A. N. Snape

Bratře

Albus Brumbál seděl za svým stolem v ředitelně a naštvaně si něco mumlal pod vousy. Nečekal, že se mu Severus vzepře. Věřil, že vůči němu cítil jistou povinnost, dluh za pomoc, kterou mu kdysi poskytl. Očividně se spletl. Něco se dělo. Něco zlého. 

Brumbál si Severusův odchod vyložil jako předzvěst. Ví něco víc než on, neřekl mu to a namísto toho se podle toho sám zařídil. Brumbál každou chvíli očekával velký krok ze strany smrtijedů. Musel si pospíšit. Musel zakročit. Těžko ale zastavíte něco, o čem nevíte nic, vlastně ani to, jestli se to vůbec stane. 

Minerva seděla naproti Siriuse v obývacím pokoji jeho domu v Londýně. Byla dosti znepokojená tím, jak se Brumbál na celou situaci díval. Sama sice už nějakou dobu něco ze strany Voldemorta čekala, ale obvinit Severuse, že by je zradil, se neodvážila. Sirius si vyslechl její dilema a sám netušil, jak by měl na její slova reagovat. Nikdy sice Snapeovi moc nevěřil, ale věřil Harrymu, tedy Axelovi. Nikdy ale neměl ani ten sebemenší důvod, aby zpochybnil Brumbálův úsudek. Učinil rozhodnutí, o kterém neměl ani tušení, kolik toho změní. 

Měl právo na to Axela navštívit. Alesie ho ujistila, že to bude moci udělat. A tak teď, tři dny po návštěvě Minervy, stál na prahu starého domu ve Snikehill a po rázném zaklepání čekal, až mu někdo otevře. Za dveřmi se ozýval smích a mísilo se tam několik veselých hlasů. Sirius netušil, zda je to dobré nebo zlé znamení. Předpokládal, že mu dveře otevře ten postarší sluha, který pro Snapeovy pracoval, ale to se nestalo. 

Sirius ztuhl a zaskočeně sledoval tvář muže, který mu nakonec dveře otevřel. Muž se se stejným překvapením díval na něj. Nakonec to byl on, kdo se vzpamatoval jako první. Rychle se podíval za Siriuse, rozhlédl se a pak ho zatáhl do domu. Teprve až zvuk, který doprovázel zavření dveří, Siriuse trochu probral. Otočil se na muže, který mu otevřel a opět si ho pozorně prohlédl od hlavy až k patě. Nenechal si uniknout jediný detail jeho tváře. Ten muž, který před ním stál, byl dokonalou kopií jeho otce. Měl pocit jako by se právě skutečně díval do obličeje Oriona Blacka. Siriusovi bylo jasné, že to není jeho otec, nemohl být, ale jediná další možnost, která ho napadla, byla asi stejně pravděpodobná. Jeho bratr se otci vždy hodně podobal, ale ten zmizel už hodně dávno a oficiálně byl mrtvý. 
Do haly vešla Alesie, aby se podívala, kdo to tedy klepal. Scéna, která se před ní otevřela, ji skutečně zaskočila. 
"Siriusi," zareagovala pohotově a pokusila se na sebe strhnout nebelvírovu pozornost. Moc ale neuspěla. 

"Ty," zachroptěl kouzelník a ukázal na muže, "ty máš být mrtvý. Řekli mi, že jsi mrtvý." Regulusova tvář zůstávala stále stejná. Bez konkrétního výrazu. Jeho oči už před nějakou chvílí opustilo i prvotní překvapení. 
"Tohle bude chtít panáka," řekl. Jeho slova však nepatřila jeho bratrovi, ale Alesii, která stála za ním. Ta jen přikývla a sevřela Siriusovo rameno, aby jej donutila s ní odejít. 

Nedalo se říct, že by Sirius šel zrovna dobrovolně.  Neustále se otáčel na Reguluse, který šel za nimi. Ten se ale pořád tvářil stejně, až do okamžiku, kdy společně vešli do salonku, kde okolo kolébky seděly rodiny obou sester Raddlových, naštěstí bez Toma. Místnost jako na povel utichla, když si přítomní všimli, kdo se rozhodl Snapeovy navštívit. Nastalé ticho nakonec protrhl Sebastian a to poznámkou, za  kterou si od své matky vysloužil výchovný pohlavek.

"No ty vole..."

Sirius byl posazen do křesla a do rukou mu vložili sklenici whiskey, kterou však okamžitě na jeden nádech vyprázdnil. Alkohol mu pomohl si trochu utřídit myšlenky a znovu začít racionálně uvažovat. Rozhlédl se po všech kouzelnících, kteří seděli v křeslech okolo. Jeho pohled se zastavil na tváři paní domu. 

"Vaše rodina má hodně tajemství, že?" konstatoval. 

"Naše rodina nepatří k těm, kteří by každou maličkost rozhlašují okolo," řekla Alesie opatrně.

"Nejsme tajnůstkářští, jen opatrní..." připojila se k sestře Anthea. 
"To nic nemění na tom, že TY máš být mrtvý," přesunul Sirius svou pozornost na pozornost na Reguluse. 

"V danou chvíli bylo umřít tím nejlepším řešením. A v současnosti asi mrtvý ještě nějakou dobu zůstanu..." pronesl nejasně mladší z Blacků. Sirius se pokoušel bratra přimět, aby mu toho řekl víc, ale ten ho pokaždé jen odbyl. Našel si tedy trochu zajímavější téma k hovoru... Dvojčata. 

"Ale že jsem strýc si mi říct mohl," vrhl na bratra ublížený pohled. 

"Nevím k čemu by to bylo," prohlásil Regulus.

"Třeba by nás rozmazloval," zapojila se do rozhovoru pobaveně se šklebící Sophie.

"Jo, byl by to ten hodný, vtipný strýček," přidal se k sestře i Sebastian a oba se vzápětí začali smát. 

"Ještě toho trochu!" zpražila je pohledem Anthea. 

"Proč si vlastně přišel, Blacku?" začal se konečně ptát Severus. 

"Vlastně kvůli tobě. Brumbál si myslí, že něco tajíš, a já přísahám Snape, jestli se mému kmotřenci něco stane..."

"O Axela se bát nemusíš, Blacku," zarazil ho rychle pán domu. "Já si svou rodinu dokážu ochránit."

"Ale jen tak si odešel. Prostě si odešel a nikdo s jistotou neví, jestli se vrátíš..."

"Brumbál dal dost jasně najevo, že o mou přítomnost nestojí."