Dream

14.kapitola

Tato kapitola je věnovaná Alzbett :* užij si jí :)

Oblékla jsem si bílé, krátké šaty s krajkou. Jsou jednoduché, ale je v nich to kouzlo. Vlasy jsem si rozčesala a nechala rozpuštěné po ramenou. Na nohy jsem si vzala černé boty na podpatku s mašličkou a popadla dárkovou taštičku. Jak jsem se procházela, narazila jsem na trh, kde jsem koupila od jedné stařenky dýku. Byla celá z prapodivného materiálu, který rozřízne kde, co. Připadala mi něčím kouzelná a tajemná. Šla jsem do druhého sálu, kde se konala oslava. Bylo tam hodně lidí, které jsem neznala a bylo mi to upřímně jedno. Hledala jsem Jaka. Všichni se za mnou otáčeli až mi to přišlo divný. Jake stál u jednoho stolu a přijímal dárky. Usmála jsem se a šla za ním.

"Ahoj" řekla jsem a podala jsem mu ruku. "Vše nejlepší" dala jsem mu pusu na tvář a dárek. Usmál se a pak se tam objevili další lidé mu gratulovat. Otočila jsem se tedy a šla si ke stolu s občerstvením. Nalila jsem si pití a rozhlédla se po sále.

"Z dovolením" uslyším vedle sebe hlas a tak se podívám, komu patří. Vedle mě stojí jeden kluk. Je starší než já a přes krk se mu táhne jizva.

"Jistě" řeknu a odstoupím na stranu. Začne hrát hudba a všichni se nahrnou na parket. Popíjím pití a rozhlížím se.

"Hledáte někoho princezno? " nadskočím z hlasu, který se ozve vedle mě. Samozřejmě to je Stephan. Usměji se, ale nekomentuji to. "Zatančila by jste si se mnou? " přijala jsem jeho ruku a odvedl mě na parket. Jednu ruku jsem s ním spojila a druhou jsem mu položila na rameno. Chvilku jsme jen tak tancovali a on mi něco povídal. Po chvíli hudba utichla a já se se zmateným výrazem otočila na Stephana.

"Oslavenec bude mít sólo" šeptl mi do ucha a odvedl mě do davu, který utvořil kolečko. Jake se postavil doprostřed a rozhlížel se. Začala hrát hudba a já koukala na podlahu. V tom se přede mnou někdo objevil. Koukla jsem mu do těch krásných oříškových očí a přijala jeho podávanou ruku. Bez slov si mě dotáhl doprostřed parketu a chytl si mě do držení. Začali jsme se pohybovat do rytmu hudbu a já viděla, jak všichni na nás koukají. Poprvé v životě mi bylo jedno co si o mě ostatní myslí. Po chvíli skončila písničky a já se uklonila. Čekala jsem, že mě pustí a já odejdu, jenže si mě k sobě přitáhl znova a znovu jsme začali tancovat. Okolo nás kroužily páry a my si jich vůbec nevšímali. Koukala jsem do těch jeho očí a na chvilku si připadala, že jsem jinde. Mimo tenhle svět. Jake se ke mě pomalu nakláněl a já zavřela oči. V tom jsem si vzpomněla na Mika. Proč ? Proč v téhle chvíli ? Až teď jsem si uvědomila, jak zmatená v sobě jsem. Jak se v sobě nevyznám a moje rozhodování je v úmyslu toho, že se toho chci rychle zbavit. Nemůžu, já nemůžu.

Jake se na mě tázavě podíval.

"Promiň" řekla jsem a utekla ze sálu pryč. Utekla jsem do zahrady a posadila se na dřevěnou lavičku. Byla hrozná zima, ale já se ji snažila nevnímat. Hlava mi třeštila bolestí, která ne a ne ustoupit. Opřela jsem si hlavu o studené železo a zavřela oči. Po chvíli jsem je otevřela a koukala na černou oblohu se svítícími tečkami. Tolik bych chtěla utéct. Utéct od tohoto světa a hodit všechny problémy za hlavu. Moje srdce vždy patřilo Mikovi, který mi ho zlomil. Moji rodiče mě nutí do vztahu s Willem, kterého od dětství nemám ráda. A teď, když jsem potkala dva kluky o kterých nevím, co si myslet. Moje já se po propojení s bytostí změnilo a já teď se v sobě nevyznám. Nejhorší je, když nevíte co si o sobě máte myslet a v otázkách se ztrácíte. Koukala jsem na oblohu, až po chvíli jsem musela odejít, jaká mi byla zima. Zalezla jsem do pokoje a otevřela balkónové dveře. Fire si lehl k posteli a já se přikryla dekou. Zavřela jsem oči a snažila se usnout.