Nekonečný příběh

Part 7

Ano už tam čekala velká černá limuzína. „ By mě zajímalo, pro koho ta limuzína přijela..." řekla Tes do prázdna a já ji hned odpovídám: „ Myslím, že vím přesně, pro koho přijela." Spiklenecky se sám pro sebe usmívám a vzápětí vystupuje Lou z auta. Otáčím se na Terku, co tomu říká a ona je v úplném šoku. Pusu má až někde na chodníku. Louis ví, ke komu z nás tři má jít jako první. 

Přistupuje k Terce a představuje se: „ Ahoj já jsem Louis, doufám, že ti nevadí, že ti tykám?" Terka neví, co říct: „ Ahmm, jo jasně, že mi to nevadí. Ahoj já jsem Terka." Nejde mi vyčíst z Terčiny tváře, jaký má na něj názor, ale teď se tím nehodlám zabývat, protože Louis ke mně přistupuje a říká: „Ahoj zlato" a líbá mě na rty. „Ahojky" a hned mu polibek oplácím. „Ehm ehm." Niall kdo jiný, že ano. Všichni se tomu smějeme. „Ahoj Nialle" zdraví Louis ještě jeho a dodává: „Tak nastupovat panstvo a dámo" a ukazuje k autu. Všichni nastupujeme a sedáme si naproti sobě. 

Pořádně se ani nezačneme bavit a už vystupujeme. Je to nádherná restaurace. Bílá budova s malými rybkami nakreslenými všude možně a nad dveřmi nápis Podmořský svět. Vstupujeme a u dveří postává pěkná slečna u pultíku a hned se nás ptá: „ Dobrý večer, máte rezervaci?" Otáčím se na Louiho a ten odpovídá: „Dobrý večer slečno, ano máme rezervaci na půl sedmé na jméno Tomlinson." Slečna otáčí stránku svého diáře a najednou se s ní stává ještě milejší dívka než před chvíli: „Ano už to vidím, tak pojďme ke stolu." Její úsměv mi připadá jako by byla z něčeho nebo někoho nervózní, ale v momentě, kdy procházíme dveřmi, už mě nic nezajímá. „Tak to je nádhera" říká s údivem Terka a já jen pokyvuji hlavou jako blbec. 

Tohle jste lidičky ještě neviděli, žádný strop ani stěny, protože místnost vypadá jako půl válce naležato. Je ze skla a za sklem se nachází vodní svět. Miliony malinkatých rybiček se hemží sem a tam, společně si hrají nebo sledují, co se v jejích okolí děje. Slečna už je uprostřed místnosti a proto se za ní rychle vydáváme. „Tak tohle je váš stůl pro dnešní večer, přeji vám příjemnou zábavu" říká slečna a odchází pryč. Dostali jsme stůl nebo spíše dva spojené stoly k sobě až na konci samé místnosti.

 „Tak co, jak se vám tady líbí?" ptá se nás Loui a všichni na něho civíme jako na pitomce. „ Můžeš hádat třikrát" odpovídá mu Niall a všichni se začínáme smát. Večer uteče jako voda, co je celou dobu nad námi. Při placení proběhne taková menší hádka. Všichni čtyři chceme zaplatit. Servírka, která nás celý večer obsluhovala, nám donesla platící knížku, když odešla  v ten moment se o ni seběhla rvačka. Nakonec říká Louis: „ Já jsem vás pozval, takže já platím je to jasné nebo vám už nikdy tady rezervaci nezařídím" tak  to všichni vzdáváme a platí Louis. Všichni tři mu proto děkujeme. Teď si připadám trapně, že můj kluk platí nejenom za mě, ale i za mé kamarády. 

Vycházím z restaurace a rozhodujeme se, jak to bude dál. „Ty víš Harry, vadilo by ti, kdyby dnes u nás spala Terka?" ptá se mě Niall prosebným kukučem a já na něho nevěřícně koukám. „Vždyť je to tvůj byt, proč se mě na to ptáš? Jasně, že mi to vadit nebude. Zalezu k sobě do pokoje a půjdu spát, vy si dělejte, co chcete" odpovídám mu s úsměvem. Najednou, ale Louis přistupuje k Niallovi a říká mu: „Ty Nialle a tobě by vadilo, kdyby dnes u mě Harry spal?" Nevěřícně se dívám z jednoho na druhého a začínám se tvářit dotčeně: „A mě se třeba někdo nechce zeptat, jestli mi to vadit nebude?" Oba dva se na mě otáčejí a smějí se jako by viděli šaška. „Co je tady k smíchu?" ptám se, protože fakt nechápu čemu se tak smějí. „Hele Harry nedělej, že nechceš u Pana Dokonalého spát a ty Loui ne nevadí mi to" říká Niall na vysvětlení. „Tak co krasavče souhlasíš?" najednou chce slyšet i můj názor. „No víš, ale já u sebe nemám pyžamo" v ten moment se všichni tři začnou smát takovým způsobem, že tam pět minut stojím a dívám se na ně, jak se popadají za břicha. „ Haha to je tedy k smíchu, to vám povím" říkám dotčeně a Louis mě jen líbne na tvář. „Tak tedy jo, jsme domluvení, Harry spí u mě, Terka u Nialla a všichni jsme spokojeni až na Harryho menší problém s pyžamem" říká Lou a všichni nastupujeme do limuzíny.

 První jedeme k Niallovi zastavujeme před řadovkou a loučíme se s oběma, najednou se ke mně Terka naklání a šeptá mi do ucha: „Moc ti to přeji, doufám, že ti to vyjde a žádné prasečinky v noci jasné?" Jen se na ni usměji a s němým děkuji na rtech, jím zamávám. „Byl to nádherný večer, moc ti děkuji, Loui" podívám se na něho a políbím ho něžně na rty. „Byl nebo pořád je?" nestihnu mu odpovědět, protože mě začne vášnivě líbat na zadním sedadle jeho limuzíny. Jednou rukou mě hladí po tváří a tou druhou zatahuje okénko mezi námi a řidičem.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po dlouhé době jsem si našla čas na psaní. Mám toho moc ve škole, učitelé se zbláznili, každý den nějaká písemka. Asi to moc lidi stejně nečte, ale i tak se omluvám, že to tak trvalo. Děkuji všem, kteří si najdou chvíli a čtou moji povídku. Děkuji za každou podporu...:) Mám Vás všechny moc ráda....<3

Pac a pusu vaše Verča :*