Deník Severuse Snapea

Dvouhodinovka lektvarů

Vzbudil mě hluk. Otevřel jsem oči a rozespale si sedl. Moji spolubydlící si nahlas povídali a zřejmě jim vůbec nevadilo kolik je hodin. Tak jsem odrhnul závěsy své postele a rychle se oblékl. Ignoroval jsem je stejně jako oni mě a vyšel ze dveří.

Dlouho jsem se procházel po hradě a pak jsem jako vždy šel čekat na Lily před Velkou síň. Ta ale dlouho dobu nešla a tak jsem se rozhodl jí jít k nebelvírské věži naproti.
Potkal jsem jí na schodišti, kde si ždímala své mokré vlasy.

,,Ahoj, co se ti stalo?"

,,Ach, ahoj Seve. To víš, potkala jsem Protivu a ten na mě vystřelil balónek napuštěný vodou."
Řekla Lily a smutně se usmála. Vydali jsme se k Velké síňi. Lilyiny vlasy byli stálé promočené a tak jsem jí je jednoduchým kouzlem vysušil.

,,Díky moc."
Usmála se na mě a vlasy si pročísla prty. Povídali jsme si, dokud opět nezačali přicházet ostatní. Lily se chytla nebelvírů a odešla. Já na zmijozelské nečekal a ke stolu si došel sám. Namazal jsem si topinku a s pohledem na debatující havraspáry se do ní zakousl. Poté jsem si otevřel knihu o lekvarech a začetl se do ní.

Hned ráno nás čekala dvouhodinovka lektvarů. Když jsme přišli do sklepení, pár lidí už tam čekalo. Profesor Křiklan nás s velmi hlasitým pozdravem přivítal a pustil dovnitř.

,,Dnes si namícháme lektvar na léčení vředů. Pracovat budete ve dvojici a postup najdete v učebnici. Ještě než ale začnete- Slečno Evansová co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?"

,,Získáme uspávací prostředek, kterému se říká Doušek živé smrti, pane profesore."

,,A proč se mu tak říká, slečno?"

,,Protože je velmi silný."

,,Správně! 5 bodů pro Nebelvír." Zvolal Křiklan ,, a teď už se pusťte do toho lektvaru."

,,To bylo skvělý Lily." Usmál jsem se na ní když jsem přinesl zbytek přísad.

,,Díky.Ale kdybys mi to včera v té knihovně neřekl, tak bych to nevěděla."
Odpověděla Lily a pokračovala ve vážení kopřiv, zatímco já lektvar zamíchal.
Potom jsem rozdrtil hadí zuby a Lily je opět zvážila. A takhle jsme pokračovali. Najednou se ozval v zadní části třídy výbuch. Otočil jsem se a viděl Pettigreewa jak sedí před svým kotlíkem, z kterého se valí hustý černý dým.

,,Že vy jste měl pod kotlíkem moc velký oheň, pane Pettigreewe?"

Křiklan mávnul hůlkou a obsah kotlíku zmizel. Na konci hodiny jsme odliší svůj vzorek lektvaru do flakónků a odnesli profesorovi.

,,To je bezchybné! 10 bodů pro oba dva."
Řekl nadšeně profesor a věnoval nám svůj úsměv.

Ahoj Všichni!
Jak jsem slíbila tak další díl je na světě a musím říct, že když jsem to dopsala tak jsem se musela poplácat po ramenou, protože jsem tomu snad ani nevěřila, ze bych někdy vydala díl včas v daný termín 😅
Je to moje předsevzetí tak doufám, že mi to vydrží... 💖Snad se vám díl líbil a nezapomeňte hlasovat a komentovat, protože mě to vždycky zahřeje u srdíčka a mám tak nějakou jistotu, ze to alespoň někdo čte