Dream

15. kapitola

Fire přistál před naším zámkem. Najednou mi připadal tak malý. Slezla jsem s gryfova hřbetu a pohladila ho po zobáku. Byla jsem tam jen chvilku, tak proč se cítím tak hrozně ? V Firových očích jsem viděla smutek. Cítil to co já a já cítila to co on. Naše propojení je moc silné. Nebyla jsem připravena mít bytost a přesto si mě Fire vybral. Proč ? Proč mě ?

Protože si výjimečná.

Ozvalo se mi v hlavě a já se usmála. Zrádce. Četl mi myšlenky. Usmála jsem se ještě víc. Vstoupila jsem do hradu a mířila si to rovnou do hlavního sálu. Gryf zmizel do svého "pokoje". Vyběhla jsem schody a otevřela velké bílé dveře. Mamka si povídala se svými dvorními dámami a otec byl neznámo kde. Jen co mě spatřila na obličeji se ji rozlil úsměv, ale v očích měla lítost.

"Tak si se vrátila. Čekala jsem tě až za týden" usmála se na mě. Svoje modro-zelené vlasy měla stažené do vysokého drdolu. Dvorní dámy se uklonily. Jen jsem na ně kývla hlavou.

"Byl tam menší incident" usmála jsem se zase já. Nemám náladu ji zrovna vše vyprávět, ale jak ji znám, bude to chtít vědět hned.

"Snad si tam nic neprovedla ? S tímhle královstvím máme velmi křehké vztahy"

"mami klid. A byli úplně v pohodě. Nebyli na mě zlý nic a nic jsem neprovedla"

"tak co se tam stalo?"

"No víš. Asi se do mě oba dva princové zamilovali" mamka se začala smát. Znala mě moc dobře. Ví, že si ženicha vážně nehledám a od malička jsem nikdy kluky neřešila. Vlastně až do teď.

"S tím si nedělej starosti"

"Ale jeden z nich se mi líbí" při tom se zarazila.

"Doufám, že ten starší" zakroutila jsem hlavou zápornou odpověď-ne. "ty už nemáš ráda Mika?"

"To je ten problém. Mě se líbí oba" zkousla jsem si spodní ret a koukala do země. V této chvíli jsem se cítila trapně, ale nevěděla jsem komu jinému to říct. Neměla jsem žádnou kamarádku, která by mě vyslechla. Matka to pochopila a ukázala ať její dvorní dámy odejdou. Stejně nás budou poslouchat. Zabouchli se dveře a já vytvořila vzdušnou stěnu, proti odposlechu. A mají po srandě.

"Jak oba ?"

"Nevím. Mika měla-mám pořád ráda, ale nevím jestli nemám radši Jaka. Jsem zmatená a síla bytosti mi k tomu moc nepomáhá"

"Máš bytost velmi brzy a všechno se ti smotalo dohromady až máš v tom zmatek"

"Musím za Mikem" řekla jsem a bez slov jsem šla ke dveřím. Cestou jsem luskla prsty a neviditelná zeď zmizela. Dvorní dámy se hned nahrnuly k matce a začaly ji vykládat o nějaké super látce na šaty. Na co oni nemyslí. Bože. Seběhla jsem schody dolů do nemocnice, kde leží ještě Mike. Odtáhla jsem závěs a posadila se na židli vedle lehátka. Mike ležel na břiše, hlavu zavrtanou do polštáře a spal. Dívala jsem se mu do roztomilé tváře, která spokojeně spala. V tom přišla sestřička, která se na mě udiveně podívala a pak se uklonila. Nesla mu svačinu, kterou položila na stůl a nechala mě tam být. Dívala jsem se na něj a přemýšlela.

"Elis?" vytrhl mě z přemýšlení hlas, který patřil Mikovi. Díval se na mě a čekal, až mu odpovím.

"Ahoj" řekla jsem spíš z donucení, takže tam nebyla žádná emoce. Neusmál se, jako vždycky když mě viděl.

"Jsem rád, že si přišla chci s tebou mluvit" pomalu se zvedal do sedu. Nepomohla jsem mu. Nikdy jsem se takhle nechovala, tak co to do mě teď vjelo ? Už blázním. Podíval se mi do očí a já se v nich zase ztratila. Odvrátila jsem rychle pohled a koukala na své propletené prsty.