A. N. Snape

Sestra

Severus byl až překvapen, jak dobře se večer vyvíjel. Jeho žena dělala společnost Temnému pánovi. Goyle výraznými gesty doplňoval zajímavou, akční a pravděpodobně vymyšlenou historku. Bratři Lastrengeovi popíjeli s Luciusem ohnivou Whisky. Jen Belatrix vypadala poněkud znuděně. Postávala vedle své sestry u hloučku žen, ale neposlouchala jejich, podle ní, nesmyslné tlachání. Její oči stále sledovaly tu osobu, která byla údajně natolik šílená, že se provdala za Severuse Snapea, osobu, která seděla na místě, které mělo být jen její!Když se její Pán naklonil k černovlasé ženě, doslova zrudla zlostí. Jakmile spolu bok po boku opustili sál, stiskla sklenici s vínem tak silně, že se rozletěla na několik kusů. I když jí byla do ruky téměř ihned vložena další, dojem z večírku byl již pryč. Narcissa se otočila, stejně jako několik dalších kouzelníků, za zvukem tříštícího se skla. Při pohledu na naštvanou tvář své sestry ji bylo jasné, že vidí konkurenci. Vyhledala tedy v davu osobu, kterou Belatrix probodávala vražedným pohledem. Jedno její perfektně upravené obočí povyskočilo o něco výše, když spatřila jejich hostitelku opouštějící po boku Temného pána sál.
"Zabiju ji." ozvalo se temné zavrčení od černovlasé smrtijedky.
"To snad nebude nutné." uslyšely za sebou.

"On by ji pomstil." Sestry se otočily za hlasem, který ani jedné z nich nepřišel moc povědomý. Jejich pohled padl na ženu v dlouhých černých šatech s černými vlasy. S příkladnou aristokracií prošla mezi sestrami. Dva páry ledových očí ji nepřestávaly sledovat. Tajemná žena se ohlédla přes rameno a s rošťáckou jiskrou v očích pronesla větu, která všem v doslechu vzala dech."Otec nedá dopustit na své dcery." mrkla na ně a vydala se davem za Severusem.

 Ten zrovna předstíral zájem o jednu z Goylových historek a nad přijatelnou míru se nudil. Ovšem to se během momentu zcela změnilo. Div mu nevstaly vlasy na hlavě hrůzou, když v davu uviděl Antheu, která to měla namířené přímo k němu. Jejich pohledy se střetly a žena si neodpustila úšklebek. Severus se snažil předstírat, že věnuje plnou pozornost vyprávění svého kolegy.
"...A pak sem ho tedy milosrdně zabil." dokončil příběh Goyle.
"Jak obdivuhodné." ozval se jemný ženský hlas za Severusovými zády.
"Děkuji." načepýřil se a se zdviženou hlavou odkráčel.
"Takže si přijela." konstatoval hostitel a podal dámě sklenku s vínem.
"Nemohla jsem si to přece nechat ujít." usmála se Anthea a poupravila si vlasy.
"Kdepak je Axel? Kde je můj milovaný synovec?"
"Netuším. Někde tu bude." Severus upil ze své sklenice.
"Musíte být se sestrou hodně šťastní, že je konečně doma. Jsem ráda i za vás, stejně jako Regulus i dvojčata., která už se nemohou dočkat, až ho pořádně pomuchlají." usmála se a napila se.
"Ano, to jsme. Jakpak se vlastně mají tvoje ratolesti?" zeptal se.
"Rostou jako z vody. Někdy si říkám, že dospěli až moc rychle."
"Povídej mi o tom." ušklíbl se lektvarista.
"Antheo!" Oslovená se otočila za Alesií a objala ji.
"Ráda, tě vidím."
"Já tebe taky."
Severus sledoval svou ženu a švagrovou při rozhovoru a při tom samovolně zavzpomínal na školní časy. Alesii poznal krátce po tom, co se ošklivě pohádal s Lily. To Regulus je seznámil. Začal tou dobou chodit s Antheou a myslel si, že Severus potřebuje rozptýlit. Ten nejdříve odmítal, ale nakonec svolil a s Alesií se sešel a dopadlo to mnohem lépe než by kdokoliv předpokládal. Velmi dobře si rozuměli. Netrvalo jim to moc dlouho a zamilovali se do sebe. Krátce po škole se vzali a měli Axela.
"Kde je Axel?" zeptala se Alesia svého manžela, když zaznamenala synovu nepřítomnost v blízkém okolí.
"Netuším." odpověděl po pravdě.
 "Nespíš se někam vytratil s mladým Malfoyem... Z nějakého důvodu si dobře rozumí."
"Však oni se objeví. Neuvěříš, jak moc se podobá Severusovi." otočila se zpět k sestře.
"Severusovi? Ale to snad ne... chudák kluk " zhrozila se hraně Anthea.
Severus po ní vrhl nepříjemný pohled.
"Mí kmotřenci jsou naštěstí do Blacků." vrátil jí stejnou mincí.
Anthea se ušklíbla. Nedalo se říct, že by se nenáviděli, to ani náhodou. Jen je prostě bavilo se navzájem provokovat. Ani po tolika letech je to neomrzelo a nevypadalo to, že by se tak v blízké době stalo.
"Kde je vlastně máš?" zeptal je .
"Jsou doma s Regulusem. Zlobí." prohlásila a Severus se musel ušklíbnout.
Byl plně obeznámen s výstřelky svého synovce a neteří.
"Teď mě na moment omluvte, musím se pozdravit s tatínkem." usmála se a vykročila k Voldemortovi.

Axelion s Dracem seděli na posteli a hráli řachavého Petra. Axel nasupěně hodil karty na přehoz, tedy respektive kartu.
"Podvádíš!" nařkl svého blonďatého přítele, který se jen uculoval.
"Nemůžu za to. Prostě neumíš vyhrát." zasmál se Draco.
Mladý Snape hodil po Dracovi polštář. Ten se mu ale dokonale vyhnul a polštář skončil na zemi, kde byl okamžitě napaden Merlinem. Chrt s ním začal škubat ze strany na stranu, vrčel a ohrožoval polštář roztržením a pokoj následnou vánicí bílého peří.
"Merline!" okřikl ho Axel.
 "Merline, pusť to! Fuj je to!"
Merlin ustal v jakémkoliv pohybu a omezil se pouze na nevinné naklonění hlavy na stranu. Zadíval se na svého pána, ale polštář nepouštěl.
"Polož ho!" přikázal Axelion, ale stále se nic nedělo.
"Merline, co jsem řekl?!"
Vstal z postele a narovnal se do své plné výšky. Merlin se trochu přikrčil a polštář pomalu pustil.
"Víš, proč neposlouchá? Protože jim dáváš moc velkou volnost." rýpl si Draco.
Axel se sehnul pro bílý polštář a hodil ho znovu po Dracovi, tentokrát se ale trefil.
"Je to ještě štěně." argumentoval na jeho poznámku.
"No a?"
"Kdyby poslouchal na slovo už by s ním nebyla zábava" ušklíbl se Snape.