A. N. Snape

Svěř se, příteli

"Co víš o zmizení Harryho Pottera?" položil Axel Dracovi otázku, kterou rozhodně nečekal. Zmijozel nechápavě pozvedl obočí. Pokrčil rameny, i když to Axel nemohl vidět a řekl:

"Vím jen to, co píše Denní věštec." Axelion se zhluboka nadechl a otočil se zpět na Draca. Toho jeho vážný výraz dosti vyváděl z míry.
"Co je s Potterem? Ty víš kam zmizel?" zeptal se ho. Axel uhnul pohledem a neurčitě zakroutil hlavou. "Nevím, kde je," zalhal. Chtěl mu všechno říct, ale nemohl, nesměl. "Ale Brumbál si myslí, že to ví." prohlásil, posadil se na místo, kde původně seděl Draco a zoufale schoval tvář ve dlaních.

"Jak to myslíš? Řekneš mi konečně, co se stalo?" dožadoval se Draco.

"Včera ráno k nám přišel Brumbál," začal Axel s vypravováním. Mladý Malfoy se k němu naklonil, aby lépe slyšel, co Axel mumlá s pohledem zabodnutým do země.

"Začal se na mých rodičích dožadovat, aby mu vydali Harryho Pottera." Tato slova posluchače značně překvapila, ale rozhodl se je zatím nekomentovat a počkat, jestli to jeho přítel ještě nějak blíže rozvede. A to on udělal. "Nejdřív jsem si myslel, že si myslí, že ho unesli, třeba pro Voldemorta, ale on pak prohlásil, že chce mě." Axelion mu vlastně nelhal, jen si skutečnost trochu upravil.  Toto prohlášení ale vzalo Dracovi vítr z plachet. Vůbec nechápal, o co šlo. Nešlo mu na rozum, proč chtěl Brumbál odvést Axela od rodičů. Jediné vysvětlení, které ho napadlo bylo, že Axel je vlastně Potter. Ale byl přesvědčený, že něčemu natolik šílenému by nevěřil ani Brumbál. A pokud ano, tak  je asi ještě šílenější, než si o něm dosud myslel. A že o tom neměl zrovna valné mínění.
"Proč by to dělal?" zeptal se po chvíli ticha Axela. Ten k němu zvedl hlavu a zadíval se mu zpříma do očí, než řekl: "Protože si myslí, že jsem Harry Potter."
Axel se bál tu větu vyslovit, ale musel. Něco uvnitř jej k tomu donutilo. Teď mu nezbylo nic jiného, než čekat, jak se k tomu Draco postaví. "Takže je to jasné." prohlásil Malfoy, čímž Axela dokonale zmátl. Čekal cokoliv, ale tohle asi ne.
 "Cože?" zeptal se ho nechápavě.

"No Brumbál. Musel se zbláznit, jinak si to nedovedu vysvětlit. Ty a Potter, jedna a tatáž osoba? Nic blbějšího jsem v životě neslyšel." zasmál se Draco. Axel na něj chvíli jen nevěřícně koukal, ale po nějaké době, kdy se jeho přítel zkrátka jen smál, začaly i jemu poskakovat koutky úst vzhůru. Až se k němu nakonec přidal. "Jo je to dost šílený, že?" řekl se smíchem. 

Po chvíli se mu ale úsměv z tváře zase vytratil. "No jo, ale Brumbál si za tím stojí. Sebešílenější to je. Je to už dlouho, co jsem měl rodiče naposled tak blízko u sebe. Co oni zmůžou proti Brumbálovi. Pokud si najde způsob, jak to dokázat, třeba malinký důkaz, tak naše zavřou. A co já pak budu dělat?" ptal se Axel. Hlas se mu třásl, nedokázal to zastavit.
Draco si konečně plně uvědomil, o co tu vlastně šlo. Nepopíral, že i on si všiml těch až moc velkých náhod, když Axel nastoupil, ale když ho poznal a měl možnost i vidět, jak to vypadá u Snapeů doma, byl přesvědčený, že to není Potter, ale Snape, a to každou buňkou jeho těla. To mu nikdo nevymluví. 

Pochopil, čeho se Axel tolik bál. Už dříve spolu mluvili o tom, že jeho rodiče bývají často pryč, ale snaží se být s ním, kdykoliv mohou, i kdyby třeba jen na pár minut. Jako jeho nejlepší přítel věděl, jaký má Axel k rodičům vztah. Pokud by musel čelit tomu, že je odvedou bystozorové a on už by je, nedej bůh,  nikdy neviděl, nechtěl si ani domýšlet, co by to s ním udělalo. Musel svému příteli nějak pomoci, ale ani za mák netušil, jak to udělat. 

"Axeli, tvoje rodina není úplně chudá, že?" zeptal se opatrně, i když se jeho otázka mohla zdát dosti od věci. Axel zakroutil hlavou. Snapeovi nebyli chudí, to se říct skutečně nedalo, ale jistě jsou na světě, i Británii, mnohem bohatší kouzelníci.

"Nešlo si nevšimnout, že tvoje máma, má jakýsi vztah k Voldemortovi." pokračoval Malfoy pomalu, čímž si vysloužil Axelovo pozvednutí obočí. "Na co narážíš?" zeptal se ho Snape.

"No, nevím sice, jaký druh vztahu to je, ale nedalo by se ho využít?" navrhl. Axelion se zarazil, nad tím nepřemýšlel. Vlastně nechtěl přijít s Voldemortem do kontaktu častěji, než bylo nezbytně nutné, i přes to, co mu slíbil. Ale když tak nad tím nápadem přemýšlel, musel uznat, že na tom něco je.
"Jak by se to dalo využít?" zeptal se přítele na jeho myšlenku. Draco se na něj jen tajuplně usmál. Vstal a znovu se přesunul vedle něj na postel. Naklonil se k jeho uchu a zašeptal:

"Jsi ochotný si s Brumbálem trochu pohrát?" Axelion ho sledoval koutkem oka a přikývl.
"V tom případě, co si tak trochu zahrát na Raddla?"