Lost in her mind [CZ]

28. část

Celý den jsem měla zamlženou mysl a hlavou mi běhaly šílené a nebezpečné nápady. Tiše jsem se nad tím chechtala a absolutně nevnímala výklady všech učitelů. Byla jsem jako vyměněná. Avšak můj plán po dlouhém přemlouvání Amber a Soo Jung nakonec přeci jen vyšel.

...

Domů jsem dorazila naštěstí v pořádku. Hyuna na mě však neustále valila ty její typické, nadřazené pohledy, což mě neskutečně vytáčelo. Už mě vážně začíná štvát to, jak si na každého dovoluje a dělá, jako by jí vše patřilo. Avšak v poslední době mě překvapivě většinou jen obcházela a vyhýbala se mi velkým obloukem. Nemůžu pochopit proč, ale je to tak rozhodně lepší a její důvody mě vážně nezajímají.

Právě jsem dokončovala poslední přípravy na večer. Bude to dlouhá a perná noc, ale já potřebuji vypadnout co nejdříve. Ať už mě mé tělo zrazuje jakkoliv, nic mě tu nedrží. Nebudu tady zamčená navěky a jeho rozkazy mi jsou naprosto ukradené. Už nikdy nebudu jeho přiblblá loutka.

Hodila jsem jen rychlou sprchu, přičemž jsem si musela dávat extrémní pozor. Bolelo mě za krkem, kvůli čemuž jsem při každém pohybu bolestně zaskučela. Rány, schytané od skla a modřiny pálily jako čert. Ale v tomto domě za žádných okolností nezůstanu.

Jakmile jsem se osušila, převlékla jsem se do spodního prádla, černých džín a černého tílka, jehož lem byl sladce krajkovaný. Vše jsem dovršila světlou džínovou bundou, aby nebyly vidět ty odporné modřiny. I když si myslím, že mi to později bude stejně jedno. Vlasy jsem si pořádně rozčesala a na vybledlé rty nanesla růžový balzám, aby získaly alespoň trochu barvy.

Zbytek nejvíce potřebných věcí, jako je telefon, klíče, nebo peníze jsem si naházela do kapes a už jen vyčkávala příchodu Soo Jung. Bylo přesně devět hodin večer a tak by se každou chvíli měla ozvat. Po sekundě mého únavného rozmýšlení jsem najednou zaslechla zvuk mého telefonu, což oznámilo telefonát. Zvonění se však ihned zastavilo a já pochopila. Usmála jsem se, telefon uchopila v dlani a zamířila dolů, do předsíně.

Matce je absolutně ukradené, co se mnou bude a otec šel do nějakého baru, kde poteče krkem jen tvrdý chlast. Alespoň mohu v klidu odejít.

Povzdychla jsem si, když jsem se obouvala do černých converse, které jsou zároveň mým nejoblíbenějším párem bot, který mám. Prohrábla jsem si vlasy a pomalu vyšla ven na čerstvý vzduch, který mě okamžitě ovanul z každé strany. Hleděla jsem do všech stran, až jsem spatřila známý, černý vůz. Usmála jsem se a namířila si to přímo k němu.

''Minuta zpoždění.'' Pověděla Soo Jung se smíchem, jakmile mě spatřila, jak nalézám na místo spolujezdce. ''Ale houby zpoždění... Raději už jeď.'' Namítla jsem, když jsem si zapnula pás. ''Rozkaz, ale... Jsi si jistá? Nevypadáš zrovna nejlíp...'' Optala se se strachem v očích a klíčky zastrčila do zapalování. ''Víc, než kdy jindy.'' Odpověděla jsem stručně a zřetelně. Dál jsem už nic nevnímala.

Jen jsem se klidně, opatrně hlavou opřela více o záda sedadla a kochala se tou krásou tam venku. Zvláštní, jak nádherné to je jen zvenčí. Ve skutečnosti je to kruté a bezcitné město, stejně jako celý svět.

Cesta trvala celých deset minut a tentokrát to bylo jiné. Žádná temná ulička a lidmi to tu doslova překypovalo. I hudba se drala mýma ušima už po tom, co zastavila. Vyšly jsme z auta obě najednou, zabouchly jsme dveře a šly jsme za těmi známými tóny, po kterých se mi tolik stýskalo.

Hudba nás zavedla do jednoho z klubů, který doslova zářil nad vším ostatním. Bylo to v centru města a tak tu bylo dost rušno. Ale i přesto panoval zvláštní klid a mělo to své kouzlo. Porozhlédla jsem se kolem a pohled mi zastavil na určitém člověku, který před vchodem vyčkával se svou partou, se kterou jsem se už měla možnost poznat. Koutky mých rtů se mi ihned roztáhly do stran a Soo Jung jsem popadla za ruku.