Dream

35.kapitola

Byla hluboká noc, kdy obrovský měsíc v úplňku ukazoval svou krásu. Seděla jsem na zábradlí na balkóně a pozorovala hvězdy. Můj pohled padl na město pode mnou. Najednou mě něco napadlo. Seskočila jsem ze zábradlí a nechala chvíli gravitaci, aby mě táhla k zemi. Kousek nad zemí jsem nasedla na hřbet své bytosti. Jeho dlouhá srst mi chyběla.

Omlouvám se. - vyslala jsem svá slova Firovi, který na mě na moment pootočil hlavu.

To je v pořádku. - odpověděl mi a já ho objala. Položila jsem si hlavu na jeho záda a zavřela oči. Po chvíli mi přece vítr přestal cuchat vlasy a já seskočila z Fira na zem. Přešla jsem k bariéře a dotkla se její neviditelné strany. Od doteku mi procházela prsty menší elektrika. Nevěděla jsem co dělám, ale z úst jsem mluvila jaká si slova. Postupně, po celé mé zemi, jsem ničila to hnusné kouzlo, až nakonec zmizelo úplně. Oddechla jsem si, protože jsem se bála.

"Tak tady jsi" ozval se hlas a já se otočila na Lis, která se usmívala od ucha k uchu. "Musíme si promluvit" přešla jsem k ní a ona mě vzala za ruce. "Vím jak zničit tvé zlé já" to mě donutilo k velkému úsměvu.

"Jak?" Nemohla jsem se dočkat, až mi to poví.

"Musíš odmítnout černou magii, která v tobě je" její smutný výraz povadl.

"To by nemělo být těžké ne?" Udiveně jsem se na ni podívala.

"Budeš zažívat hrozná muka, bolesti a je možné, že upadneš i do bezvědomí" její slova mě trošku zastrašila.

"To zvládnu" byla jsem si jistá.

"Je možný, že v tom procesu, se několikrát změníš. Možná zaútočíš nebo utečeš" nevěděla jsem, co na to říct.

"Tak mě k něčemu přivažte" má slova byla zbytečná. Moc dobře jsem věděla, že pouhý provaz nebude stačit.

"Pozvala jsem si k sobě všechny silnější čaroděje" termín čaroděj jsem neslyšela hodně dlouho. Tak nám říkali lidi, ale v našem světě to je zcela normální.
Okolo mě pár známých tváří utvořili kruh. "Z toho kruhu nebudeš moct utéct. Věříš mi?" Lis mě donutila se posadit do trávy a posadila se naproti mě.

"Ano" zněla má odpověď a pak jsem jen sledovala všechny ostatní, jak se soustředí. Lis mě chytla za obě dvě ruce a já zavřela oči. Slyšela jsem různá slova, které jsem z ničeho nic začala odříkávat také. Po delší době jsem v sobě ucítila jaký si oheň, něco co mě zevnitř spalovalo. Nemohla jsem dýchat, až moc mě to zžíralo. Chtěla jsem od Lis ucuknout, ale ona mi akorát zmáčkla ruce ještě víc, aby mě udržela. Oheň se pomalu přesouval do mé hlavy, kde explodoval. Začala jsem křičet bolestí a snažila se ubránit té hrozné bolesti. Najednou jsem už neslyšela žádné hlasy ani křik. Byla jsem v místnosti, kterou jsem v životě neviděla. Černé stěny a podlaha. Okna zde nebyla, jen osvětloval místnost velký lustr nade mnou.

"Chceš mě dostat pryč co?" Zasmál se hlas za mnou a já zase uviděla sebe v černé podobě.

"Vypadni už" zavrčela jsem na ni.

"Donuť mě" zavrčela stejným stylem a postavila se do bojového postoje. V hlavě mi začalo bzučit snad tisíce včel až se mi podlomila kolena. Zvedla jsem dlaň k postavě, která se ke mě blížila a hodila na ní ohnivou kouli. Chvilka její nepozornosti mi ulevila od bolesti hlavy a tak jsem na ni mohla použít další kouzla. Snažila se vstát ze země, ale já ji obrala o vzduch   plicích. Dusila se a její obličej získával červenou barvu. Najednou jsem ale letěla vzduchem a zády narazila o zeď. Padla jsem na studenou podlahu a chtěla rychle vstát. Můj pohled padl na můj odraz, který stál se zavřenýma očima a od konečků prstů se mu vynořovala černá mlha. Rychle jsem vyskočila na nohy a okolo sebe vytvořila vzduchovou ochranou bublinu. Mlha kolem mě jen prošla a pokračovala v cestě. Rozběhla jsem se na černou mrchu, která se mi snaží zkazit život a povalila ji na zem. Ruce i nohy jsem ji přivázala k zemi a hodlala ji zabít. Vytvořila jsem dýku, ani nevím jak, kterou jsem ji hodlala vrazit do srdce. Jenže ona začala křičet. Řvala tak, až mi to trhalo uši. Zarazilo mě světlo, které vyřazovalo mezi námi. Já ji držela za odhalené rameno a od toho místa, světlo svítilo nejvíc. Nechápala jsem co se děje, ale mé tělo mě začalo bolet. Byl to zvláštní tlak, který se mi nelíbil. Jenže ruka nešla od ramene odtrhnout. Po chvíli to přestalo a já pohlédla na nehybné tělo mého černého já. Odstoupila jsem od ní a dýku pohodila vedle ní. V ten moment se mi zatočila hlava a já padla na zem...