Záhadné hry, v kterých se umírá!

12. Kapitola

MIRIAM...

Deset sekund na rozbití téhle pitomé krychle! Mysli! V hlavě mi jde odpočet. Snažím se ještě něco vymyslet. Jenomže to nejde! Vůbec nemůžu nic vymyslet! Sakra! Jsem marná, nedokážu nic vymyslet! Je po mě! Do hajzlu!

„Jedna!" Zařve na mě Liam. „Nula. Konec odpočtu, Miriam!" Vyleze po žebříku za mnou nahoru a podá mi ruku. „Pojď."

Slezu za ním dolů po žebříku. Celá promočená a klepající se zimou. Postavím se vedle Chrise.

„Je to jasné, kdo musí umřít." Prohlásí Chris.

Napnu se. Buď to budu já a bohužel snaha, o to zvítězit, tak vyprchá, anebo to bude Cody. Nechci, aby Cody umřel, ale ani já, abych byla zabita. Chci žít! Mám na to vyhrát! Věřím si! Nemůžu to být já.

„Cody pojď, zkusíme, jak jsi na tom ty s plaváním." Liam ho vyzve, aby šel k žebříku.

Cody mu plivne k nohám. „Tak na to zapomeň, ty hajzle!"

Liam mu vlepí, tak silnou facku, která pěkně liskne. „Neotevírej si na mě hubu, nebo budeš trpět, kamaráde!" podívá se na Chrise. „Spoutej mu ty jeho ruce!"

Chris vytáhne pouta a otočí si k sobě Codyho a chce mu spoutat ruce. Jenomže Cody, se začne vrtět, máchat rukama kolem sebe. Kopat, škrábat. Chris se, ho snaží chytit, ale Cody se mu furt vrtí a nemůže ho pořádně chytit a spoutat. Do toho se vloží Liam, který chytne Codyho a znehybní ho. Oba dva ho dotlačí k žebříku a nutí ho, aby šel po žebříku nahoru.

Nakonec se jim ho podaří dotlačit, až nahoru, přitom co Cody několikrát zakopne. Cody se ještě navrchu před tou krychlí, snaží bránit. Hází sebou, aby ho pustily. To už do něj oba dva strčí a on spadne do té krychle.

Vykřiknu jeho jméno.

Cody se ponoří pod vodu. I se spoutanýma rukama se snaží plavat, jenomže nemůže. Tělo ho stahuje pořád dolů. Cody se vrtí a snaží se sundat pouta, ty ho drží spoutaného, jak klíště. Snaží se dostat na vzduch, ale furt se potápí níž a níž.

Cody se otočí na mě a setkáme se pohledem. Nedokážu se dívat do toho zraněného bezmocného obličeje. Odvracím tvář, abych se nemusela dívat, jak se utopí.

„Miriam!" křikne rozzuřeně Chris. „Podívej se na něj, okamžitě!"

„Naser si, Chrisi!" odvracím tvář.

Za deset sekund, je u mě Chris. Chytne mě, otočí mě ke krychli a hodí mě na zem. Drapne moje vlasy a vtáhne mě na nohy. Otočí mi hlavu na Codyho. Uvidím, jak naposledy vytřeští oči a potom se celý uvolní. Jeho bezvládné tělo padá na dně krychle.

V tu chvíli se rozbrečím. Brečím nad ztrátou mého bývalého kluka. Nemůžu uvěřit, že jsem se dostala, až sem, kdy museli zabít někoho, kdo mi je blízký. Jak já tuhle hru nenávidím! Jestli ji vyhraju, tak se pomstím! Pomstím se za všechny, kteří umřeli v téhle hře!

Chris mě chytne za paži a táhne mě s brekem někam pryč. „Nebul, jak malé děcko!"

„Ty hajzle!" křiknu. „Právě jste mi zabil blízkého člověka! To kvůli vám umřel! Víš, jak vás všechny v téhle hře nenávidím!"

„Uklidni se, Miriam." Divím se, že po mě neřve.

Zmlknu a utápím se ve svých vlastních pocitech a v slzách. Procházíme lesem, tmou a ztrácím pojem, kde vůbec jsme. Nechám se radši táhnout někam, ani nevím kam. Na to, jsem, až moc zdrcena, abych sledovala, kam vůbec jdeme.