Nekonečný příběh

Part 5

Jednou v životě se na Tebe usměje štěstí tak ho chytni a nepusť ho, říkává moje babička a má pravdu.

Louis možná byl to štěstí a taky možná smůla. Jenom doufám, že štěstí. Řidič dojíždí k mému domu, děkuji a vystupuji. Ani nevím, jak se dostávam dovnitř do bytu. Ještě, že není Niall doma. Lehám si do postele a usínám.

Probouzím se a jsem šťastnější než včera večer. Nebyl to sen, byla to skutečnost. Jdu do sprchy a dávam si rychlou, studenou sprchu a oblékam si černé tepláky a bíle tričko.

Beru si klíče, kontroluji mobil a vycházím ze dveří. Docházím ke kavárně a kupuji si kafé a pečivo na snídani. Vycházim ven z kavárny, když v tom vidim něco, co jsem nikdy vidět nechtěl.

Louis líbajíci se s nějakým týpkem. Je to ON. Hajzl jak může. Byl jsem jenom jeho hračka. Pohrát si, zaflirtovat si a odkopnout.

Sklánim hlavu, z oči mi začínají tect první slzy. Přidávam do kroku. Super a teď tu brečím jak želva. Najednou slyším: „Harry, počkej!" Jasně otočím se, pochválím tě za to a budu dělat, jako že se nic nestalo. To si uhodl, myslim si v hlavě a ještě víc zrychluji krok. „Tak počkej, prosím tě" křičí a běží za mnou. Bohužel mě dobíha, kvůli slzám nemůžu utíkat, protože bych se tady rozplácl jako placek. Chytá mě za rameno a smutně na mě kuli oči. „ Není to tak jak to vypadalo" jo a nic originálního tě nenapadlo, myslim si a rozhoduji se nemluvit. „Šel jsem za tebou, ale potkal mě Zayn, můj ex a myslel si, že ho asi pořád miluji a proto mě políbil, musel jsi to vidět, z moji strany to nebylo opětovaný." Viděl nebo neviděl, asi to byla pravda, nevypadalo to, že by to mezi nimi jiskřilo. Neznám ho a nevím, jestli věřit. Přestávam pomalu brečet, Louis mi ukazováčkem chytá jednu slzu a já uhýbam. „Prosím, věř mi" šepta mi u ucha. „Já v životě zažil hodně, zklamáni, nadávky, ale nejsem si jistý, že zvládnu další" řikám smutně, protože ho začínám mít hodně rád. „Já vím a taky tě nechci zklamat, protože tě mám rád."

Najednou se ve mně všechno láme. Pouštím kávu i s pečivem na zem a objímám ho a nechci ho už nikdy pustit. Začíná mi objěti oplácet.

Nevím, jak dlouho tady stojíme, ale je to krásny pocit. „Nechceš jít ke mně?" ptám se ho a modlím se, ať nepřijde Niall domů. Jenom přilyvuje, chytá mě za ruku a jdem. Když přicházíme ke dveřím, vytáhuji klíče a začínam odemykat. „Jsi krásny, víš to?". Já se jen červenám a odpovídam mu: „ Nene to ty a nebudeme se hádat jo?" mrkám na něho. Když mám dveře otevřene, naznačuji mu rukou, ať jde dál. „Chceš čaj? Kafé jsem nechal na chodníku, jestli chceš." Oba se smějeme.

Sedáme si do pokoje na sedačku a povídame si. „Jak si věděl, že budu doma?" začínam uvažovat. „Nevěděl, ale moment překvapení je lepší než se ptát, takže kdybys nebyl doma tak bych byl zklamaný a šel domů. No a já si vybral ještě tu horší verzi, potkat ex." Tváři se smutně. „Víš co, zapomeneme na to, dobře?" říkám, protože mi ho je líto. Usmívá se a říka mi: „Jestli to není moc osobní, což je, ale zajímá mě, jestli jsi měl už někdy přítele?" „Neměl, nikdy, než jsem zjistil, že jsem gay, chodil jsem s holkou, ale to bylo takové to CHOZENÍ, pusa a nic víc, chápeš ne?" Jo jsem panic a nestydím se to říct nejhezčí osobě na světě. „Bože jsem rád, že jsi mi to řekl a doufám, že si budeme moct do budoucna říkat vše. Najednou se ke mně přiblížuje a já vím, co bude následovat. Začína mě úžasně líbat. BOŽÉÉÉÉ....Úžasně, málem dostávam infarkt. Začínaji mi napuchávat rty, ale i tak tohle nemohu rozpojit.

Najednou se prudce otevírají vchodové dveře a v nich stojí Niall. Zákon schválnosti funguje, jak vidím. „Panebožepromiťe" vyhrkáva a chce odejít. „Ne počkej, ty budeš asi Niall, já jsem Louis, Harryho přítel, těší mě, že tě poznávám" a podáva mu ruku. „Ano jsem Niall a taky mě těší, ale netěší mě, že můj nejlepší kamarád mi neřekl, že má přítele." „No to já taky, ještě před hodinou nevěděl." Usmívam se na Louiho a Niall nechápavě pozvedáva obočí. „Když si sedneš, tak ti řeknu, jak to bylo" mrkám na Nialla a Louis si ke mně přisedáva a obejíma mě v pase.