A. N. Snape

Už dost!

Smrtijedi zmizeli ještě dříve, než stihlo tělo jejich společníka dopadnout na zem. Nikdo jim v tom nezabránil, však ono na ně ještě dojde. Sirius se hned vrhl k Axelovi. Sevřel ho v ramenou a pořádně si ho ze všech stran prohlížel, ujišťujíc se, že je skutečně v pořádku. Byl. 

Pak jeho pohled padl na Rabastana nedaleko od nich. Dřepěl u mrtvého těla a kontroloval, co má kouzelník v  kapsách. Doufal, že by mohl najít něco, co by mu podalo vysvětlení, proč se někteří smrtijedi obrátili proti Voldemortovým potomkům, nedávalo to totiž smysl.  Nebyl jediný, kdo byl zmatený. Sirius měl pocit, že jedinou osobou, která se dokázala v celé této šílené situaci zorientovat, byla Sophie. Když posílala Siriuse najít Axela, vypadalo to, že přesně věděla, že po něm Bella půjde i proč. Bude si se svou neteří muset promluvit, hned jak dostane Axela do bezpečí. 

Noční tmou otřásl syčivý hlas. To Voldemort nařídil smrtijedům se stáhnout a právě diktoval Brumbálovi své podmínky. 

"Měl by ses vrátit ke svým," promluvil Rabastan směrem k Siriusovi. Ten na něj vrhl nevěřící pohled, stále svírajíc Axela okolo ramen. 

"Já se o ně postarám," přislíbil mu smrtijed. 

"Jak ti můžu věřit?"

"Složil jsem neporušitelný slib Alesii Snapeové. Postarám se o ně," ujistil jej znovu. Sirius nakonec, ne moc ochotně, propustil Axela ze svého náručí a vydal se zpět do velkého sálu. 

Překvapilo ho, že Sophii tu už nenašel. Podle všeho pro ni přišli Regulus se Severus krátce poté, co on sám odešel. 

Rabastan vzal všechny mladé kouzelníky do prozatimního Voldemortova tábora na břehu černého jezera. Sebastian se hned rozeběhl k Sophii, která seděla v trávě opřená o pevné tělo svého otce. Jeho matka stála nad nimi, ruce založené v bok, a popisovala své sestře, co se podle Sophie stalo. Alesie stála s rukama založenýma na prsou a s každým dalším sestřiným slovem se mračila o něco více než předtím. Roderick nejistě postával opodál, stále se ale držel blízko u Sebastiana, který byl momentálně asi to jediné, co ho mezi smrtijedy drželo naživu. Draco a Blaise se mezitím vydali hledat své vlastní rodiny.

Netrvalo to dlouho a mezi své věrné se dostavil i sám pán všeho zla. Byl naštvaný. Jeho viteál byl zničen, což ho dosti oslabilo, ani tak se ale nehodlal vzdát. Slíbil si, že to dnes všechno ukončí, a svého slibu dostojí. Jeho vztek ale nebyl nic v porovnání s tím, co se právě teď zmocňovalo jeho prvorozené dcery. 

Alesie ještě chvíli jen stála na místě a s tichým skřípáním zubů sledovala, jak její otec informuje své vojáky, co teď bude následovat. Poslední kapka potřebná k tomu, aby její pohár trpělivosti definitivně přetekl, pak přišla v okamžiku, kdy se Voldemort poprvé zmínil o Bellatrix, která, jak si povšiml, nebyla přítomná. Naštvaně zavrčela, načež chladně pronesla: "Doufám, že už vlci roztahali zbytky jejího těla mezi stromy zapovězeného lesa." Alesie nemluvila k nikomu konkrétnímu, pouze nahlas pronesla myšlenku, která ji navštívila, když k ní dolehla slova jejího otce. Voldemort se na ni otočil. Stačilo mu jen několik málo dlouhých kroků, aby stál přímo před svou dcerou. 

"Co si to řekla?" zavrčel na ni. Alesie zvedla bradu vzhůru, ne ani tak proto, aby svému otci viděla do tváře, ale aby mu ukázala, že ona není žádný jeho pěšák, že ona se ho nebojí. 

"Slyšel si mě," pronesla už značně chladnějším hlase, "nic jiného si ani nezasloužila."

"Dávej si pozor na pusu," varoval ji vrčivě Voldemort. "Mluvíš tu o..."

"O kom?" skočila mu do řeči Anthea. "O milence?"

"O děvce, co ti porodila levobočka?" přidala se k sestře Alesie.

"O mrše, která se pokusila zabít tvoje vnoučata jen proto, aby po tobě jednou ten její spratek dědil?" vyplivla Anthea. 

