Nekonečný příběh

Part 6

Když jsme to Niallovi vysvětlili, tak to pochopil a už nebyl naštvaný. Chvíli si ještě povídáme o různých věcech. Kolem poledne se Louis zvedá a říká: „Už budu muset jít, mám ještě něco na práci, ale nechcete zajít na večeří do té nové restaurace, co se dneska otvírá?" S Naillem se na sebe jenom koukáme a odpovídám: „Tam jsou už určitě plné rezervačky, to nemáme šanci." Louis se jenom spiklenecky usmívá a říká: „Nialle půjdeš sám nebo s někým?" „Někoho vezmu" odpovídá mu Niall a hází na mě nechápavý pohled. „Dobře tak se mějte" přechází ke mně a líbá mě na rty a pak na ucho a šeptá: „Jsi úžasný." Chtěl jsem dodat, že já ne, že to on je ta dokonalá osoba v tomhle pokoji, ale jenom mi přikládá ukazováček na rty, tak nic namítat nemohu. „Mějte se a v šest čekejte před bytem" říká a odchází.

V tom okamžiku se na mě vrá Niall: „Děláš si srandu, znáš ho den a chodíš s ním? Úplně cizí člověk a ty s ním chodíš..." říká a v tom momentě mi to je hrozně líto. „Promiň, že jsem ti to neřekl. Já vím, ale byla to taková láska na první pohled. V životě jsem neměl větší štěstí. Prosím přej mi to, třeba že to nevyjde" koukám na něho smutně. A najednou vykřikuje: „Já to vím, já ti to přeju, ale musel jsem ti dát přednášku. Týýýjo mezi vámi to jiskřilo jako v elektrárně, kdybych mezi vás vlezl tak mě oba zabijete pohledem. Konečně někdo, kdo tě dokáže rozesmát" začíná se smát a objímat mě. Oplácím mu to, protože jsem šťastný jako nikdy.

Přichází mi smska. Louis: JE TO LÁSKA. A nic víc hned mu odepisuji: TAKY TĚ TAKHLE BUDU TRÁPIT. PRVNÍ ODEJDEŠ A TEĎ MI BUDEŠ PSÁT TAKOVÉ SMSKY, ALE JO MÁŠ PRAVDU JE TO LÁSKA. Nic neodepsal, je to přesně 78 minut od doby, kdy odešel. A je 14:03. To znamená, že se přesně za 14220 sekund uvidíme. Asi to nevydržím.

Celou dobu si nevšímám Nialla. O půl třetí ke mně přichází a oznamuje mi: „Volal jsem s Tes a říkala, že tady bude o půl a taky ti mám vzkázat, že je šťastná za tebe." Jenom usmívám, protože teď mám všechny, které jsem v životě chtěl mít. Jo mohli by tam byt i rodiče, ale je to jejích rozhodnuti. Nebudu si ničit skvělou náladu. Jdu si dat sprchu a oholit se a takové ty nutné věci. Jo a teď ta nejhorší část...Najít si něco na sebe.

„Nialle??? Co si bereš na sebe? Vůbec netuším, co si mám vzít..." křičím na toho pakoně. „Beru si červené sako a černé džíny Tesí říkala, že si bere šaty. Vem si něco slušného, ať nevypadáš jako buran." „Fakt děkuji jako bych jááá někdy vypadal jako buran. Jsem gay já vždy vypadám elegantně" odpovídám uraženě. „Jo úplně v těch roztrhaných džínách vypadáš fakt elegantně" oznamuje mi ironicky a odchází. No tak co bych si vzal.... Určitě černé džíny (bez roztrhaných kolen, aby Niall neměl kecy) a k tomu hmm??? Bílou košili a k tomu třeba...šedé sako? Jo to bude ono.

Je přesně 17:32 a Tesí zvoní. Jdu ji otevřít. „Ty joo ty vypdaš..." odmlčí se „fakt dobře, co ta láska s tebou děla hmm" a vrhá se mi kolem krku a obtiskuje mi rťenku na líčko. „Čauki, miláčku" odskakuje ode mě a objímá Nialla jako by ho viděla naposledy před sto lety. „Miláčku, já tě tak miluji a tvoje obětí" šeptá Niall, Tes do ouška a já málem začínám zvracet. „Jste nechutní" oznamuji jím, ale v tom momentě si vzpomínám na Louiho. Otáčí se na mě a kdyby mohli vraždit očima už bych byl mrtvý. Jdeme si na chvíli sednout na gauč a popovídat si. V 17:57 vycházíme z domu...