Dream

21.kapitola

Probudila jsem se do dalšího smutného dne. Venku je stále zataženo a po včerejším dešti jsou na chodnících louže vody. Odhrnula jsem ze sebe peřinu a tím přikryla White, která hned začala hledat cestu ze tmy. Vystrčila ven svůj stříbrný růžek po kterém následovala bílá hlava s modrými kukadly. Zamrkala na mne a já se musela usmát. Vypadala tak roztomile. Vstala jsem z postele a odebrala se do koupelny. Opláchla jsem si obličej, vyčistila zuby a učesala vlasy. Ze skříně jsem vytáhla černé kalhoty, tričko a mikinu. Popadla jsem White a odešla s ní z pokoje. Potichu jsem scházela schody do nemocnice, kde jsem hledala doktorku.

"Pojďte dál princezno" ozval se hlas a já vstoupila do bílé místnosti. Podala jsem ji White, která hned začala mňoukat. " Rána je v pořádku. Myslím, že obvaz potřebovat nebude. Tohle dokážu opravit" nad White natáhla ruku a kouzlem ji ránu zacelila. Nemohla jsem z toho odtrhnout zrak.

"Ta kniha..." prolomil můj chraplavý hlas hrobové ticho. "Kde ji má matka vzala?"

"Sama ji napsala. Pracovala na ni ve dne v noci. Dala si s tím velkou práci" nepodívala se na mně, pokračovala v práci.

"Tak ty kouzly znala. Proč vám je neřekla? "

"I kdyby mi to řekla, Elis, nemohla bych ji pomoct. Nemám velkou moc a sílu. Nejsem tak silná jako tvá matka" zvedla hlavu od White a podívala se na mne. V jejích očních jsem četla bolest. "Před chvílí mi sem přivezli dalšího pacienta s černou skvrnou na prsou. Je to můj manžel a já nevím jak mu pomoct. Jsem bezmocná." Zahnala rychle slzy a podala mi zdravou White. Bylo mi ji líto.

"Jak dlouho to trvá?" zeptala jsem se opatrně.

"Dva, tři dny."

"Jak ?"

"Celé tělo se zabarví do černa, zacpou se plíce a srdce přestane bít " utřela neposedné slzy a sklonila hlavu k zemi.

"Je mi to líto." Šeptla jsem a položila White k mým nohám. Kývla a já odešla pryč. Rozeběhla jsem se chodbou po schodech nahoru a White běžela za mnou. Sluhové mi otevřely velká vrata a já vyběhla ven před zámek. Stál tam, tak jak jsem očekávala. Mezi prsty se mu objevovala černá mlha a když si mě všiml, doširoka se usmál. Hodila jsem po něm ohnivou kouli, které se vyhnul. Přivolala jsem k sobě magii země. U jeho nohou se ze země vynořili dvě liány, které se ho snažili chytit. Žhnul ve mě vztek. Najednou se po liánách plazily jazyky ohně. Mezi prsty mi poskakovali plameny, které mi házeli stíny po tváři. V jeho rukách jsem zahlédla černý oblak. Pak se okolo mne prohnalo pár vojáků a můj otec. Všechno se odehrávalo jak ve zpomalém filmu. Zajali ho celkem snadno a dali mu bezkouzelná pouta. To je, že nemůžou díky tomu kouzlit. Nesedělo mi jeho chování, že se nechal chytit.

"Tati..!" Otočila jsem se za ním a chytla ho za rameno.

"Eliso, není ti nic ? Neměla si sem běžet sama. Nebýt vojáka u vrat tak by jsme ani nevěděli, že tu je a-.."

"Tati stop! Nesedí mi, že se nechal zajmout tak snadno. Něco tu nehraje" přerušila jsem ho.

"A co podle tebe mám dělat? "

"Půjdu to s Firem prozkoumat." Dořekla jsem větu a gryf stál vedle mne. Je o pár centimetrů menší než drak.

*Vyrostl si.

*Děkuji

"Nikam nepůjdeš. Budeš doma, půjdu já a pár vojáků" Vedle otce se objevil jednorožec. Jak může mít za Bytost koně?

