Dream

22.kapitola

Vrátila jsem se zpátky do hradu se zklamáním. Otec se ještě nevrátil a uvnitř mě panoval zvláštní pocit, všichni se na mě koukali s nečitelnými výrazy ve tvářích. Rozhodla jsem se dojít do knihovny. Otevřela jsem opotřebované dveře, které potřebovaly opravit a vstoupila do prostorné místnosti. Tolik mě zabolelo u srdce, když jsem si vzpomněla, jak tady matka vždy vysedávala ve svém volném čase a učila mě číst a psát. Přešla jsem ke stolu, kde byla otevřená kniha, vzala jsem ji do ruky a podívala se na její obal. Zavřela jsem ji a uklidila zpátky do knihovny. Prohlížela jsem regály a hledala modrou knihu. Narazila jsem na plno knih s modrými obaly, ale žádná nebyla psaná zlatým písmem. Prošla jsem celou knihovnu, prohledala každý kout v regálech, ale nikde nebyla. Chtěla jsem vytáhnout jednu knihu, když se najednou ozval zvuk odemknutí dveří. Vedle mě se regál najednou odsunul a otevřel se mi průchod do tajné místnosti. Pomalu jsem vstoupila do místnosti a regál se za mnou zpátky zasunul. Rozhlédla jsem se kolem a údivem ani nedýchala. Knihy se sami pohybovaly a všechno tu působilo takovým tajemným kouzlem.  Prohlížela jsem si regály dvakrát tak tlustých knih a jednu zachytila ve vzduchu, byla celá zaprášená a těžká. Radši jsem ji pustila a ona se znovu vznesla do vzduchu. Šla jsem dál, až jsem narazila na jedné dveře. Otevřela jsem je a můj zrak padl na knihu položenou na vysokém podstavci. Zaradovala jsem se, když jsem uviděla modrý obal se zlatým písmem. Přejela jsem rukou po krásné vazbě a kniha se náhle otevřela. Byly to prázdné stránky, na kterých se najednou začalo objevovat písmo. Krásné zlaté písmo. Četla jsem řádky tak pečlivě, aby mi neunikl žádný skrytý význam, nebo abych špatně nepochopila kouzlo. Kniha mě seznamovala s mojí mocí, sílou a čeho všeho jsem schopna. Děsilo mě to a přitom jsem chtěla znát víc. Naučila jsem se různá kouzla a jak ovládat svoji moc a dar. Naučila jsem se ovládat i svoji pravou moc, tedy přemísťovat různé předměty. Matka tu knihu věnovala mě. Vysvětluje tu, že jak mi dala půlku své moci, moje pravá moc byla utlačována a ani jsem netušila, že ji mám. Poznala jsem tolik nových kouzel až jsem z toho byla nadšená, ale věděla jsem, že to nejtěžší mě právě čeká. 

***

Knížku jsem nedočetla, protože jsem už unavená a síla mě opustila po každém kouzlu. Byla jsem šťastná, že jsem knihu našla a že je v bezpečí. Tolik jsem si přála přeskočit kapitoly a pomoct bezmocným lidem, ale nemohla jsem, kniha mi to neukázala. Posadila jsem se na jednu z židlí a přemýšlela jsem, jestli bych tu nemohla usnout. Moje unavené oči padly na černé dveře, které byli schované za regálem, ale z mého úhlu byli dobře vidět. Pokusila jsem se vstát, ale byla jsem na to příliš unavená, posadila jsem se zpátky na židli a zavřela oči. Měla bych vstát a pokračovat. Jen na chvilku zavřu oči...

***

Probudila jsem se ve svém pokoji. Přes závěsy svítilo slunce a na stole ležela má snídaně. Ani jsem se nepodivila nad tím, jak jsem se sem dostala a už jedla snídani. Měla jsem hrozný hlad, ale cítila jsem se plná energie. Najedla jsem se, upravila jsem se a odešla na chodbu. Tam jsem chytla jednu ze služek. 

"Nevíte, jestli se otec vrátil?" zeptala jsem se s nadějí. Včera tady ještě nebyl.

"Je mi líto, ale ještě se pan král nevrátil" poklonila se mi a s omluvným úsměvem odešla. Sklopila jsem hlavu a podívala se na své ruce, které zářily zvláštním světlem. Radši jsem je schovala do kapes od mikiny. Seběhla jsem schody do kuchyně, kam normálně nechodím a poprosila jsem o koších plný jídla a pití. Naštěstí se neptali na co to potřebuji, ale i tak jsem měla vymyšlenou historku.  Popadla jsem košík jídla a vydala se potají do knihovny. Musela jsem se schovávat před rádci, kteří chodili sem a tam, až jsem nakonec dorazila do knihovny. Našla jsem znovu tu knihu a vstoupila potají do tajné místnosti. Košík jsem si položila na stůl a stoupla si zase k té knize. Věděla jsem, že tu budu dlouho, něco takového se nenaučím ze dne na den. V té knize byli nejrůznější kouzla a tajemství, které mi matka svěřila. Musím pokračovat v tom co začala, musím napravit rovnováhu světa a oddělit ten náš od toho druhého. To my ten lidský svět chráníme, bez nás by neměli žádnou přírodu ani vodu. To my jim pomáháme žít, protože jejich lidská hloupost by všechno zničila. To díky mé matce to vše tak dobře fungovalo. To já musím pokračovat v jejích stopách a být jako ona. Jenže to bude těžké, moje matka byla dokonalá, bezchybná a já nedokážu být jako ona. Tolik bych si přála, aby tu byla se mnou, aby mi se vším pomohla. Proč já hloupá si nevážila chvíle s ní ? Proč jsem se chovala jako pitomý puberťák a utíkala od ní pryč ? Nevážím si života s blízkými. Tolik mi chybí. Chtěla bych ji zpátky. Přetočit čas zpátky do mého dětství a varovat rodiče o budoucnosti. A všechno by bylo v pořádku... 

Prolistovávala jsem knížku a zkoušela nová a nová kouzla. Strávila jsem tady několik dní a nocí až jsem konečně knihu dočetla. Připadala jsem si zvláštně a chtělo se mi tolik spát. Podlomily se mi kolena a já padla k zemi. Pamatuji si jen bolest hlavy a černo...

Tak další kapitola :) snad se líbí. Děkuji moc za hvězdičky, které mi dáváte :) doufám, že se kapitola bude líbit a nebudete na mě naštvaní :) jinak se teď budu snažit přidávat častěji :) kdyby jste na mě měli jakoukoliv otázku tak se ptejte :D budu moc ráda za vaše názory, kladné či záporné. Kdyby jste měli nějakou výtku, tak mi ji klidně napište a já se polepším :)

Jinak děkuji za přečtení 

Snoopy