Dream

17.kapitola

Na Gryfovi jsem se vrátila zpátky do zámku. Vyběhla jsem schody do sálu, kde jsem hledala svou matku. Nebyla tam, tak jsem zkusila rodičů ložnici. Také tam nebyla. Zašla jsem do její pracovny, kde jsem ji konečně našla. Seděla u stolu a husím perem podepisovala nějaké smlouvy či co. Usmála se na mě a odložila do pero do stojánku a zavřela lahvičku od inkoustu.

"Kde si byla? Hledala jsem tě" usmála se na mně. Já si sedla do koženého křesílka před stolem.

"Nevím. Byla jsem....šla jsem se projít na skálu a tam jsem zakopla a spadla z ní. Normálně bych si něco udělala nebo bych umřela, ale teď nic. Prostě jsem vstala a nic mi nebylo. Teda bylo. Nebyla jsem to totiž já. Byli tam stáří lidé, nikdo neměl barevné vlasy a nebyli tam ani bytosti. Chvilku jsem tam byla a pak jsem se vrátila zpátky. Nelíbilo se mi tam. Všechno bylo divné" má matka na mě koukala jak na zjevení.

"Ty si porušila bránu" šeptla si spíš pro sebe, ale já ji moc dobře slyšela. Vstala a běžela pryč.

"Můžeš mi říct, prosím, všechno od začátku? Kde jsem to byla a co jsem to zase udělala? " běžela jsem za ní.

"Tam kde si byla. Je to druhý svět, člověčí svět. Jak si říkala-bez bytostí, bez magie a dalších věcí. Nevědí o naší existenci, ale my o jejich ano. Dřív jsem tam žila s matkou, která pocházela odtud. Všechno mi vysvětlila a já sem musela jít. Byla válka a další už víš. Černého jsem pohřbila v druhém světě, protože by možná někdo chtěl jeho moc. Uzavřela jsem pod mocnými kouzli bránu do druhého světa. A byl klid. Dokud" otevřela dveře knihovny a když je zavřela pokračovala." Na tvoji oslavu narození přišel muž v černém hábitu, zahalen od hlavy k patě a udával kletbu na bránu a na tebe. S tím, že jednoho dne porušíš bránu a on si vezme sílu Černého. Chytli jsme ho a on řekl, že je jeho syn Drake. Pak jako oblak prachu zmizel. " prohrabovala se v knihách, co byli vyskládané v regálech.

"Můžu nějak pomoci? "

"Hledám modrou knihu se zlatým písmem. Je tam kouzlo co jsem sestavovala pro tuhle chvíli. Kdy se poruší brána a já ji budu muset znovu uzavřít"

"Kde jsi ji nechala naposledy? "

"Bylo to před 60 lety ! Jak si to mám pamatovat! " začala jsem hledat s ní. Bohužel jakoby se po modré knížce se zlatým písmem slehla zem.

"Mami a co tady na stole? " zeptala jsem se a přešla ke stolu. Jenže se mi nedostala odpověď.
"Mami!" Jenže ani teď mi neodpověděla.
"Mami? Haló! " vrátila jsem knihu zpátky na stůl a vrátila se k pátému regálu. Mamka ležela na zemi a sotva dýchala.
"O můj bože! Mami!" Přiklekla jsem si k ní a nevěděla jsem co mám dělat. Koukala na mě a hrozně se klepala. Na hrudi se ji objevila černá barva, která se táhla od srdce, ke krku a rozrůstala se dál. Vyskočila jsem na nohy a běžela ven z knihovny.
"Pomoc ! Pomoc. Prosím!!" Přiběhli ke mně služky a po chvíli odvedli matku pryč. Šla jsem s nimi, ale nepustili mě za závěs. Jedna služka mě poslala do pokoje a přinesla mi bylinkový čaj. Vykoukla jsem z okna a uviděla postavu v černém hábitu. Zvedla hlavu a podívala se ba mě. Vyběhla jsem z pokoje a běžela před zámek. Otevřela jsem vrata, jenže nikdo tam nebyl. Rozhlížela jsem se kolem, jenže nikde nikdo nebyl. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a čekala na zprávy o matce. V tom někdo zaklepal.

"Dále" dveře se otevřely a v nich stál táta. Padla jsem mu kolem krku a ucítila z něj pach krve a zvířat. Byl na lovu.

"Byl jsem právě za matkou. Doktorka neví co dělat" pohladil mě po hlavě.

"To ten Drake. Ten syn Černého. Viděla jsem ho. Byl to on."

"Ale to by musela být porušena brána a-..."

"Tati. Já ji porušila. Byla to nehoda. Nevěděla jsem to. Je to všechno moje vina. Omlouvám se." skočila jsem mu do řeči a rozplakala se. Přitáhl si mě k sobě do objetí a dal mi pusu na čelo.

"Měli jsme ti to říct. Je to naše chyba zlatíčko." Chvilku jsme tam stáli v objetí. "Měla by si za matkou jít. Chce s tebou mluvit" kývla jsem že rozumím a vydala se dolů. Seběhla jsem schody a otevřela dveře. Přistoupila jsem k lůžku, kde ležela má matka. Černá skvrna se zvětšila až ke konečkům prstů na rukách.

"Mami já-..." začala jsem, jenže mě zarazila.

"Vím že to zvládneš. Miluji tě"

"Já tebe taky" stiskla jsem ji ruku.

"Předám ji svou moc. Neboj se. Jen zavřeš na chvíli oči. Tělo přijme tu sílu a probudíš se."

"Mami počkej. Musím ti něco říct. Jseš pod kouzlem Drake-a. Viděla jsem ho. Stál před zámkem. Zničím ho a všechno bude dobré. Jen vydrž. Prosím"

"Zlato. Já nemůžu. Musím ti dát tu moc jinak zemře se mnou."

"Oslabí tě to! Nemůžeš mě opustit! Prosím!" Po tvářích se mi kutálely slzy. Bez slov mi vzala ruku a dala mu pusu na čelo. Zavřela oči a začala cosi odříkávat. Chtělo se mi hrozně spát.

Jestli ho chceš zničit, musíš najít tu knihu. Slyšela jsem naposledy mamčiný hlas a potom jsem padla do tmy.

###

Trhla jsem sebou a otevřela oči. Byla jsem u sebe v pokoji. Odtáhla jsem peřinu a vylezla z postele. Celou dobu jsem ležela ve stejném oblečení v jakém jsem přišla. Nazula jsem si baleríny a rozeběhla se za matkou. Všude byl hrozný mumraj a mě se to nelíbilo. Nikdo se na mě ani nepodíval. Otevřela jsem dveře nemocnice a běžela za mamkou. Stáli u ni sestřičky. Měla zavřené oči, obličej bílý jak stěna a vlasy....šedivé. Obličej ji přikryli černým prostěradlem a já se nahlas rozplakala. Objali mě silné otcovy paže a já se rozplakala ještě víc. Ona je mrtvá! Má matka je mrtvá!

Myslím, že není co říct. Ano chápu. Nenávidíte mě za to jak málo píšu. Nedostala jsem žádný komentář tak jsem pochopila, že jste na mě dost naštvaný. Ale musíte mě pochopit. Jsou prázdniny a já nebudu sedět každý večer u notebooku. I tak se vám omlouvám. Prosím napište mi aspoň nějakou reakci. Klidně i nadávejte, já to pochopím.
Děkuji.

Snoopy ♡