Deník Severuse Snapea

Nesnáším Petúnii a otce

Ubýval den po dnu a ja je vsechny trávil s Lily. Kdyby nebylo jí, byl bych pořád sám. Každý večer jsem na ní myslel a děkoval bohu, že jsme přátelé.
Jednou ráno jsem se vzbudil kvůli nějakému hluku. Vyskocil jsem z postele a porozhlédl se. Vycházelo to od okna. Přišel jsem blíž a uviděl uplakanou Lily, jak mi do něj hází kamínky. Hned jsem se začal oblékat a spechal dolů. Když jsem vyběhl z domu, Lily jsem nikde neviděl. "LILY.., LILY..". Neodpovídala mi.
Až najednou jsem uslyšel vzlyk. Lily byla u potoka. Běžel jsem tak rychle,že kdybych zakopl dost by to bolelo. Sedl jsem si k ní a koukl se jí do těch krásných vždy veselých očí, které teď byli zaplaveny slzami. Ona se ale koukla jinam.
"Lili, copak se stalo?"
"No.. já..".
Najednou někdo přišel.
" co tady zase děláš? Jo ty ses tu s tou zrůdou. Oba dva jste divný. Měli by vás někam zavřít."
Lily se zase rozplakala. Byla to Petúnie. Byl jsem tak naštvaný , že kdyby tu nebyla Lily, vynadal bych ji já. Vím ale, že nemá nadávaní ráda.
"Petúnie hleď si laskavě svýho, nikdo tě neprosil, aby si nám říkala ty tvoje nesmysly. Takže radši bež".
Lily stále plakala.
" hahaha, Lily ty se hned rozbrečíš? Neboj se, Snape tě utěší. Jak se snim můžeš bavit? Nojo zrůda ke zrůdě sedá. Hahaha!"
Po tomhle jsem byl rudý vzteky.
" vypadni odsud!" Zakřičel jsem na ní.
Ona se lekla a trochu odstoupila. Snažil jsem se uklidnit. Vzal jsem Lily opatrně za ruku a ona se na mě koukla.
" děkuju" zašeptala. Jenže to už se zase Petúnie začala smát. Začal jsem rudnout vzteky. Co si o sobě myslí. Nesnáším jí.
Už jsem se hodlal něco říct když najednou:
"Lily, Pety... "
Byla to jejich maminka. Volala na ně z okna. Petúnie hned běžela domů.
Zato Lily se ani nehla.
"Lily, maminka tě volala"
"Já... nechci... tam jít." Říkala mezi vzlyky.
"Maminka na tebe bude naštvaná, já tě vyprovodím."
Zvedl jsem se a Lily zachvilku taky. Došli jsme ke dveřím jejich domu. Lily se na mě koukla a ja se usmál, abych ji přidal sebevědomí. Pomohlo to. Lily se otočila a vešla do domu.
Já si sedl do trávy a čekal.

---------------------------------

Uběhla už snad hodina a Lily pořád nešla. Sice jsem byl otrávený, ale čekal jsem dál.
Najednou Lily vyšla a měla úsměv na tváři. Zvedl jsem se a společně jsme se vydali k potoku. Sedli jsme si a Lily začala mluvit. " Bavili jsme se o mě. Rodiče nám říkali, že to nikdo jiný z normálních lidí nesmí vědět."
Chtěl jsem něco říct, ale Lily zase spustila. " A Petúnie byla naštvaná, že chce taky umět kouzlit. Rodiče jí, ale řekli, že to nejde. Byla hrozně naštvaná. "
Začali jsme se smát. Oba Petúnii známe a víme jak to vypadá, když se zlobí.
"Taky mi rodiče řekli, jestli bychom stebou a tvojí maminkou mohli nakoupit pomůcky do školy společně."
"jasně, to bude super." Usmál jsem se.
Potom jako každý večer jsme se rozloučili a šli domů. Vběhl jsem do domu a pozdravil maminku která seděla na pohovce a četla si knihu. Usmála se a pohladila mě po vlasech. Sedl jsem si k ní a hlavu si položil o její rameno. Ležel jsem a chtělo se mi spát.
"Tady si! Ty kluku hroznej, furt jsi někde venku a nevěnuješ se tomu čemu máš! Ale stím je teď konec. Pojď ihned ke klavíru!"
"Ale otče.... jsem unavený."
"Severusi okamžitě!" Začal otec křičet.
Rychle jsem se zvedl a šel ke klavíru. Otec přede mě hodil noty a šel si sednout do blízkého křesla.
Začal jsem hrát. Byl jsem ospalý a tak jsem na noty skoro neviděl. Pokaždé když jsem to spletl jsem dostal pohlavek. Myslel jsem ,že se mi hlava rozkočí. Matka se snažila mi pomoct a tak otci říkala ať už mě nechá, ale on byl tak naštvaný, že na ní začal řvát. Ona se lekla a s lítostí v očích radši odběhla do ložnice.
Zůstal jsem tu sním sám. Hlava mě bolela a byl jsem velmi unavený. Otec mě pořád mlátil. Když už byl unavený řekl mi ať vypadnu a tak jsem zamířil ke schodům. Hlava se mi tak točila, že kdybych se nedržel zábradlí byl bych už na zemi. V pokoji jsem zavřel dveře a rychle zalezl do postele.