Utíkal den po dnu a čím dál víc se blížil nákup pomůcek. S Lily jsme se do Příčné Ulice moc těšili. I když jsem tam už několikrát byl, nemohl jsem se dočkat. A co teprve Lily. Ta si potřebné pomůcky pročítala tak často, že si je dokonce pamatovala nazpaměť. Každý den jsme s Lily leželi u potoku a povídali jsi. Někdy jsme se sice procházeli, nebo hráli na schovávanou, ale stejně jsme byli nejradši na našem oblíbeném místě. A pak byl konečně den, kdy jsme jeli do Příčné Ulice. S maminkou jsme šli k Evansovým a společně jsme se přemístili k děravému kotli. Pro Evansovi to byl obrovský šok. Liliyna maminka se dokonce pozvracela, ale já Lily vysvětlil, že to se stává velmi často. Společně jsme se tedy vydali do staré hospody. U Děravého kotle bylo celkem prázdno. Pár čarodějek sedělo u baru a skupinka kouzelníku u velikého stolu v rohu. Když jsme vešli dovnitř, maminka pozdravila a my všichni jsme jí následovali až k cihlové zdi. Tedy k bráně do Příčné ulice. Maminka vytáhla svou hůlku a poklepala na cihly. Poté hůlku uklidila a čekala až se zeď otevře. Odtáhla se poslední cihla a vstup byl připravený. Uslyšel jsem Lily jak zalapala po dechu. Přiběhla ke mě a vydali jsme se k obchodům. Lily si mohla oči vykoukat. Všechno se ji moc líbilo. První jsme zašli ke Gringottům. Evansovi Lily vyměnili mudlovské peníze za kouzelnické a já si je šel vybrat z trezoru. Když jsme měli peníze, vydali jsme se do obchodu s hábity. Poté do přísad na lektvary. Tam bych mohl být celý den. Je to pro mě opravdu ráj. Lektvary mě hodně přitahují.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Další zastávka byla pro učebnice, brka a další. A pak sovy. Já si vybral velkou černou sovu a Lily o něco menší hnědou. A pak nakonec hůlky. Nejlepší obchod. Jako první šla Lily. Pan Ollivander chvilku hledal až přinesl vínovou krabičku a položil jí na pult. Otevřel víko a podal Lily světlou hůlku. Ta se na ní jen koukala. "tak sní švihni" Řekl Ollivander. Lily hýbla zápěstím a šuplíky naproti ní vylétly do vzduchu a spadli na zem. Vyděšená Lily vrátila hůlku do krabičky. "Tak ta ne.." mumlal si Ollivander když odcházel pro jinou. Vytáhl další krabičku a hůlku podal Lily. Lily jí uchopila a najednou okolo ní začal vířit vzduch a poletoval jiskřičky. "To je ono. Vrbové dřevo, 10 a 1/2 palců dlouhá. Nezapomeňte slečno Evansová, že hůlka si vybírá kouzelníka, ne kouzelník hůlku." Usmál se Ollivander a vzal si od Lilyiny maminky peníze. Tak a byla řada na mě. Pomalu jsem došel k pultu a koukl se na kouzelníka. Ollivander se na mě chvíli díval a pak konečně odešel k vysokým regálům. Vytáhl modrou krabičku a podal mi hůlku. Uchopil jsem jí a švihl směrem k regálu který ze sebe vyhodil pár krabiček. Ollivadner jsi povzdechl, vzal si zpět hůlku a chvíli přemýšlel. Koukl se na moji maminku a pak zpět na mě. ,,Ano! Už vím." Pronesl a odešel hlouběji k regálům. Vytáhl černou krabičku a podal mi z ní hůlku. Byla krásná. Celá černá, nejspíše z ebenového dřeva a na rukojeti irské znaky. Moje maminka je irka, takže to poznám. Uchopil jsem jí do pravé ruky a ucítil takový skvělý pocit štěstí. ,,Ano to je ona."
~~~~~
Po dlouhém dnu jsme se přemístili k Evansovým. Petúnie, která seděla na pohovce u krbu se lekla a vykrikla. Když se na mě podívala, zamračila se ještě víc a odešla do pokoje. Já se rozloučil s Lily a jejími rodiči a s maminkou zamířil domů.
