Ležel jsem vedle Harryho a přemýšlel.
Přemýšlel tolik, že jsem ani nevnímal hovory na můj telefon.
Harry.
Harry Edward Styles-Tomlinson.
Ano už oficiálně.
Louis.
Louis William Styles-Tomlinson.
Objal jsem Harryho i přesto, že spal a se slzami v očích ho políbil na rty, které měl pootevřené a tiše oddechoval.
Nevěřil bych, že tohle mi tolik změní život, že mi tohle přinese štěstí.
A co?
Omyl na telefonu.
"Lásko, proč pláčeš? Bolí tě něco?" Harry se ihned posadil a vyrušil tak mé myšlenky.
"Ne, ne nebolí Hazz" ujistil jsem ho a on si tiše oddechl.
"Jen.. Miluju tě" zasmál se a věnoval mi krásný polibek.
"Já tebe pane Stylesi" zčervenal jsem a chytil jeho obrovské ruce.
"Nemůžu uvěřit, že se mě tyhle ruce každý den dotýkají" vydechl jsem.
"Nemusíš věřit, protože to oba víme" usmál se Harry.