"Cože?"

"Copak si mě neposlouchal?" Alesie se otočila od Voldemorta tak, aby její tvář viděli i okolo stojící smrtijedi. 

"Bellatrix Lastrengeová dostala to, co si zasloužila a stejný osud čeká každého, kdo vztáhne ruku na moje dítě." Voldemort na to nic neřekl. Dokonce nijak nekomentoval ani to, když se mu Alesie opět podívala do tváře. Místo toho stočil svůj pohled k Sophii, která se právě tiskla ke svému staršímu bratrovi a tiše vzlykala pod náporem bolesti, která ji ještě stále svírala se svých zčernalých pařátech. Chvíli ji sledoval, jak pevně svírá ruce v pěsti a drtí v nich bratrovo oblečení ve snaze si aspoň trochu ulevit. Poslouchal, jak jí Sebastian tiše šeptá, že to bude dobré, že za chvíli všechna ta bolest zmizí... Jeho pozornost obrátila zpět k Alesii až její slova.

"Odcházíme." Voldemort se na ni podíval. Už jen z toho upřeného rudého pohledu bylo jasné, že očekává vysvětlení. 

"Ať už některý z Brumbálových posluhovačů nebo smrtijed... Nebudu čekat, až mi někdo zabije moje dítě." Jako by to snad byl rozkaz, Sebastian s Regulusem, kteří se do teď starali o Sophii se zvedli ze země. Regulus nesl svou dceru v náručí a společně se Severusem a jejich syny se vydal k odchodu. Alesie s Antheou ještě stále stály před svým otcem a vzdorovitě na něj hleděly. 

"Tohle je boj za vaši matku a bratra," řekl Voldemort, snad je chtěl zastavit, připomenout jim, proč sem vlastně přišly. 

"Tohle už dávno není o naší rodině. Tohle je jen a jen tvoje sobecká válka." Alesie spustila ruce zpět podél těla a společně s Antheou následovaly své muže pryč z tábora. Voldemort se jim v tom nepokoušel zabránit, takže jim smrtijedi poslušně ustupovali z cesty.  

Regulus se Severusem na ně spolu s dětmi čekali ve svahu kousek od místa, kam se před soumrakem přemístili. Regulus seděl v trávě, Sophii měl usazenou na kolenech, Severus objímal okolo ramen Axela a Sebastian křečovitě svíral Roderickovu ruku, který mu jeho silný stisk vracel stejnou měrou. Všichni hleděli směrem k hradu, který se rozkládal před nimi. I Sestry se otočily a pohlédly ke věžím. Mezi kamennými stěnami se opět proháněla kouzla. 

Veškerý ruch ale najednou utichl. Na jednom z nádvoří, před největší branou do hradu proti sobě konečně stanuli dva největší kouzelníci své doby. Alebus Brumbál a Lord Voldemort na sebe navzájem mířili hůlkami. Tohle je ten poslední souboj, teď se rozhodne. 

Zmijozelové sledovali z luk celý souboj. Nakonec pro žádného z nich nebylo překvapení, že v souboji padli oba kouzelníci. Přesně tak, jak Axelion předpověděl, nebylo vítěze, pouze poražených. Rodiny byly roztržené, lidé bez ohledu na to, na čí straně stáli, přišli o své blízké. A každý, kdo něco ztratil, ten prohrál. 

Sirius pobíhal po bojišti. Bylo po všem. Hledal Axela. Chtěl se ujistit, že jsou i s dvojčaty v pořádku. Nikde po nich ale nebylo ani stopy. Po nějaké době se mu podařilo odchytit si mladého Malfoye.

"Kde je Axel?" vyhrkl na něj. Draco stočil hlavu k loukám za branou, z poza kterých právě vycházelo slunce a kde se také zrovna zvedalo ze země několik postav. Nic říkat nemusel. Black věděl, kdo to je. Rozeběhl se tím směrem, už je ale nestihl. 

Axelion byl jediný, který si Siriuse běžícího po kamenném mostě směrem k nim všiml. Ještě než se se svou rodinou přemístil pryč, svému kmotrovi naposledy zamával. To bylo vše. Jedno krátké mávnutí, než zmizel Nebelvírovi přímo před očima. 

Sirius se zastavil. Udýchaný hleděl na místo, kde ještě před chvílí stáli, nezbylo tam po nich nic než udusaná tráva. Když se z poza kopce vyhoupl sluneční kotouč, otočil se a šouravým krokem se vydal zpět k hradu, pomoci těm, kteří to potřebovali. Věděl, kde je poté bude hledat. 

Ve velké viktoriánském domě mezi poli ve Snikehill.