A. N. Snape

Varování

Brumbál kvapně vstal ze svého místa a pokynul Alesii, aby ho následovala. Chtěl být co možná nejdříve z dohledu a doslechu. Jakmile se za nimi zavřely dveře, kterými obvykle přicházeli do síně profesoři, chytil Alesii poněkud hrubě za ruku a táhl ji dlouhou chodbou směrem k ředitelně. Čarodějka se proti jeho nevhodnému vystupování okamžitě ohradila, ale nebylo jí to moc platné. Její boj proti pevnému sevření byl zbytečný. Netušila, kde se v tom vetchém staříkovi vzala taková síla. Jistě mohla se bránit za pomoci své hůlky, ale nechtěla se zbytečně unáhlit. Ředitel pustil její rámě až ve své kanceláři. Zůstala stát u dveří, které za ní Brumbál zabouchl tak prudce, že se zatřepaly skleněné tabulky všech skříní v místnosti. Třela si bolavou ruku, zatím co sledovala jednoho z nejmocnějších kouzelníků všech dob, jak pochoduje po místnosti sem a tam, prohrabujíc si při tom své dlouhé vousy. Ušklíbla se a poupravila si košili, kterou jí během cesty sem trochu pomuchlal a smetla z ramene neexistující smítko prachu. Prošla okolo Brumbála, a aniž by čekala na vyzvání nebo snad nějaký jiný projev zdvořilosti, se posadila do křesla.

"Nepohrdla bych trochou čaje," řekla milým hlasem. Ředitel se jako na povel zastavil a otočil se na ni. Po více jak třiceti letech měl chuť uhodit ženu. I přesto jí ale nabídl šálek meduňkového čaje a posadil se naproti ní. Alesie nepohrdla. Nenechala se dlouho pobízet a nechala si nalít teplého nápoje.

"Co kdybyste mi sdělila důvod své přítomnosti zde," zavrčel na ni Brumbál, když se poprvé napila. Alesie se usmála do svého šálku, než jej odložila na stolek. Přehodila si nohu přes nohu a pohodlně se opřela.

"Chtěla bych vědět, proč to děláte," řekla prostě.

"Co přesně máte na mysli?"
"Dnes se ke mně donesla velmi zajímavá informace. Podle ní jste nechal jistého nebelvírského studenta, aby sledoval mého syna," nechodila okolo horké kaše. Brumbála dosti zaskočila skutečnost, že ví o jeho domluvě s mladým Weasleym. Nebyl informován o tom, že by byl Ron prozrazen. Věnoval ženě oproti sobě ošklivý pohled. Ta se na něj ale jen tajuplně usmívala.

"Smím vědět, jak jste na něco takového přišla?" ptal se dál.

Alesie se k němu mírně naklonila a zašeptala: "Jsem si jistá, že vám došlo, kdo jsem. Mám své zdroje."
"Smím vědět, co přesně máte společného s Elizabeth Grindelwaldovou?" ujišťoval se, že jeho předpoklad je správný.
"Takže si na mou matku pamatujete. Skvělé. To nám ušetří spoustu času, " usmála se a znovu vzala do ruky šálek s čajem. Napila se a slastně si povzdechla. Když už nic, tak čaj jí nabídl lahodný. 

"Matku? Podle mých informací ale Tom s Elizabeth neměli děti," odmítal Brumbál přijmout skutečnost, o které se právě dozvěděl. Ano, na Elizabeth si pamatoval. Na člověka, jako byla ona, se jen těžko zapomínalo. Obzvláště, když se s Tomem všemožně snažila o to, aby se tak nikdy nestalo. Avšak po pádu Lorda Voldemorta měl Brumvál za to, že zničil vše, co dokazovalo, že Elizabeth Grindelwaldová skutečně existovala. Usoudil tehdy, že bude lepší, když svět nebude vědět, že Temný pán měl ženu. Teď tu ale přímo před ním stála žena, která o sobě tvrdila, že je její dcera. Dostala ho do situace, kdy nevěděl, co si počít. 
Alesie se zlověstně zasmála.

"Ale ano, měli. Dokonce tři. Dvě dívky a chlapce," informovala ho Alesie i o svých sourozencích. Skutečnost, že její bratr je mrtvý už poměrně dlouhou dobu, záměrně opomněla.

"Podívejte se, pane řediteli. Já jsem sem nepřišla vás zastrašovat nebo vám vyhrožovat. Pouze jsem vás chtěla varovat. Jsem Voldemortova dcera a Axelion je jeho milovaný vnuk. Jistě si dokážete představit, co by se mohlo stát, pokud mu bude ublíženo."

Když Alesie a Brumbál opustili sál, trvalo to ještě nějakou chvíli, než se nakonec rozběhla očekávaná vlna rozruchu. Téma rozhovorů bylo naprosto jasné. Pouze několik málo jedinců se do nich nijak nezapojilo. Mezi nimi samozřejmě Axelion a Severus. Oba Snapeové jen tiše seděli na svých židlích a koukali kamsi před sebe s hlavou plnou myšlenek. Draco časoval svého přítele starostlivým pohledem. Jako jeden z mála věděl, kdo byla ta žena, ale neměl sebemenší tušení, proč sem přišla. A to ani nebral v potaz její slova, která i tak shledával velmi zajímavými. Poklepal Axelovi na ramenu, čímž na sebe strhl jeho pozornost.

"Jsi v pohodě?" zeptal se chytře, i když na jeho příteli bylo vidět, že je přinejmenším zaskočen přítomností své matky, nic lepšího ho ale zrovna nenapadlo. 

"Co tady dělá?" Axelovi povyskočil hlas snad o dvě tóniny nahoru, když tu otázku pokládal. 

"Neměl bych se na to ptát spíš já tebe?"
Axel se na něj otočil.Když se tak díval do bledé tváře svého přítele, hlavou mu prolétla myšlenka, že bu měl říct, co se ráno stalo. Ale váhal. Dokázal si velmi živě představit, co by byl mladý Malfoy schopný udělat, jakmile se to dozví. Na druhou stranu už před ním měl jedno veliké tajemství, víc jich nebylo potřeba. Pokynul tedy Dracovi, aby spolu opustili sál a mohli si tak promluvit někde v soukromí.