LLH [loui loves hazza-L.s.]

104.

Blondýn pomalu šel ulicemi Londýna a ignoroval, že jeho vždy krasné vlasy jsou nyní promočené a neupravené.

Slzy mu volně stékaly po tvářích a jeho stav se zhoršoval.

Histerický pláč upadl v ještě horší a s ním upadl i hoch, do kaluže.

Celý mokrý se zvedl a v té zimě pokračoval dále ulicemi, které osvětlovaly pouze lampy.

Blondýn si tiše povzdechl a koukl na nebe, které bylo celé černé, naznačovalo přicházející bouři.

Sebral své poslední síly a doběhl pomalým poklusem před dům, ve kterém všichni žili.

Schoulil se u branky a se slzama opět vydal pár popotáhnutí.

"Dobrou noc, Lili"