Dream

12.kapitola

Uteču na balkón a podívám se dolů. Zděsím se, ale nemůžu odvrátit zrak...

Po tvářích se mi kutálejí slzy, které si utírám do bílého kapesníčku, který mi matka podala. Tam dole je....Mike. Je na dřevěném pódiu a jeho ruce jsou přivázané ke kůlu. Záda má celá od krve od věčného bičování, které ne a ne přestat. Skočím z balkónu a slyším jak se matka zděsila. Tím, že ovládám vítr padnu pohodlně na nohy a z vysoké výšky se mi nic nestalo. Prodírám si cestu davem, který se okolo toho shromáždil. Všichni si šeptají to samé- Proč ho jdu zachránit. Jenže já to nemůžu nechat jen tak. Ano, ublížil mi, ale to neznamená, že ho nechám zbičovat. Zbytek davu přede mnou uhýbá a nechají mi volnou uličku ke schodišti. Vyskočím na pódium a svým tělem bráním Mika.

"Proč?" vykřiknu na všechny a doufám, že se dočkám odpovědi. Kat, který dnes bičoval se zarazil a nechal ruku padnout k tělu. Přejde ke mě jeden z rádců.

"Jděte pryč princezno"

"Nikam nepůjdu, dokud mi neřekneš proč" prskla jsem mu do obličeje. Podíval se mi do červených očí od pláče.

"Za váš únos princezno"

"On mě neunesl"

"Přiznal se k tomu"

"Neudělal to a vy to moc dobře víte! Nechte ho jít! Nic neudělal! Pusťte ho!" křičela jsem na něj a bylo mi jedno, co si o mě ostatní myslí.

"Princezno on-.."

"Pusťte ho ! Hned!" bez slov ukázal na kata a ten Mika odvázal. Popadla jsem ho a pomohla mu vstát. Opřel se o mě a s mojí pomocí jsem ho dostala do nemocnice. Ihned mi pomohli a začali ho mazat různými oleji a podobně. Pak jsem si vzpomněla. "Zavolejte nejhlavnější doktorku" přikázala jsem jedné sestřičce, která ihned odběhla pryč.Ona dokáže léčit kouzly. Párkrát vyléčila i mého otce, když přijel zraněn z bitev. Ihned přiběhla sestřička s doktorkou po boku. Svoje bílé vlasy měla stažené do drdolu a na nose ji seděli brýle. Pozorně si ho prohlédla a pak nad jeho záda natáhla ruku. Z její dlaně svítilo bílé světlo, které dopadalo na rány. Všechny svaly se stahovaly zpátky k sobě, až nebylo poznat, že tam bylo nějaké zranění. Sestřička mě posadila před závěs na židli a tam jsem měla počkat. Otočila jsem se kdo přišel, když se otevřeli dveře. Byla to má matka. Postavila jsem se a nehodlala jsem na sobě nic znát. Byla jsem hodně naštvaná a zároveň mě mrzelo, jak to mohli udělat.

"Eliso, já-..." položila ruku na mé rameno, které jsem ihned setřásla.

"Nech mě být" přímo jsem sykla.

"Je mi to hrozně líto. Nemohla jsem nic říct. Rada měla jasno i když jsme s tvým otcem snažili oponovat jak jen to šlo"

"Jen si na to přihlížela. Mohla si to zastavit, tak neházej vinu na někoho jiného. Je to vaše chyba! Nikdy by mě neunesl. Utekla jsem s ním, protože mě nutíte do sňatku s Willem, ale já ho nechci! A nikdy si ho nevezmu, kvůli spojenectví, které by se tím stalo! Nebudu si brát člověka, kterého nemiluji! Tak mě konečně aspoň ty pochop!" do očí se mi nahrnuly slzy. Když neodpovídala, utekla jsem pryč. Mířila jsem ven a když jsem otevřela bránu, stál tam Fire. S pláčem jsem na něj bez slov nasedla a on letěl pryč. Položila jsem si hlavu na jeho kožich, který potom zmáčely mé slzy. Ani nevím, kam jsme letěli a je mi to jedno. Chci být pryč, daleko od toho všeho. Fire potom klesl k zemi a já se postavila na nohy. Pláč ustal a tak jsem šla dál pěšky. Vylezla jsem na skálu a potom prošla lesem. Na konci byla louka. Fire si lehl a já se k němu přitulila. Po chvíli jsem vyčerpaně usnula.