Nekonečný příběh

Part 2

Přestávám poslouchat, co mluví, protože má úžasný chraplák, jaký jsem ještě v životě neslyšel. Dívam se na něho jako by byl mimozemšťan, pusu otevřenou až po kolena a jsem zasněny, co by kdyby. Když v tom domluví a já si uvědomuji, že vůbec nevím, co chce. Pravděpodobně chce karamelové latté, ale co dál.

Hledám strategii jak se ho zeptat, co chce i přesto, že mi to před 3 vteřinami řekl. „Harolde!!! Sakra už ti to říkám po druhé a naposled dělej něco, díváš se jako bys nikdy neviděl zákazníka" řve na mě šéf. „Viděl, ale ne tak krásného..." říkám a neuvědomuji si, že to říkám nahlas. Naštěstí to nikdo neslyšel. Nikdo kromě něho.

Jsem úplně v totálním háji teď si pomysli BOŽE ON JE BUZNA A NABALUJE MĚ, ale opak je pravdou. Nahazuje svůj krásný úsměv a říká: „Taky nejsi škaredý." „Promiňte já nechtěl, mohl by jste mi prosím Vás ještě jednou zopakovat, co jste chtěl" říkám poníženě. „Mohl, ale co z toho budu mít? Uděláme obchod, já Vám to zopakuji a vy mi za to dáte telefonní číslo, co vy na to?" začínám uvažovat, jestli si ze mě děla srandu nebo to myslí vážně.

,,Děláte si srandu že?" říkám, protože už jsem na takový posměšný přístup zvyklý. „Myslím to úplně vážně, joo a dám si karamelové latté, espresso a dva borůvkové muffiny a to číslo prosím" říká mi a já zase čučím, jak kdybych spadnul z višně. Dávám dělat kávu, balím mu muffiny a píšu mu telefonní číslo na kousek papírku i se svým jménem.

Vše mu podávám a on se dívá na papírek a říká: „ Tak co Harry, kolik to bude?" Co kolik bude, bože v momentě mi to dochází, už by byl dnes druhý, co by nezaplatil, ale on je na tolik slušný, že si to sám připomněl. „To je dobrý, je to na mě" usmívám se a on na mě. „Tak díky Harry máš to u mě, brzy se uvidíme" říka, otáčí se a vycházi ze dveří. Ještě na mě za sklem mává a mizí za rohem.

Bože, bože, bože jak mám být teď schopny pracovat. Málem jsem se tady na podlaze roztekl a to tady mam být dalších šest hodin. Stejně si myslím, že si ze mě udělal jenom srandu, ale naděje umírá poslední. Že by mě někdo tam nahoře slyšel, jak si stěžuji? V životě jsem moc štěstí neměl, nikdo mě doposud pořádně neměl rád. Jenom co jsem oznámil naším, že jsem homosexuál, tak mi oznámili, ať se sbalím a odejdu z domu.

Teď žiju u mého nejlepšího přítele Nialla, ne přítele je to nejlepší kamarád, který mě vždy a ve všem podpořil.

Uvědomuji si, že už bych měl opravdu něco začít dělat, než si toho všimne šéf. A tak přežívám zbývající hodiny.