A. N. Snape

Počátek

Alesie seděla pohodlně uvelebená v křesle v knihovně a popíjela čaj, zatímco se pročítala tou šíleností, se kterou dnes přišel Denní věštec. Skutečně se nad těmi řádky bavila. Kdyby to byla pravda a Harry Potter opravdu během prázdnin zemřel, nebylo by na tom nic k smíchu, ale protože ona věděla, co se stalo, přišlo jí to všechno velice zábavné. 

Dokonce i k Voldemortovi se dostal jeden výtisk. Stál u okna na svém panství a ušklíbal se nad novinami, které držel v rukou. Jeho smrtijedi, ale neměli takový přehled jako on, a tak si nebyli jistí, co od svého pána teď čekat. Předpokládali, že vyletí z kůže, když se to dozví, protože neměl šanci ho zabít sám, ale z pokoje, ve kterém dnes ráno snídal, se neozývaly žádné rány ani křik nebo cokoliv, co by kouzelníkům dalo alespoň nějakou představu o tom, jaká je vlastně míra jeho vzteku. Žádný se totiž nedostavil. 
Když dočetl, uvědomil si Voldemort, že by možná nebylo od věci působit aspoň trochu naštvaně. Neměl na to ale náladu potom, co se tak pěkně pobavil. Místo toho se rozhodl navštívit dceru. 
Pro tu bylo jeho zjevení v knihovně skutečným překvapením. Ani ho nestihla pozdravit, protože hned spustil: "Zabijeme ho."
"Cože?" Alesia nechápala, o čem to mluví. Naštěstí ji to hned vysvětlil.
"Harry Potter je mrtvý a mrtvý zůstane. Zabil jsem Harryho Pottera." Skřehotavě se zasmál na celý dům.
"Hodláte se přihlásit k jeho smrti? Myslela jsem, že hodláš zůstat ještě nějakou dobu v ústraní. Třeba počkáš, až z tebe Severus udělá zase člověka."
"Když se naskytla taková příležitost? Ještě se máš hodně co učit, dcero má."

Ještě než došlo na Voldemortovo odhalení, proběhla v Bradavicích zajímavá a také velmi zábavná hodina obrany proti černé magii. Růžová profesorka nadhodila téma Harry Potter, které vzhledem k článku, který vyšel ten den ráno, bylo velmi nebezpečné téma.
"Harry není lhář!" křikl na ní naštvaně Ron.
"A už vůbec ne zbabělec!" přidala se k němu Hermiona.
"Tvrdit, že to není pravda, momentálně není na místě, slečno Grangerová. A označit zmizení pana Pottera za práci pana zla, je naprostá hloupost. Tvrdite, že se pan zla vrátil, ale to je veliká lež."
"Není to lež! Harry s ním bojoval. Zabil přece Cedrika!" odporoval ji Ron.
"Budete po škole pane Weasley!" zvolala profesorka naštvaně. 

"Nemůžete přeci být tak naivní, abyste tvrdila, že to byla nehoda!"

V učebně zavládlo hrobové ticho. Nikdo nic neřekl, dokonce se ani nepohnul. Všichni jen seděli, koukali a čekali, co se bude dít dál. Axelionovi těkaly oči z Ronova obličeje na ten profesorčin jako o závod. Umbridgeová nejdříve nafoukla tváře.  Poté ale začala pomalu rudnout. Nejen Axel, ale ani Draco si nebyli jistí, jestli si omezila přívod vzduchu a nebo v ní jednoduše začíná vřít vztek. Profesorka ale jejich nejistotu rychle ukončila, když se na celý hrad rozkřičela.
"Co si to dovolujete?! Nestrpím, aby mě někdo jako ty urážel! Zmizte!" její pisklavý hlas se nesl místností. Nikdo ze studentů se však ani nepohnul. 

"Zmizte! Všichni!" To už se všichni zvedli a urychleně opustili učebnu. I když Axel s Dracem seděli až v zadní lavici, dostali se ven až mezi posledními. díky tomu mohli slyšet rámus, který se rozléhal za zavřenými dveřmi učebny. Klapání podpatků prozrazovalo ráznou a tvrdou chůzi jejich profesorky, která přecházela od jedné stěny ke druhé a zase zpět. Čas od času se ozvala rána, kterou vyvolal dopad nějaké knihy na dřevěnou podlahu, či tříštění skla, u kterého si však nebyli jistí, kde se vzalo. Raději se rychle odklidili. 

Jakmile však opustili chodbu k učebně, museli se začít smát. Ne rozhovoru, to přece jen byla vážná věc, ale naprosto rudému obličeji Umbridgové, který je oba náramně pobavil. Tušili však, že to ještě bude mít nějaký dozvuk, a pravděpodobně bude velice hlasitý.