Nemohla jsem spát, špatně se mi dýchalo a pořád jsem měla noční můry. Vyskočila jsem z postele a šla do koupelny, kde jsem se zavřela a opláchla obličej. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle. V mých očích plápolal oheň a vlasy jsem měla rozcuchané do všech stran. Vzala jsem do ruky hřeben a rozčesávala své černé dlouhé vlasy. Pak jsem se zarazila. Konečky vlasů byly fialové, tak, jak mé dřívější vlasy. Dívala jsem se na velký kus fialové a pak zbrkle otevřela šuplík. Konečky se pomalu nesly na zem, kde také zůstaly. Nůžky jsem hodila zpátky do šuplíku a zavřela ho. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit své zběsile bušící srdce. Co se to děje? Cítila jsem zase divný pocit, až mi to obracelo žaludek.
Koukala jsem zase na svou černou podobiznu, nyní se na mě usmívala ze zrcadla.
"Ráda tě zase vidím, Eliso" řekla protivným ironickým hlasem. Hezké to říct, když jsem to vlastně já.
"Vypadni už" měla jsem vztek. Snaží se mě ovládnout mé horší já. Stála jsem opřená o umyvadlo a vrčela na svůj odraz.
"Myslím, že ještě zůstanu" škádlivě na mě mrkla.
"Nech mě být!" Moje pěst vystřelila na odraz v zrcadle. Střepy spadaly na podlahu a já jen na ně koukala. Nemohla jsem se pohnout. Koukala jsem na ustřižené vlasy, střepy a kapky krve, které padaly z mé ruky na podlahu. Pod proud vody jsem strčila ruku a zranění zmizela.
"Výsosti! Jste v pořádku?" Přilítla do koupelny služka a za ruku držela malého Andrewa, který se na mě zděšeně díval. Jeho pohled mi způsobil úzkost, která se mi stáčela na prsou.
"Mami?" Jeho slabý hlásek mě donutil se konečně pohnout a promluvit.
"Jsem v pořádku. Omlouvám se. Ukliďte to, prosím" řekla jsem služce a do náruče si vzala Andrewa.
"Co se ti stalo mami?" Díval se mi do očí. Každým dnem, byl starší a starší. Dnes vypadal jak devítiletý kluk.
"Nic. Netrap se tím, broučku" posadila jsem ho na sedačku. "Musím si jít něco zařídit. Běž na snídani a pak máš trénink. Vzkaž učiteli, že trénink zkracuju na hodinu, ano?" Soustředěně se na mě díval až to bylo roztomilé. Kývl a já se usmála. "Dobře" dala jsem mu pusu na tvář a odešla z pokoje. Šla jsem chodbou, seběhla schody, dalších pár kroků, než jsem zůstala stát před dveřmi. Zaklepala jsem a počkala na vyzvání. Otevřela jsem dveře a můj pohled padl na kluka, který na mě koukal udiveným výrazem. Rozběhla jsem se a padla mu do objetí. Spustila jsem proud slz, které nešly zastavit. Chvilku váhal, ale pak objetí oplatil. Chybělo mi to. Hladil mě po vlasech a já mu plakala v náruči. Dal mi pusu na čelo a já si utřela slzy. Odstoupila jsem a pak na něj pohlédla. Ve tváři měl ustaraný výraz, který mě zahřál u srdce.
"Omlouvám se" podlomila se mi kolena a já padla do jeho náruče. "Omlouvám se za všechno" dívala jsem se mu do očí.
"Elis, já se nezlobím" dal mi neposedný pramen vlasů za ucho.
"Málem jsem tě nechala zabít" dala jsem si obličej do dlaní a znova se rozplakala. Venku se spustil déšť.
"Netrap se" přitiskl si mě blíž k sobě a já si užívala to úžasné teplo.
"Pomož mi, prosím" zvedla jsem hlavu a znova pohlédla do jeho tváře.
"S čím koliv" zašeptal a dal mi pusu do vlasů. Odmítala jsem se pohnout, nebo nějak zkazit tento moment. Nikdo nechtěl z nás prolomit to ticho, jen jsme poslouchali bubnování kapek deště, který pomalu ustával. Zavřela jsem oči a pomalu usínala.
***
Probudila jsem se v neznámém pokoji v něčí náruči. Když jsem si vzpomněla, co se dělo, podívala jsem se na Mika, který na mě také koukal. Prohrábl mi vlasy a usmál se. Rychle jsem vstala a běžela k zrcadlu. Doopravdy, od hlavy mi začaly růst fialové vlasy. Usmála jsem se a pak se smíchem skočila Mikovi do náruče. Zatočil mnou a pak položil na zem.
"Všechno bude dobrý" dal mi pusu do vlasů a propletl si se mnou prsty. Nakonec jsme spolu vyšli z pokoje a Mike zaklepal na druhé dveře, které otevřela Liz. Divila se, ale pustila nás dovnitř. Objala jsem Liz i když to nečekala.
"Omlouvám se, za všechno" zašeptala jsem a byla šťastná, když objetí oplatila.
"Zlato moje" zašeptala. "Jsi jako tvoje matka" její slova mě zahřála u srdce.
"Děkuji" přišlo mi, že omluva je strašně málo, za to všechno co jsem udělala. Ale ještě nejsem u konce, tohle je teprve začátek. Musím se vzepřít svému zlému já.
Tak tady je další :) omlouvám se, že nepřidávám další kapitoly :( budu se teď snažit je přidávat častěji.
Váš
Snoopy ♡
ČTEŠ
Dream
Fantasy2.díl Bytosti. Díky snům, zapomínáme na skutečnost. Každý má svůj příběh. Každý si v životě prošel něčím co ho změnilo. (kdo nechce číst 1.díl- Nenavazuje to na Bytosti. Můžete to začít číst i teď.)
