A. N. Snape

Musíme, hned!

Když Alesie sestoupila schody z věže, kde se nacházela ředitelna, čekal ji tam již její manžel. Ve tváři měl snad ještě vážnější výraz než obvykle. Aniž by si navzájem něco řekli, pokynul jí Severus, aby ho následovala. Šli spolu bok po boku napříč hradem. Všichni studenti jim vystrašeně uhýbali z cesty. Oba budily tak temný a zlý dojem, že i vyšší ročníky podléhaly jisté formě strachu. Mezi studenty, kteří byli svědky jejich průchodu chodbami, byli i Ron s Hermionou. Ta si se svým přítelem už nebrala servítky.

"Vidíš, co si způsobil?" zvolala, když se oba manželé ztratili za rohem.
"Se Snapem teď nebude k vydržení." Ron jen protočil oči.
"S ním snad někdy bylo k vydržení?" zeptal se otráveně.
"A co ona?" Hermiona ještě rozhodně nekončila.

"Viděl si ji? Ta kdyby nechtěla, tak dostane Brumbála do velkých problémů," prohlásila sebevědomě. Ron se na ni podíval.
"Jak si tím můžeš být tak jistá? Ty snad víš, kdo to je? Tedy, ještě něco jiného než to, že je to Snapeova žena?" zeptal se. Jeho kamarádka se zatvářila dosti uraženě. Bez jakéhokoliv dalšího slova se otočila na patě a vydala se dlouhou chodbou pryč. Nejmladší z bratrů Weasleyových ji vyprovázel pohledem, ale nešel za ní. Proč taky? Stejně s ním nebude mluvit. Nakonec zvedl ze země svou školní tašku a rozešel se směrem na kolej. 

Severus dovedl Alesii do komnat, které v Bradavicích během školního roku obýval. Když byli oba uvnitř zavřel a zamkl dveře. Jeho choť se mezitím posadila do jednoho z křesel. Severus zůstal stát u dveří, otočený k ženě zády. Nevěděl sice, co přesně se v ředitelně dělo, ale znal jak Brumbála tak Alesii, takže si dokázal vytvořit určitou představu. A právě to mu dělalo starosti. Byl si jist, že by jeho manželka a matka jediného syna neudělala nic, co by je mohlo nějak ohrozit, a pokud ano, tak se určitě ujistila, aby se to nestalo. Ani s tímto vědomím se ale nedokázal odpoutat od myšlenky, že je čekají velmi zlé časy, během kterých bude krutě zkoušena nejen jejich láska k Axelovi, ale i láska mezi nimi a jejich postoj a přesvědčení vůči světu. Měl obavy z toho, co se ředitel teď rozhodne udělat. Byl si plně vědom stavu, v jakém je v tuto chvíli Fénixův řád, takže bojovat s nimi otevřeně nebude, ale pořád je tu šílený Popletal a ministerstvo, kterým jde nabulíkovat téměř cokoliv, co se komu hodí. Nemohli spoléhat na to, že ministr momentálně nevěří Brumbálovi ani nos mezi očima. Jeho židle jde v případě nutnosti obejít, sám o tom věděl svoje. 

Alesie seděla v křesle a sledovala záda svého muže zahalená v černém hábitu. Trpělivě čekala, až si Severus v hlavě utřídí slova, která by jí chtěl říct.
"Co si mu řekla?" zeptal se kouzelník nakonec a konečně se na ni otočil. Pohlédl do jejích hnědých očí, hledal tam cokoliv, co by ho uklidnilo. Alespoň náznak toho, že ví, co dělá.  A dalo by se říci, že něco takového tam skutečně našel. V hnědých hloubkách se odráželo velké odhodlání a nezvyklatelné přesvědčení Voldemortovi dcery, že její dítě bude v bezpečí. Alesie nemohla popřít, že jisté obavy má, ale bylo to prostě přesně tak, jak řekla Eileen. Nemohla v sobě zapřít ani jednoho ze svých rodičů. Nešlo o to, zda měla povahu své matky Elizabeth nebo svého otce. Ať už tak nebo tak, vždy si šla pevně za svým a nevzdala se dokud nezvítězila. Ona nikdy neprohrávala a teď s tím rozhodně nehodlala začít.

"Jen jsem ho varovala," odpověděla na tiše položenou otázku.

"Varovala? Vyhrožovala si mu?" Alesie protočila oči, vstala z křesla a přistoupila k němu. Pomalu zvedla ruku a zastrčila mu pár vlasů za ucho, aby měla ničím nerušený výhled do jeho tváře.
"Proč jste vy muži tak úzkoprsí? Nikomu jsem nevyhrožovala, pouze jsem mu doporučila, aby upustil od jistých aktivit, které poslední dobou provozuje." Severus chytil její ruku, kterou ho během svých slov hladila po hladce oholené tváři.

"Pokud to vzal jako výhrůžku..." začal, ale byl přerušen.
"Tak ať!" prohlásila Alesie. Severus nevěřil vlastním uším. Copak ona si snad vůbec neuvědomovala, co by to mohlo způsobit? Čeho všeho je Brumbál schopný?
"Cože?" zeptal se.
"Už toho mám dost, Severusi. Pereme se Brumbálem o našeho syna jako psi o kus masa. Nenechám ho zkazit nám život." Alesie vysmekla svou ruku ze Severusova sevření a otočila se k oknu, za nímž se rozkládaly hlubiny Černého jezera.
"Tohle musí skončit. Nechci přivést další dítě do takového světa," zašeptala. Její slova přikovala lektvaristu k podlaze.
"Dítě?" zeptal se pouze. Čarodějka zatlačila slzy, které se jí nahrnuly do očí a pomalu se na něj otočila. S rukama na svém břiše přikývla. Severus se probral z transu a přitáhl si svou ženu do jemného obětí. Cítil, jak se Alesie v jeho náruči roztřásla. Věděl až moc dobře, že pláče. Pohladil ji po zádech a věnoval jí drobný polibek do vlasů.
"Máš pravdu, musíme to ukončit," zakončil nakonec jejich rozhovor. 

Než se Alesie vrátila zpět domů do Snikehill, dohodli se se Severusem, že Axelovi o sourozenci řeknou až později. Nejdříve se musí zbavit Brumbálovi nechtěné pozornosti. Alesie se svého manžela snažila přesvědčit, aby připustil pomoc jejího otce, ale on to zásadně odmítal. Nechtěl rozpoutat války, u které si ani nemohli být jistí, že z ní vyjdou jako vítězové. Neslo to s sebou až příliš mnoho rizik. Pokud by se Brumbálovi podařilo je porazit, popravili by je a jejich děti by byly vydány napospas jeho skryté krutosti. To nemohli dovolit. Další kroky si musí promyslet velmi pečlivě.