtěla ti pomoct a ty o mně řekneš, že jsem falešná děvka ? Já že toužím po pozornosti ? Neznáš mě, tak tohle už neříkej. Jsi odporná.'' Jakmile jsem to dořekla, Amber se trochu zklidnila. Roztála a povzdychla si.

Než stihla cokoliv dalšího namítat, ozvalo se hlasité bouchání na dveře. Já se lekla a třes vnikl i do mých nohou. ''Koho tam sakra máš ?! S kým se to vybavuješ ?!'' Byl to můj otec a jediná osoba, kterou jsem nechtěla. Úplně jsem na ty dva zapomněla a to se mi přišlo vymstít. Nesmí se sem dostat. Bože... Rozbrečela jsem se na plné čáře a padla na zem. Klečela jsem a nebyla schopná odpovědět. Má psychika byla na dně. Všechno se do mě najednou tak nahrnulo a já byla v koncích. Nevěděla jsem co dělat, byla jsem jako smyslů zbavená. Třásly se mi nohy, ruce a nemohla jsem dýchat. ''Tak odpověz kurva ! Dělej, nebo ty dveře vyrazím a ručit za sebe nebudu, to mi věř !'' Vykřikl na celý dům a bouchání neustávalo. Právě naopak. ''Vypadni !'' Zavzlykala jsem na určení, aby Amber odešla a v mém hlase bylo poznat naštvání. Nechtěla jsem jí do toho navrtat, ale stalo se.

Vtom jsem ucítila dvě teplé ruce na svých ramenech a následovalo něco, co mi vyrazilo dech. Amber mě zvedla a uchopila lem mého trika. Já se nenechala, ale byla silnější. Vyhrnula mi ho pod prsa a podívala se na mé modřiny, které jsem se tak moc snažila skrývat. Mé břicho je jimi poseté a všechny jsou od otce. To, jak do mě kopal ve škole ten kluk, je od tohohle úplně jiný level. Na svých bocích mám dokonce i jizvy, které jsou od flašek alkoholu, co otec pil.

Amber se na ně podívala zhnuseně, ale zároveň překvapeně. Překvapilo to i mě samotnou a to hodně. Rány ode dveří neustávaly. Amber jen mlčky sledovala mé břicho a já byla tak vyvedená z míry, že jsem chtěla v ten moment umřít. Najednou mi jizvy jemně bříšky prstů pohladila a já jen zrychleně dýchala. ''To je otec ?'' Zeptala se slabým hlasem a poukázala hlavou směrem ke dveřím. Já své triko surově stáhla zpět dolů a odstoupila od ní. Jen mírně jsem přikývla a ona si povzdychla. ''Běž už.'' Přikázala jsem jí a ona se nechtěla pohnout z místa. Nakonec rány ode dveří ustaly a já si úlevně oddychla. Sice mě čeká dost nepříjemné vysvětlování, ale to vydržím. Už jsem vydržela mnohé.

Po chvíli se konečně Amber rozhoupala a přešla k oknu. Já byla překvapená jejím odhodláním, tohle by jí mohlo stát život, pokud by si nedala pořádný pozor. ''Promiň.'' Šeptla a zmizela mi z očí. Já jen upřeně sledovala její mizící postavu a v duchu si nafackovala.

Tak tohle jsem vážně nechtěla...

______

Tak je tu další díl a já se omlouvám předem, protože takhle jsem to vůbec ze začátku neplánovala... I když pořád doufám, že se bude alespoň trochu líbit :) Přijde mi zvláštní.