Dream

28.kapitola

Seděla jsem za stolem a prohledávala celou naši zemi. Máme takovou kouli, která vám ukáže obyvatele, co kdo dělá a kde je. Pomalu jsem to začala vzdávat, když jsem ho konečně uviděla. Stál na hranici naší země. Byla vidět i moje ochraná kopule, ale on přes ni mohl projít. Jen by se už nemohl vrátit. Miku. Ne, prosím. Zavolala jsem si Fira a okamžitě, v šatech a v lodičkách, jsme za ním vyrazili. Věděla jsem, že je to dálka a doufala jsem, že ho stihneme. Akorát jsem si nevšimla, jestli má nějakou brašnu. Odcházel by bez tašky? Odcházel by vůbec? Jak ho znám, tak by nikdy neopustil rodinu. Nikdy. A opustil by i mě? Už to vlastně udělal. Před dvěma měsíci odešel ze služeb království, ale přestali jsme se bavit mnohem dřív. Je to asi tak půl roku. Změní mě? Pomůže mi z temnoty? Nebo mě pošle do háje? V hlavě mi vířili myšlenky sem a tam. Bála jsem se, jak zareaguje, ale nechtěla jsem se otáčet. Už jenom kousek.
Po hodině cesty jsme tam konečně zastavili. Ale nikde nebyl. Odešel? Koukala jsem na stěnu před sebou.

"Eliso ?" Otočila jsem se za hlasem. Stál tam. Dívali jsme si vzpříma do očí.

"Miku" vyslovila jsem jeho jméno a pak se rozběhla. Padla jsem mu do náruče a rozplakala se, jak malé dítě.

"To je ona!" Uslyšela jsem neznámé hlasy, které se překřikovaly. Pustila jsem se z Mikovýho objetí a rozhlédla se. Okolo nás stáli lidi, v rukách drželi vidle a nebo další zemědělské náčiní. V druhé ruce jim pulzovala jejich moc.

"Zabijte ji!" Zakřičel jeden v davu a všichni souhlasili. Čekala jsem, co se bude dít.

"Miku! Pojď domu!" Uslyšela jsem hlas Mikový matky. Pohlédla jsem ji do očí a viděla jsem v nich strach.

"Ne." Stál mi za zády. A pak se na mne všichni rozeběhli. Roztáhla jsem dlaně a poslala černé jazyky podél země. Lidi o ně zakopávaly. Najednou přede mnou se objevil Fire. Roztáhl křídla a tím mě chránil. Avšak musel hned zase do vzduchu, všichni po něm házeli zbraně. Přišlo mi, že se hromada lidí zvětšuje. Vytvořila jsem černé lano s ostny a vždycky jsem chytla jednoho za nohu a táhla ho k sobě. Stál proti mě muž, vyšší a silnější než já. Vyhnula jsem se jeho ráně a poslala mu do prsou vzdušnou ránu, která ho odmrštila dva kilometry daleko. Další mi skočil na záda. Přehodila jsem si přes rameno kluka, stejně starého jako já, který spadl na zem. Ze země vylezla tráva a pohltila ho do sebe. Přede mnou se objevila žena. Ve tváři měla naštvaný výraz. Ohnala se po mě svou elektrickou mocí. Uhnula jsem včas. Poslala jsem na ni proud vody, ona tu svou moc však poslala také. Teď to bylo o síle. Cítila jsem, jak její sílá ubývá a moje sílí. Nakonec povolila a já ji smetla k zemi. Začala sebou škubat. Voda a elektřina, nejhorší kombinace. Otočila jsem se za sebe, ale Mike nikde nebyl. Stála jsem uprostřed kruhu sama. Jako na povel se všichni na mě rozeběhli. Zatnula jsem jednu ruku v pěst a svou veškerou silou ní praštila do země. Půda pod mýma nohama se začala třást. Ozvalo se křupání a předemnou se začala země rozdělovat. Někteří lidé padali do propasti. U mě se rozdělování zastavilo. Pak jsem klopýtla, jak někdo do mě ze zadu strčil. Padala jsem do propasti. Chytla jsem se o kořen stromu a další k sobě přivolala. Slyšela jsem radost. Všichni kolem mne se radovali, že jsem mrtvá. Chytla jsem se kořene, který mě vytáhl zpátky na povrch.

