Nekonečný příběh

Part 16

 Podvečer...

Rozhodnul jsem se, že Louisovi oplatím vše, co pro mě za poslední dobu udělal. Připadám si v našem vztahu jako v rychlíku. Vše se nám odehrává neskutečnou rychlosti, ale vím proč, protože my dva k sobě patříme. Dnes je to přesně pět nejhezčích měsíců od doby, co jsme spolu a chci, abychom ani jeden na tenhle den nezapomněli.¨

 Poté, co jsme si vychutnali úžasnou koupel, začal jsem plánovat dnešní večer. Zavolal jsem do nejluxusnější restaurace ve městě a zajel jsem koupit to nejdůležitější na dnešní večer. Teď máme okolo šesté a za hodinu máme být v restauraci, kde bude vše dokonalé připraveno. „Miláčku, pojď už se oblékat za chvíli budeme muset vyraz.." nestihnu to ani doříct a Louis mě chytá zezadu okolo pasu. „Aaaa" zakřičím a už ležím pod Louisem na posteli. Drží mi všechny končetiny a směje se na mě: „Tak, co Harolde jsi připravený na dnešní večer na který nezapomeneš?" COŽÉÉÉ, on něco musí tušit. Sakra, ale třeba to myslí jinak. „Uvidíme, kdo bude vzpomínat na dnešní večer" šibalsky se na něj usměji a líbám ho. „Tak šup, oblékat" řeknu a plácnu ho přes ten jeho sexy zadeček. „Jooo, zapomněl jsem, jdeme pěšky" vymyslel jsem to, protože to bude romantické. „Vždyť ti tam zmrznu" odporuje mi, ale já se jen usměji: „Nezmrzneš, já tě zahřeji." 

Konečně. Máme půl hodinky na to, abychom došli do restaurace, to je tak akorát. Celou cestu se držíme za ruce. Louis má na hlavě roztomilou čepici, protože za měsíc a půl jsou Vánoce a už není moc teplo. Když dorazíme do restaurace, představuji se číšníkovi u vchodu a ten se hned rozzáří jako sluníčko. Spiklenecky na něj mrkám a on chápe vše, protože jak vidím, tak všichni tady ví, co nás večer čeká. 

Usazuje nás doprostřed místnosti k nejhezčímu stolu, který jsem si vyžádal, aby všichni viděli ten nejhezčí okamžik. Když dojídám poslední sousta hlavního chodu, začínám být nervozní. Jako dezert jsem nechal vytvořit z marcipánu pouzdro na prstýnek, který jsem tajně vložil číšníkovi do ruky při příchodu. Číšník donáší dezert a nechápu, proč dostávám taky, když jsem řekl, že ten Louisuv dezert je jen pro efekt. Oba dva se na sebe díváme, nevíme, co dělat. „Tak najednou, co ty na to" řekne Louis a mě to pořád nedochází. Přikyvují a vnímám hudbu v pozadí, zrovna hrají od U2- With or Without You. Tohle nemůže být náhoda.

 „Tři, dva, jedna..." oba dva jsme v šoku. Díváme se na sebe a nevím, co říct. V obou pouzdrech je prstýnek. Po chvilce se začínáme oba dva smát a všichni okolo nás taky, protože jim to došlo při pohledu na náš stůl. „Tak, kdo první?" zeptám se. „A má to cenu se ptát, když vidím, že máme na to stejný názor?" Vyskakuji od stolu, beru prstýnek a navlékám mu ho, on vzápětí dělá to samé. Stojíme uprostřed restaurace v objetí, všichni nám tleskají a pokřikují „blahopřejeme". Po chvíli k nám přichází vrchní číšník a vysvětluje nám: „Pánové tohle se nám ještě nikdy nestalo. Přijde jeden a chce schovat do dezertu prstýnek, potom přijde druhý a chce to samé, ale dokonce vymysli, jak to chce. Já jsem vás v tom nechal. Měl jsem dilema, kterému zkazit to překvapení, ale neměl jsem na to srdce, tak jsem si řekl, že to bude taky zajímavé. Velice moc vám blahopřeji a dnešní večeře je na účet podniku, protože takovou žádost jsme zde ještě neměli." Číšník odchází a my si sedáme zpět. „Jsem ten nejšťastnější člověk na této planetě" řeknu Louimu a chytám ho přes stůl za ruce. „A co teprve já. Já jsem nejšťastnější člověk z cele této galaxie." Vypíjíme poslední sklenky šampaňského a odcházíme domů.  Po cestě domů to všechno rozebíráme. Dozvídám se, že Louis něco tušil už od vstupu do restaurace a já zase jako pitomec nic netušil.