Lost in her mind [CZ]

~ 13 ~

CHOI JIN RI

Soo Jung mi zaparkovala kus od mého domu. Rozloučily jsme se obejmutím a ona následně odjela do svého. Byla jsem neskutečně šťastná, ale zároveň zmatená ze všeho, co se dělo okolo. Hluboce jsem si povzdychla a pomalou, zvlášť lehce zamotanou chůzí jsem se vydala přímo domů. Byla jsem tichá a opatrná, nechtěla jsem nic riskovat.

Jakmile jsem si vyzula boty, opatrně jsem došla ke schodům. Pořád tu je šance, že tu může být matka. Sice by to nedopadlo podle mě až tak zle, ale i přesto si musím dávat pozor. Mám z nich strach.

Tiše jsem došla až nahoru, kde jsem odbočila a zašla do svého pokoje. Jakmile jsem vešla, zamkla jsem se a okamžitě padla znaveně na postel.

Několik dlouhých minut jsem všelijak objímala polštář a když jsem se konečně dostala do příjemné polohy, zavřela jsem oči. Ovšem, hned jsem je zase otevřela, protože myšlenky se z mé hlavy nechtěly vůbec vytratit a kvůli tomu se mi těžce usínalo.

Amber na mě má vážně neskutečný vliv a to jí znám teprve chvíli. Ještě nikoho, kromě své sestry jsem takhle v mysli nenosila.

Vtom mě něco ohledně ní trklo.

Ona stála vždy při mě a dávala na mě pozor, ale pravdou je, že doma nebyla tak často. Jak v Korei, tak v Americe, odkud jsme se přistěhovali zpět. Byla neustále pryč. Nemůžu se zbavit té tíhy na srdci, že tu něco nehraje. Zvláštní, že jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, ale určitě k tomu měla nějaký důvod.

Zavrtěla jsem hlavou a více objala polštář. Jediná osoba, která mi poslední dobou dost vážně zatěžuje hlavu, je ona. Amber je vskutku velice zajímavá osoba a když se na mě podívá tím jejím hlubokým a spalujícím pohledem, děsí mě to. Ale zároveň s ní mám pocit bezpečí. Kdybych pověděla, že mě nezajímá co je zač, lhala bych.

Po chvíli toho nekončícího přemýšlení, se mi začaly samy od sebe oči klížit k sobě a poté vypověděly službu.

---

Vzbudila jsem se na nesnesitelnou bolest hlavy.

,,Mmmm...'' Zavrčela jsem do polštáře a snažila se otevřít oči, které mi přišly strašně těžké.

Když se mi to podařilo, natáhla jsem se rukou pro telefon, který ležel na nočním stolku. Chvíli jsem projížděla sociální sítě a procházela novinky ze světa, než jsem konečně byla schopná se vyhrabat z postele.

Protočila jsem očima a ihned si to namířila pomalou chůzí do koupelny, kde jsem se na sebe podívala do zrcadla.

Oči jsem měla celé černé, rozmazané od řasenky, vlasy mi trčely do všech světových stran a opuchlé, popraskané rty. Alespoň stroupek na mých ústech začal pomalu mizet. Vypadala jsem jako čarodějnice, která vylezla ze strašlivých močálů.

V pokoji jsem si vytáhla čistý ručník a prádlo, které se skládalo z volných šedých tepláků a černého vytahaného trička. Následně jsem odpochodovala zpět do koupelny, kde jsem ze sebe sundala tu příšernou mikinu, která stále byla cítit od pachu kouře. Vyčistila jsem si zuby a hned poté vlezla do sprchového koutu, na který jsem se těšila ze všeho nejvíce.

Mám své tělo docela ráda, jen na některé jizvy nejsem vůbec pyšná.

Jizvy.

Všichni máme nějaké. Každá popisuje svůj vlastní příběh. Nejhorší jsou ovšem jizvy na srdci, které se už nikdy nezahojí. Nikdo je nevyléčí. Povzdychla jsem si a užívala si ten pocit, kdy po mně stéká horká voda. Spokojeně jsem zavrněla a začala se mýt.

Mokré vlasy jsem si vysušila a snažila se je pročesat, protože byly pekelně zacuchané. Převlékla jsem se do domácího oděvu, který jsem si nachystala a rozhodla se, že si zajdu dolů pro prášek, protože hlava mě třeštila opravdu neskutečným způsobem. Na bosá chodidla jsem si natáhla bačkory a vyšla z pokoje.

Hned, co jsem přišla dolů, ucítila jsem lahodnou vůni. Přešla jsem do kuchyně, kde stála u plotny moje máma a něco vařila. Po chvíli jsem rozeznala, že se jednalo o kimči.

,,Ahoj.'' Slušně jsem jí pozdravila a ze skříně nad linkou jsem si vytáhla sklenici.

Ona se otočila a naštvaně přešla blíže ke mně.

,,To nemyslíš vážně?! Víš, kolikrát jsem ti bušila na dveře? To mě hodláš ignorovat, nebo jak si to představuješ?'' Křikla po mně a při tom rozhazovala rukama kolem sebe.

,,Promiň. Spala jsem a neslyšela jsem tě, nebylo mi dobře.'' Ona se nadechovala, že chce něco říct, když vtom se rozrazily dveře a v nich stál můj otec.

Ve mně zamrazilo. Matka k němu přešla a vložila mu letmou pusu na tvář. Oni mají k sobě velmi dobrý vztah. Hádají se jen tehdy, když se otec opije. On se na ní pousmál a na mě se podíval zhnuseně. Já odvrátila pohled a nalila si do sklenice vodu.

Přešla jsem k pultu a z horní police si vytáhla prášek, který jsem následně zapila vodou ze sklenice. Tu jsem následně opláchla a uklidila zpět na své místo.

,,Ať už se to neopakuje, slečinko.'' Pohrozila mi prstem máma a pokračovala ve vaření.

Otec nejspíše odešel, protože už na svém místě nestál a i matka se zdála být o něco klidnější.

,,Omlouvám se.'' Jen jsem sklopila pohled a vydala se opět nahoru.

AMBER

Vzbudila jsem na nesnesitelnou bolest mých končetin. Lehce jsem zakroutila hlavou, abych se trochu probrala a opatrně se zvedla do polosedu. Porozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla nahou brunetu, kterou zahalovala jen tenká deka. Volně oddychovala, což znamenalo, že spokojeně spala. Já si povzdychla, ale nechtěla jsem jí budit. Proto jsem vylezla z postele a namířila si to do koupelny.

Když jsem se osprchovala, osušila jsem se ručníkem, který jsem si vytáhla ze skříně pod umyvadlem. Oblékla jsem si své oblíbené černé potrhané džíny a obyčejné bílé tričko. Záhadné dívce v mé posteli jsem nevěnovala žádnou pozornost, protože zmizí co nevidět. Protáhla jsem se a podívala se ven z balkónu.

Jaké nádherné město a absolutně nikdo netuší, co se uvnitř toho všeho skrývá. Jen chlad a bezcitnost. Nikdo netuší ani polovinu z toho všeho. Nikdo si ani neuvědomuje, kde to skutečně žijí, v jakém nebezpečném světě. Místní policie nás nikdy nechytí. Nikoho, ať dělají co chtějí. Myslí si o sobě, že mají všechno pod palcem, ale přitom jsou to jen neschopní idioti.