"Počkej!" v duchu jsem zavolala Baltazara. Pod jeho váhou se otřásla zem. "Jdi s Baltazarem. Aspoň budu vědět, že jsi v bezpečí" objala jsem otce.

"Děkuji" šeptl mi do vlasů.

*Postarej se o něj.

*Nebojte se princezno.

Usmála jsem se. Otec nasedl na draka a vzletěl do vzduchu. Věděla jsem, že to jeli jenom prozkoumat, ale toho pocitu nejistoty jsem se nemohla zbavit.
S Firem po boku jsme šli za naším vězněm, kterého ubytovali do našeho vězení. Kývla jsem na strážné, ať nás nechají o samotě. Chtěla jsem na něj promluvit, když mě zarazil jeho chraplavý hlas.

"Vím co mi chceš" zarazila jsem se nad jeho slovy a snažila se, aby nebylo vidět, jak mě vyvedl z míry.

"Tak mi to řekni, ať to máme oba dva za sebou" řekla jsem pevným hlasem. " řekni mi, proč si ji zabil?!" Bouchla jsem do mříží a jako ozvěna se to neslo vězením. Z pod kapuci se na mě podíval.

"I štěstí a lásku si najde smůla a smutek" zalezl do černého kouta až jsem ho vůbec neviděla.

"Ptám se proč!!" Bouchala jsem do mříží a srčel ze mě vztek. Neodpovídal a nijak jinak nereagoval na můj řev. Vyřízená jsem toho nechala a poraženě odešla pryč. Zalezla jsem do pokoje a přemýšlela nad jeho slovy. Ležela jsem dlouho na posteli, když jsem uslyšela ránu. Zvedlo mě to z postele a s Firem po boku jsem běžela ven na balkón. Před naším zámkem stáli tři černí jezdci na koních s démony.Černé obrovské psiska, co všem ukazují své ostré zuby a v černých očích vždy vidíte smrt. Nevím, jestli mají nějakou duši, myslím si, že to jsou pouze stíny černé magie. Zděsila jsem se, kde je táta a co bude dál. Z řady jezdců vystoupil jeden v černém hábitu s nějakým vyšitým erbem na sedle koně. Pak se ozval jeho zvučný, silný mužský hlas.

"Vydejte nám ho!" bylo mi jasné, že kouká na mne. 

Doleť pro otce. Rozkázala jsem Shire v duchu a pak jsem jen cítila lehké šimrání větru. Poslechla mne. Vedle mě Fire se začal ošívat. Cítila jsem temnou sílu až na můj balkón a neměla jsem z toho dobrý pocit. 

"Řekl jsem ať nám ho vydáte!!" zakřičel znovu jeho hlas. Přeběhl mi z toho mráz po zádech. Sice byli tři, ale i tak z nich šel strach. Chvíli se nic nedělo a pak si jeden z těch tří sundal kapuci. Jeho tmavě hnědé oči se do mě vpíjeli a na tváři se mu objevil úsměv. Jak...? Vždyť má být ve vězení!! Zvedla jsem se a přes zábradlí se přehoupla dolů. Kouzlem jsem dopadla měkce na zem a rozeběhla se za koňmi. Fire se objevil vedle mě a já na něj bleskurychle nasedla. Koně uháněli čím dál tím rychleji. Pomocí kouzla země jsem se je snažila chytit. Koně se výtečně vyhýbali zeleným liánám a mě to rozčilovalo. Házela jsem po nich ohnivé koule, zpomalovala je kouzlem větru, do cesty jim stavěla různé nástrahy a snažila se je chytit kouzlem země. Vítr mě štípal do tváře jak Fire zrychloval a zrychloval, a koně taky. Už jsem si říkala, že je brzo chytneme, když se všichni rozpustili v černý dým...

Konečně nová kapitola :) ano, moc se omlouvám za to, že jsem v tomto příběhu neaktivní, ale věřte mi, snažím se :) doufám, že se kapitolka líbí :) a budu moc ráda za vaše komentáře a hvězdičky :) 

Jinak kdo má zájem píšu teď nový příběh :) najdete ji na mém profilu. 

Děkuji moc všem :) za podporu, kterou mi dáváte.

Snoopy