LLH [loui loves hazza-L.s.]

91.

Ztěžka jsem otevřel oči a cítil jsme, jak jsou má víčka těžká.

Bolelo to, ale méně než když jsem přijel sem, do nemocnice.
Cítil jsem se mnohem lépe.

Koukl jsem na svou ruku, kterou držela ta krásně velká, mnou známá dlaň, Harry.

Usmál jsem se a opatrně jsem se posadil pričemž se můj přítel vzbudil.

"Promiň" šeptl jsem a on se jen nahl a věnoval mi polibek.

"Jak ses vyspal můj šípkový princi?" Věnoval mi otázku s polibkem na hřbet mé dlaně.

"Přišlo mi to ošklivě dlouhé" fňukl jsem tiše a on se jen nevinně usmál.

"Když na tebe ten polibek neúčinkoval.."