Dream

33.kapitola

Uběhlo pár měsíců, a malý Andrew, už vypadal na osmiletého kluka. Vychovávala jsem ho pod vlastním dohledem a pomalu ho začala učit  jeho schopnostmi. Měla jsem málo čím dál méně času. Dávala jsem pozor na všechny osmnácti leté chlapce, které trénovali každý den v tělocvičně. Každý den jsem za nimi chodila a kontrolovala je. Bude válka a já se na ni musím připravit. Sice jsem mocná a možná bych je zvládla i sama, ale takto jsem měla větší jistotu.

"Mami?" Uslyšela jsem za sebou roztomilý hlásek.

"Andrewe, kolikrát jsem ti říkala, že mi máš říkat královno" pokárala jsem ho a sedla si do křesla. Malý Andrew s andělskou tvářičkou ke mě přišel a já si ho vyzvedla na klín.

"Jenže ty jsi moje máma" usmál se na mě, ale já mu úsměv neoplatila.

"Nejsem. Jsem tvá královna" stále jsem si stála za svým a chytla jeho malou ručku, kterou mi chtěl položit na tvář. 

"Jsi. Vychovala jsi mě" usmál se vymanil si ručku z mé dlaně. "Kdo je vlastně můj táta?" zeptal se najednou, když zkoumal moji korunu. 

"Andrewe, měl by ses jít připravit na trénink. Pak si spolu budeme číst" usmála jsem se nuceným úsměvem. Sundala jsem si ho z klína a odvedla ho do jeho pokoje, kde jsem mu zavázala tkaničky na botaskách. Pak jsem ho odvedla do menší tělocvičny, kde na něj čekal učitel. Malý Andrew dostal na záda toulec se šípy s tupými hroty a do ruky luk. Postávala jsem v rohu a koukala na něj. Malé hubené ruce sotva držely těžký luk a šíp netrefil ani terč. Učitel dal Andrewovi pauzu a přešel ke mě. 

"Je na to moc mladý, královno" posunul si brýle na nose. 

"Ale on roste rychleji než normální děti. Musíme začít brzy" neměla jsem v plánu jeho výcvik přerušit. 

"Je mu teprve osm let. Trénuje se normálně od dvanácti let" Podívala jsem se na malého, který seděl na lavičce a máchal prsty před sebou. 

"Nemůžu čekat a vy to víte" odsekla jsem mu a fascinovaně koukala na Andrewa. Tvořil jakého si hada který mu běhal mezi prsty a po rukách. 

"Královno, to přece nemůžete po mě chtít" snažil se mě obměkčit. 

"Andrewe! Pokračujte!" zakřičela jsem na malého, otočila se na učitele s vražedným pohledem a odkráčela z tělocvičny. V té druhé, největší tělocvičně, trénovali osmnáctiletí kluci. Otevřela jsem dveře a rozhlédla se po klucích, který stáli na žíněnkách a bojovali proti sobě. Křik, který se rozléhal po místnosti ztichl a všichni se na mě otočili. "Pokračujte" řekla jsem a přešla blíž. Koukala jsem na zápasící dvojici, která byla zrovna na řadě. Mladý trenér na ně koukal a pak pískl na konec zápasu. 

"Co si myslíte královno?" zeptal se mě trenér a všichni se na mě otočili. 

"Dám si souboj s vaším nejlepším zápasníkem" zasmála jsem se a sundala si mikinu. Byla jsem jen v tílku a černých džínách. 

"Samozřejmě. Berry?" z davu vyšel svalnatý kluk s výraznými rysy a černými vlasy jak uhel. Postavili jsme se naproti sobě. Uslyšela jsem různé posměšky, ale já se nenechala zastrašit. Trenér pískl a ten Berry se proti mě rozmáchl. Byl vyšší než já a podle toho jsem zjistila, že má pomalejší reflexy. Protočila jsem se kolem něj, chytla ho za zápěstí a protočila mu ruku za zády. Podkopla jsem mu nohy až skončil ležet na zemi. 

"Třicet vteřin." řekla jsem svůj výsledek. "A byl bys mrtvý" Berry se na mě podíval a poklonil se mi. "Nikdy nenech protivníka, aby se ti dostal za záda"  vystoupila jsem z žíněnky a oblékla si mikinu. 

"Děkuji, královno" poklonil se mi a já na něj kývla. 

"Další!" tleskla jsem a začala je trénovat sama. 

***

Trénink skončil a já hned zalezla pod sprchu. Voda se měnila na černou, jen co odtékala pryč. Vylezla jsem ven a oblékla se do šatů. Nasadila si korunu a došla do své ložnice. Po chvíli přišel vykoupaný Andrew s knížkou v ruce. Posadila jsem se do křesla a Andrew mi vyskočil na klín. Otevřel knihu na stránce, kde jsme minule skončili. Tato kniha byla o dějinách celého kouzelného světa. Andrew začal číst a já ho při každém špatně přečteném slově opravila. 

"Dneska ti to nějak nejde" pohladila jsem ho po vlasech a zavřela knihu. 

"Jsem unavený, mami" opřel si hlavu o mé rameno a zavřel oči. Začalo se mi líbit, jak mi říká mami. Po chvíli jsem uslyšela pravidelné oddechování. Pomalu jsem ho vzala do náruče a uložila do své postele. Chytl mě za ruku a usmál se. Ten úsměv ve mě cosi zlomil. Ten úžasný malý andílek mi přirostl k mému ledovému srdci.