LLH [loui loves hazza-L.s.]

127.

Ležel jsem vedle Harryho a přemýšlel.

Přemýšlel tolik, že jsem ani nevnímal hovory na můj telefon.

Harry.

Harry Edward Styles-Tomlinson.

Ano už oficiálně.

Louis.

Louis William Styles-Tomlinson.

Objal jsem Harryho i přesto, že spal a se slzami v očích ho políbil na rty, které měl pootevřené a tiše oddechoval.

Nevěřil bych, že tohle mi tolik změní život, že mi tohle přinese štěstí.

A co?

Omyl na telefonu.

"Lásko, proč pláčeš? Bolí tě něco?" Harry se ihned posadil a vyrušil tak mé myšlenky.

"Ne, ne nebolí Hazz" ujistil jsem ho a on si tiše oddechl.

"Jen.. Miluju tě" zasmál se a věnoval mi krásný polibek.

"Já tebe pane Stylesi" zčervenal jsem a chytil jeho obrovské ruce.

"Nemůžu uvěřit, že se mě tyhle ruce každý den dotýkají" vydechl jsem.

"Nemusíš věřit, protože to oba víme" usmál se Harry.