Nekonečný příběh

Part 12

O dvě hodiny později...

Všichni tři netrpělivě čekáme na chodbě, až se doktoři uráčí nám oznámit, co je vlastně Harrymu. Skoro už usínám vyčerpáním, když najednou uslyším: „Dobrý den, který z vás dvou je Louis Tomlinson?" Nečekám ani vteřinu a vyskakuji z křesla: „Já jsem Tomlinson. Už víte, co je s Harrym?" Doktor se na mě podívá a já v ten okamžik poznám, že je něco špatně. „Pane prosím Vás posaďte se a hlavně buďte v klidu..." odmlčí se a já ze sebe nemůžu vydat ani hlásku. Pane bože prosím ať je Harry v pořádku.

„Takže už víme, co je Harrymu, ale ještě nevíme jak ho vyléčit. No spíš víme jak ho vyléčit, ale nemáme dárce." Nemůžu dýchat, co mu sakra je?... „Harry má tak zvaný Nefritický syndrom, což znamená, že má poškozenou glomerulu nebo jiným názvem filtrační váček ledvin. Což znamená, že jeho krev nebyla filtrována od moči a všechny škodlivé látky, které by normálně odcházely s těla ven, zůstávaly v těle. Tím pádem se jeho tělo samo otrávilo, a proto omdlel. Teď ho musíme držet na kapačkách a čistit jeho krev přes dialýzu. Jeho obě dvě ledviny vypověděly funkčnost, a proto musíme najít dárce, který by mu jednu ledvinu daroval."

To musí být jenom hloupý vtip nebo nějaký sen. Není možné, že Harrymu odešly obě dvě ledviny. Musím se zeptat. „Může Harry zemřít?" Jde vidět, že doktor hledá uklidňující slova, ale to moc nepomáhá. „Řeknu Vám to tak Louisi. Pokud všechno půjde tak jako do teď, tak ne. Nesmí se přidat žádné komplikace ani nic jiného a hlavně musíme najit, co nejrychleji dárce." Takže může umřít, jen mi to řekl naopak. „Děkuji Vám pane doktore. Mohl bych poprosit o to, abych mohl být já ten dárce?" Zeptám se, protože pomůžu Harrymu, jakýmkoliv způsobem to půjde.

Doktor se usměje jen jedním koutkem rtu a dodá: „Určitě se o to můžeme pokusit, uděláme Vám testy, jestli jste na 100% zdravý a jestli je vaše ledvina vhodná, ale jste si jistý, že to chcete udělat? Můžete mít za pár let problémy z ledvinou a třeba se nenajde někdo tak obětavý jako vy a nebudete mít dárce." Tím mě naštval. „Jo jsem si určitě jistý. Harryho miluji a udělal bych pro něho všechno. Nemůžu ho ztratit, když jsem ho teď našel." Jo vůbec to toho doktora nezajímá, ale je mi to u prdele. Já chci být ten, kdo Harrymu daruje ledvinu a pomůže mu. „Dobře přesvědčil jste mě, že do toho chcete jít. Ráno moudřejší večera. Dnes je už pozdě, jestli chcete jít za Harrym, dávám Vám 5 minut a potom běžte všichni tři domů. Byl to pro Vás všechny náročný den a vy..." ukáže na mě prstem: „Musíte se pořádně vyspat, ať máte všechny výsledky v pořádku." Mrkne na mě a odchází. „Děkujeme Vám pane doktore" křiknu za ním a jdu za Harrym.

Vcházím a vidím Harryho jak pláče. „Miláčku, proč pláčeš? Všechno bude v pořádku." Utíkám za nim a chytám ho za ruku, hned odpovídá: „Nebude, protože nemám ledviny a rodina se mnou nechce mít nic společného." Nevěřícně na něho koukám, co to říká? „A proč by s tímhle měla mít něco společného tvá rodina?" Nechápu ho. „Kdo jiný by mi chtěl darovat ledvinu, nikdo a proto umřu" řekne a začne znovu strašně plakat. Nevěřím svým uším. „Miláčku, zlatíčko, kdo asi by ti daroval ledvinu. Máš mě, já už jsem se s doktorem domluvil, že zítra půjdu na testy a jestli bude vše v pořádku tak to budu já, kdo ti daruje ledvinu. A jestli to nebudu já tak v čekárně sedí další dva dárci." Řeknu a on se na mě dívá jako bych byl duch. „Louisi to...To já nemůžu po tobě chtít."

Ten chlap si ze mě snad dělá srandu. „Tak za prvé ty nic po mě nechceš, chci to já. A za druhé kdybych byl já na tvém místě, ty bys to pro mě neudělal?" Čekám na odpověď. „Louisi to víš, že bych to pro tebe udělal, ale i přes to..." A dost! „Harry nebudeme už o tom mluvit, prostě ti daruji ledvinu, pokud toho budu schopný a konec. Mám na tebe už jen dvě minuty a musím jít." Koukne na mě a řekne jen: „Miluji tě ani nevíš jak. Moc ti děkuji." Jdu k němu blíž a líbám ho.

Tvář má celou mokrou od slz. Palcem mu setřu poslední slzy, co objevím. „Já tě taky miluji, ale i kdybych tě nemiloval, stejně bych ti tu ledvinu daroval, protože jsi úžasný člověk." Vášnivě mě líbá a obmotává své ruce kolem mého krku. Já si své prsty zamotávám do jeho kudrlinek, které jsou rozprostřeny po polštáři, ale když už si myslím, že to nevydržím a ojedu ho v nemocnici, tak vchází do dveří sestřička s novou kapačkou v ruce.

Když si nás všimne, zarazí se. „Promiňte, nevěděla jsem, že je tady ještě někdo, ale už byste měl jít." Kráva řeknu si v duchu a ve skutečnosti se jen na ni usměji a otočím se zpět na Harryho. „Zlato běž spát, ať máš zítra dost síly. Já už půjdu taky. Ráno se stavím k tobě do práce a vyřeším to s tvým šéfem. A potom hned přijdu a budu tady s tebou celý den." Políbím ho naposledy na rty a odcházím. „Miluji tě" slyším za sebou, jen se otočím a odpovídám mu: „Já tebe víc." Odcházím a ve dveřích zdravím sestřičku, která se dojímavě směje, asi ji to přijde roztomile, že se dva chlapi mají rádi.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahojte tak jsem Vám chtěla udělat radost a dát Vám další díl. Užívejte si prázdniny a mějte se krásně. V. :)