Nekonečný příběh

Part 3

Celou cestu domů uvažuji, jestli se mi to nezdálo. Proč by si bral moje číslo, přece tak krásny kluk není gay? Nevím a doufám, že brzy zavolá a nebyl to jenom nějaký vtip.

Přicházím domu a řvu: „Čau Nialle!." Nikdo se neozívá a tak se jdu podívat po bytě a nikdo nikde. No nic zase někde lítá, ale nejsem jeho máma, takže ho nebudu pořád kontrolovat.

Jdu si něco vzít k jídlu a najednou si uvědomuji, že na lednici je připnutý papír s nějakým textem. Přicházím blíž a čtu si ho: AHOJ HARRY, DOUFÁM, ŽE SIS UŽIL V PRÁCI ZÁBAVU....:D ŠEL JSEM K TERINCE, ASI U NÍ DNES BUDU SPÁT...SORRY KÁMO, ŽE TĚ TADY NECHÁVAM NAPOSPAS SAMOTĚ.... Dočítám to a jenom se otřepu zhnusením nad pojmenováním, jaké dal Terce, jako by byla pes nebo co.

Terka je naše dlouhodobá kamarádka, známe se už od první třídy a Niall si po 9 letech uvědomil, že bez ní nemůže být a proto jí to řekl. Je pravda, že Terka se tomu ze začátku trošku bránila, protože mi prý nechtěla ublížit. Myslela si, že kdyby spolu začali chodit, že bych se cítil osaměle. Ovšem nemusel jsem jí dlouho přemlouvat a ona se taky přiznala, že Nialla strašně miluje už od šesté třídy. No a dodnes je to láska. Konec povídaní o těch dvou, beru si z lednice špagety se špenátem, které asi udělal Niall.

Jak milé, on si celý den doma váli šunky, protože má bohatého tatínka, a mi se bude vysmívat, jestli jsem si užil v práci zábavu. Ohřívám si to v mikrovlnce a sedám si ke stolu, abych si to mohl v klidu sníst.

Najednou mi začíná vyzvánět mobil. Dochází mi, že to je asi můj, když tu nikdo jiný není. Rozbíhám se do pokoje takovou rychlostí, že zakopávam o dveře a ukopávam si palec, řvu jak idiot "dopr...." Zvedám se ze země a než dobíham k mobilu, ten kdo mi volá, to pokláda.

Jsem v tom momentě tak naštvaný, že to neumím popsat, palec mě bolí a co když mi volala ON. Odemykam mobil a vidím cizí číslo, najednou mám v břiše takový divný pocit.

Vytáčím to číslo a čekám, než to ta druhá osoba zvedne. Najednou to někdo zvedá a říka: „Už jsem si myslel, že jsi mi dal špatné číslo Harry." Zdůrazňuje mé jméno jako bych byl svatý. Uf: „Ahoj, ne jenom jsem nestihl doběhnout pro telefon." Ani si neuvědomuji, že mu tykám. „ Je dobře, že si mi zavolal zpátky, protože mám na tebe otázku CO DĚLÁŠ DNES VEČER OD SEDMI HODIN?" On mě momentálně zve na rande, myslím si. „ Nooo asi budu doma a dívat se na televizi nebo něco, proč se mě ptáš.?" „No protože tě chci pozvat ke mně domů na večeři, jestli bys měl čas, chuť a náladu." Že si ta osoba ze mě děla srandu...: „A co když jsi nějaký masový vrah a chceš mě jenom nalákat domů a zabít mě?" Začína se strašně smát. „ Já a vrah jo? No můžeš to vyzkoušet, možná jo, možná ne." Co mám říct ano? Úplně cizí člověk mě pozval k sobě domu, je cizí, ale sakra sexy. „Tak dobře, dáš mi adresu?" „Nene nedám, v sedm hodin na tebe bude před bytem čekat můj řidič, jo?" „ Počkej, ty víš, kde bydlím?" „Nevím, ale očekávám, že mi to řekneš." „Stará část města, ulice Victoria St, číslo domů 69." „ Děkuji, máš ještě nějaký dotaz?" „Ano pod jakým jménem si tě mam uložit v telefonu?" „ Zkus tam třeba napsat Louis." Pokláda mobil ani nestihnu poděkovat.

Doháje je půl šesté, za hodinu a půl tady bude řidič. Začínam splašeně lítat po bytě, jako nějaká holka. Co první mám se jít umýt nebo oholit nebo najít si něco přijatelného na sebe. Jsem totálně zmatený. Sedám si na postel a třikrát se zhluboka nadechuji. Harolde klidni, není to poprvé, co jdeš na rande nebo co to vůbec je.

Ok první bude sprcha, beru si čisté boxerky a ručník a jdu do sprchy. Hned po sprše se jdu oholit a to už je čtvrt na sedm. Utíkam do svého pokoje a začínam vyhazovat všechny věci ze skříně na postel. Asi po půl hodině si vybíram černé kalhoty, šedé tričko a šedou čepici a k tomu si vezmu bíle tenisky.

Beru si mobil, klíče, kontroluji se v zrcadle a začínam se obouvat. Vycházim ze dveří, zamykám dveře a kontroluji čas, je přesně šest hodin a devětapadesát minut. Sbíham schody a vidím černou limuzínu. Zarážim se a čekám pro koho je.

Najednou se otevírají dveře a vystupuje řidič v obleku. „Dobrý den, pan Harry?" pta se mě a já jenom blbě přikyvuji. Otevíra mi dveře a já automaticky nastupuji, až potom si uvědomuji, že jsem ho ani nepozdravil. Řidič nasedá a já hned ze sebe dostávam: „ Dobrý den, promiňte, byl jsem zaskočeny, jmenuji se Harry Styles." „Těší mě, říkejte mi Paul." A nastáva trapné ticho, řikám si, že to budu muset přežít. Po pěti minutách dojíždime na místo. Paul vyskakuje a rychlosti blesku mi otevíra dveře. Řikám jenom rychle děkuji, protože dveře přede mnou se náhle otevíraji.