"Ona je nesmrtelná" ozvalo se v tom tichu, jak na mě všichni koukali. Můj vztek sílil. Roztáhla jsem ruce a dlaně. Naštvaným výrazem jsem je pozorovala. Pomalu jsem začala zvedat ruce nad hlavu a kolem mě se točila černá mlha. Točila jsem zápěstím a ona se mi namotala na obě dlaně, až vytvořila černou kouli. A pak jsem s nima začala házet. Každá někoho trefila. Pak jsem je zrušila. Zavřela jsem oči a všechny svou sílu nahromadila do rukou. V té chvíli se změnili všechny čtyři roční období během vteřiny. Všechno jsem dala do koule, která se tvořila v mých dlaních. A pak jsem ji pustila. Roztříštila se na všechny strany a vyzařovala obrovskou sluneční záři. Padla jsem na kolena. Netuším co to bylo za kouzlo, ani co to mělo za efekt, ale něco mě donutilo to udělat.

"Osud? Ona je osud?" Ozval se malý tichý hlásek uvnitř davu, až z něj vylezla holčička. Postavila se přede mě a já zvedla hlavu abych se setkala s jejíma hnědýma očima.

"Ano, jsem osud"

"Když by jsme tě zabili, všichni zemřou?"

"Ano" odpověděla jsem, ačkoliv jsem nevěděla zda je to pravda. Ale nějak mi to slovo vyzklouzlo z pusy.

"Mio, pojď ke mně" zavolala na holčičku její maminka.

"Měla by si poslechnout Mio" řekla jsem, ale Mia se ani nepohnula.

"Ovládám slunce" z její dlaně začalo zářit silné sluneční světlo. "Ale abych ho rozsvítila na obloze, jsem ještě moc slabá. Ale až budu velká, chci být silná jako ty" všichni pozorně poslouchali malou holčičku.

"Možná mám silnou moc, ale uvnitř sebe jsem slabá. Hodně slabá. Největší síla je tady" prst jsem ji položila na její hrudník. "Když si silná tady, dokážeš všechno" neusmála jsem se, nic. Ale ona ano. Její krásný úsměv rozsvítil její tvář.

"Děkuji" s úsměvem na tváři odcupitala za svojí maminkou. Já stále ležela na zemi a popadala dech.

"Zabijte ji! Lže aby zůstala na živu!" Zakřičel jeden muž a dav se na mne rozeběhl. Shoulila jsem se do klubíčka a čekala na ránu, bolest a smrt. Ale nic z toho se nestalo. Zvedla jsem hlavu a podívala se, co se děje. Všichni leželi na zemi. Vstala jsem na nohy a zalitovala vysokých podpatků. Dýchají, jsou živí.

"Co si za stvůru?!" Otočila jsem se za hlasem ženy. Seděla na zemi a popadala dech.

"Co ?!" Byla jsem naštvaná. Oni se mě pokoušejí zabít a já jsem stvůra?

"Jak si to udělala?!" Ozval se jiný hlas, muže.

"Co jsem udělala?"

"Vyšla z tebe všechna energie a všechny si povalila na zem" uslyšela jsem Mikův hlas.

"A kde si byl ty?!"

"Došel jsem pro Lis" za zády se mu schovávala Lis, která seskakovala z Fira.

"Proč?!"

"Protože vím co se tady děje" promluvila Lis a postavila se vedle mne. Moje šaty byly špinavé a rozthané. Odfrkla jsem si. Proč jde tedy tak pozdě? "Žijí?"

"Jo, žijí" ozval se Mike, který procházel mezi těly. Zrovna se nad jedním nakláněl a zkoumal jeho tep.

"To jsem ráda, tvoje moc by je mohla i zabít" podívala se na mne.

"Aha"

"Elis, tohle je vážný, chtějí tě zabít. Chtějí světlo, ale ty jim v tom bráníš"

"Jenže Já nevím jak to vrátit!"

"Vím, že to víš" po dlouhé chvíli se ozvala. Otočila jsem se na podpatku a nasedla na Fira. Mike se posadil za mě. Lis nás sledovala. Fire vzlétl a letěli jsme do zámku.

Další kapitola je na světě :D Děkuji za pěkné komentáře a voted. ;)
Mám vás ráda
Snoopy