A. N. Snape

Dárek

Brzy měli nakoupeno vše, co Axel do nového školního roku potřeboval. Axel zamířil zpět k děravému kotli odkud se měli letaxem přemístit zpět do Snakehill. Nechápavě se podíval na svého otce, když zamířil opačnám směrem.
"Kam jdeme?" zeptal se ho.
"Víš.. Já i tvá matka jsme si uvědomili jednu velice závažnou věc."
Axela otcova slova trochu děsila.
"Spolu s Alesií jsme se rozhodli dát ti dárek."
"Dárek? A.. ale proč?"
"Tvá matka to označila za opožděný dárek k narozeninám. Můžeš si říct o cokoli."
"Cokoli? Naprosto cokoli?" ujišťoval se, že slyšel správně.
Opovědí mu bylo jen kývnutí hlavou. Axela to ani nijak nepřekvapilo. Přecejen za jeden den toho řekl už docela hodně.Axel se rozhlédl. Ani v nejmenším netušil, o co by si měl říct. Měl snad vše, na co si vzpomněl.V tom mu do oka padlo něco, od čeho svůj pohled už neodtrhl. Severus si toho všiml.
"Vypadá to, že některé věci se nezměnily."
Chlapec odtrhl pohled od nejnovější Kulový blesk 03.
"Ty by si mi ho opravdu koupil?"
"Řeklo se cokoli..."

Alesia ještě doma nebyla, když se vrátili. Viktor jim oznámil, že jim vzkazuje, že se opozdí. S večeří na ni prý čekat nemají, nestihne ji.V jídelně tedy byli jen oni dva. A to znamenalo... Ticho. Veškerý rozhovor u stolu většinou zajišťovala Alesia. Severus mluvil jen tehdy, když se vrátil ze zasedání řádu.Něco jiného bylo, když se jeho otec vrátil od Voldemorta. Tehdy většnou večeřel sám ve svém pokoji. Axel nevěděl, co se na srazech smrtijedů, ale jedním si jistý byl.... Tam nikdy nechtěl!

Alesia se vrátila pozdě. V domě už byla všude tma. Svítilo se pouze ve dvou oknech v kuchyni a v její a Severusově ložnici. Usmála se.
"Zase na mě čeká..."Vyšla po schodech a otevřela dveře. Viktor se u ní zjevil téměř okamžitě.
"Nemusel si sem chodit, Viktore. Měl by sis odpočinout. ."
Zamířila k ložnici. Tolik se těšila až si konečně lehne do svých nadýchanách polštářů.Sev zvedl pohled od řádků rozečtené knihy, když uslyšel na chodbě přibližující se kroky. Pohlédl k ciferníku stojacích hodin, které před chvílí odbily půl desáté.
"Konečně."
Zavřel knihu a odložil ji na stolek. Stávalo se málokdy, že by se jeden z nich zdržel tak dlouho. Dveře se otevřeli a do pokoje vstoupila jeho žena.
"Vítej doma." přivítal ji .Alesia ho objala a políbila.
"Nemáš ani tušení, jak moc jsem se sem těšila." zašeptala unaveně.
Severus se ušklíbl. Věděl, že Alesia podobné věci až nesnáší, proto to taky většinou dělal on.Posadila se k zrcadlu a začala se chystat ke spánku.
"Nechápu, jak to můžeš vydržet." promluvila po chvíli.Severus vstal z křesla, ze kterého ji pozoroval. Přiklekl si za ni a zezadu ji objal.
"Mám skvělou motivaci." políbil ji na krk.Snapová odložila hřeben a otočila se na něj.
"Dodnes to nechápu." zašeptal.
"Jak je možné, že si někdo jako ty, vůbec všiml někoho jako jsem já?"
Al ho pohladila po tváři.
"Láska je nepředvídatelná."
"A zřejmně i slepá." mávl jen tak rukou ke svému nosu.Alesi ho za ni chytila a pevně ji nevřela.
"Ale mě se líbí. Bez něj by to nebyl můj milovaný mistr lektvarů.."
"Och Alis."Severus na nic nečekal.
Chytil Alesii kolem ramen a pod koleny a zdvedl ji.Alesie se ho pevně chytila okolo krku. Severus s ní přešel k poteli. Položil ji do zelených polštářů.
"Copak se mnou hodláte dělat, pane Snape?"Podívala se na Severuse tím nej nevinějším pohledem, který dokázala vykouzlit.
"Jsem si jist, že to nebude nic, co by se vám nelíbilo."
Sklonil se k ní a vášnivě ji políbil. Nemusel ji pobízet ke spolupráci...

Severus se zadíval do její tváře. Seděla v polštářích opřená o pelesť postele. On ležel napříč postelí hlavu položenou na jejím břiše. Jednu její ruku svíral ve své, tou druhou ho výskala ve vlasech.
Je to jako tehdy. Pomyslel si.Zase je šťastná... Se mnou a naším synem. Merline. Je to už skoro měsíc a mě to stále připadá tak neuvěřitelně absurdní. Můj syn je Harry Potter.
Ani si neuvědomil, že přes jeho tvář přeběhl ironický úšklebek. Alesii ale neunikl. . . Jeho žena velmi dobře věděla, že Severus ještě tak docela nepřijal myšlěnku, že zrovna TEN kluk je jeho stracený syn. Mrzelo ji to. To, že se její muž a syn tak dlouho nenáviděli, i to že jejich nesnášenlivost do jisté míry stále přetrvává...
Na druchou stranu si je plně vědoma toho, že jsou oba šťastní, že tu Axel je...