Lost in her mind [CZ]

~ 5 ~

AMBER

Šla jsem směrem do jídelny, když vtom jsem si všimla Soo Jung, jak odtud vychází s onou určitou, přestupující dívkou. Není to tak, že by mě to zajímalo, ale přišla mi neskutečně zvláštní.

Už od prvního okamžiku, co jsem na ní narazila na chodbě a prohodila s ní několik slov, mě něčím upoutala. Avšak, nedokázala jsem přesněji říct, čím. Ale zase tak příjemné pocity to nebyly. Samozřejmě by to nemělo tak být, neznám jí, ale když jí vidím, začne mnou pulsovat divný pocit, který mě neskutečně irituje.

Nechápala jsem své myšlenky, které směřovaly k ní. Ale něco vyjímečného a zároveň zvláštního na ní bylo, což jsem vůbec nedokázala pustit z hlavy. Nenávidím se za to, protože osobně lidem nevěřím a většina dívek okolo si hrají jen na coury, které by se akorát chtěly k někomu dostat do postele nebo ždímat peníze z ostatních lidí. Jen čistá faleš, závist a lži, nic jiného vás v tomto světě nečeká a za tím si já prostě stojím.

Ovšem, když jsem krátce očima sjela z její tváře dolů, k odřenému koleni nemohla jsem si odpustit slabé uchechtnutí. To tu tedy nezačíná příliš dobře. Mám takový pocit, že si tu ještě s ostatními dost užije a to už ze začátku. Na této škole jsou dívky jako ona, snadná kořist. Avšak musím uznat, že byla vážně krásná a s tím i moc roztomilá. Dlouhé, tmavé vlasy a plné rty, které ona skutečně měla, jsem na dívkách milovala nejvíce. Nenápadně jsem si skousla spodní ret a pak se zadívala zpět dopředu.

S rukama v kapsách jsem si to nakráčela do jídelny a všechny pohledy zůstaly viset najednou na mě. Jen tak pro sebe jsem se nadřazeně ušklíbla a očima vyhledala velký stůl, nacházející se úplně ve předu obrovské místnosti, kde posedávají všichni mí spolužáci.

Se všemi jsem se pozdravila, jak se u nás sluší a patří a chtěla si sednout na židli. Jenže to by si mně nesměla Jia celou přivlastnit a začít mačkat v objetí. Je až k neuvěření, jak tato osoba dokáže být otravná. Protočila jsem dost výrazně očima a vlepila jí jednu pořádnou a rychlou pusu. Nedbala jsem na její psí oči, které utvořila a konečně si sedla. Zaklonila jsem spokojeně hlavu dozadu a zavřela oči.

Dneska nemám náladu a ani chuť, absolutně na nic. Netuším, co se mnou bylo. Většinu času ve škole jsem byla nevrlá a chvílemi i dost nepříjemná na ostatní. Avšak, ve svých kostech jsem ucítila, že jeden z důvodů tohoto činění mohla být i přestupující dívka.

Zahlédla jsem jí jen třikrát a už mi neuvěřitelným způsobem začala lézt do hlavy. Něco mi říkalo, že ona nebude zrovna můj šálek kávy a to ani nemluvím o tom, že mi někoho strašně připomíná. Jen jsem si za boha nemohla vybavit, koho a to mě šíleně vytáčelo. 

Naštvaně jsem zavrčela a dál se věnovala ostatním. Když už všichni dojedli své porce palačinek se sladkým sirupem, zvedli jsme se a odešli z jídelny.