LLH [loui loves hazza-L.s.]

14.

Ležel jsem v posteli a cítil vůni růží.

Slyšel jsem pláč a menší nátlak na mé posteli. Pomalu jsem si sedl a koukl na uplakaného kudrnatého bruneta.

"Lou.. Louh.. Moc se omlouvám, ale věř mi, to jsem nebyl já, já to ani nepsal" "Vypadni.. Počkej.. Cože?" Šeptl jsem.
"Byl jsem u mé kamarádky.. Ona mi vzala telefon, když jsem byl v koupelně"

Cítil jsem se hrozně. Hrozně, že jsem ho nedokázal vyslechnout.

"Přečetl jsem si to až večer" znovu se rozbrečel a já jsem ho chytl za ruku.
"Omlouvám se" stékaly mi slzy.

"To já se omlouvám.. Měl jsem přijet dřív" stiskl jsem jeho ruku a políbil jsem ho jemně na tvář.

V tom jsem uslyšel zvonek a vstal jsem. "Zachvilku jsem tu" odešel jsem z ložnice.

Otevřel jsem dveře a Liam mi hned věnoval krásné objetí. "Už je to lepší?" Přikývl jsem.

"Přijel.. Je v ložnici" popotáhl jsem a on se jemně zamračil.

"Tak to mu neprojde" řekl naštvaně Liam a hned šel za ním.
Rychle jsem utíkal do ložnice, ale když jsem přiběhl Harry si držel tvář a ležel na zemi zatím co na něho Liam křičel.

"Liame dost!" Odstrčil jsem ho, když chtěl Harryho znovu uhodit. "On to nepsal ty blbče!"
Liam se zasekl a polkl.

"Opravdu?"