Záhadné hry, v kterých se umírá!

Bonusová kapitola.

Už je přes 100 přečtení, během 4 dnů. :3 Za to Vám čtenářům děkuji, hodně to pro mě znamená. Myslela jsem si, že se sotva během týdne dostanu do 20 přečtení a najednou 100, to je krása. ;)

Tahle kapitola je speciálně pro Vás čtenáře kteří jste neskončily hnedka u první kapitoly, ale čtete dál a já měla nějaký důvod proč psát dál a neukončit tenhle příběh. ;)

Jenom Vás varuji dopředu, tahle kapitola není o hlavních přeživších, ale o Danielovi, dozvíte se proč :D Jávím, že si možná budete říkat, proč jsem sem tuhle kapitolu dávala, že jsem Vám nepomohla s tím, kdo je Věznitel. Možná Vás trošku ještě zamotám nebo zklamu, ale věřte mi, že tohle je hodně důležitá kapitola. Tak snad se Vám bude líbit ;)

DANIEL...

Žiju si poklidný život. Mám děti, dva syny a jednu dceru. Vlastním velkou firmu, která je jedna z nejznámější v Evropě. Co si víc přát?

Život se mi najednou změnil, když jsem tři dny postrádal svého mladšího syna. Měl být u kamaráda na nějaké oslavě narozenin, jenomže se už tři dny nevrátil. Ví o tom policie a nikdo ho zatím nenašel. Nejsou po něm žádné stopy.

Před týdnem za mnou přišel muž. Vtrhnul do domu bez pozvání. Vyrušil mě od dívání se na televizi, kdy běžel nějaký akční film. Rozzuřila mě jeho návštěva, že jsem byl na něj nepříjemný. Kdo by ne že, když vám neznámy muž vtrhne do domu.

Rozkřičel jsem se po něm slovy: „Co si sakra myslíte, že mi sem vlezete do mého domu bez pozvání!"

„Já nemusím být zván, to vy pane. Já přišel za vámi kvůli tomu, abych vyjednával." Tyhle slova mi řekl.

Jeho slova mě hodně překvapila. Nechápal jsem je. Co to mluví za kraviny? Jak vyjednávat? O čem? Je tu snad něco, co nevím?

Na první pohled jsem tomu muži nevěřil. Bylo na něm něco tajuplného, až trochu zlostného. To, jak mluvil, jak chodil. Byl oblečený, jako pán. Určitě to je muž, který má dost peněz a takovou drzost, aby vtrhl do mého domu.

Chtěl jsem na něj zavolat policii, za to, že vtrhl do mého domu nepozván. Byl bych to udělal, kdyby mi neřekl, že ví, kde je můj syn. To jsem mu řekl, ať se posadí a udělal jsem mu dokonce kávu.

Myslel jsem si, že mě asi trefí šlak, když mi řekl, že mého syna unesl. V první chvíli jsem nevěděl co dělat, na to jsem byl, až moc šokovaný. A pak jsem se rozkřičel. V mém hlase bylo tolik nenávisti, zloby a byl jsem tak strašně rozzuřený, že se to nedalo popsat.

Ten chlap se na mě culil, jak malé děcko. Nejradši bych ho tak vyfackoval, zmlátila a kdoví co ještě, by mě v tu chvíli napadlo, ale neudělal jsem to.

Ukázal mi fotku, mého syna, kdy jsem mu uvěřil, že ho opravdu unesl. Syn ležel na zemi schoulený do klubíčka. Vlasy mu padaly do zavřených očí. Rty měl semknuté. Kolem něho byly tři stěny a čtvrtá stěna měla mříže. Byl v nějakém vězení. Rád bych zjistil jaké, ale za mřížemi byla tma.

Udělal mi nabídku. Nechápal jsem ji, ale naslouchal jsem mu. Chtěl po mně, abych mu dal nejlepší sportovní auto, které jsem kdy vyrobil. Zůstal jsem na něj civět s otevřenou pusou. Sportovní auto? Čekal jsem nějaké výkupné, na které bych neměl.

Opravdu mi to vrtalo hlavou. Že zrovna auto. K čemu chce mít auto, tak vymakané? Pokud je chudý, tak to všem bude divné, že je chudý, ale má jedno z nejvymakanějších aut. Přesto, podle jeho oblečení zřejmě chudý nebude. Asi chce dělat ze sebe frajera.

Řekl mi, že se mám rozmyslet. Jestli mu dám vymakané sportovní auto, tak potom můj syn přežije. Pokud ne, tak, že ho zabije. Varoval mě, že pokud s tím půjdu na policii, tak mého syna zabije a hodí jeho mrtvé tělo před mé dveře.

Nemohl jsem nic nedělat. Musel jsem náš rozhovor udržet v tajnosti. Přesto mi vrtalo hlavou, jeho čin. Proč unesl mého syna, aby získal nejvymakanější auto. Nějaký smysl to má, ale jaký? To nechápu. Budu muset tomu chlapovi věřit a dát mu co chce. Potom budu mít zase svého syna doma.

Mám už jenom tři dny, abych souhlasil, anebo odmítl. I když nerad, vím, že jak za mnou podruhé přijde, tak budu nucen souhlasit.

Co jsem si řekl, že musím zjistit, co má ten chlap za lubem, protože vím, že něco plánuje? Ale co? To je mi záhada.