LLH [loui loves hazza-L.s.]

33.

"Lou" uslyšel jsem ten chraplavý hlas u mého ucha a dál jsem ležel zachumlaný v dekách.

Přišel tak kolem půlnoci a já jsem byl dost unavený.

"Lou? Zlatíčko? Já vím, že ještě nespíš" "Harry nech m.." otočil jsem se a svou větu jsem nedokončil. Ten kudrnáč držel kytici růží a nějakou krabičku v druhé ruce. "Hazz?" Pípl jsem jemně a on se pousmál.

"Byl jsem na tebe opravdu moc hnusný, odpusť mi to" začal tiše a já ho pečlivě poslouchal.

"Neměl jsem moc času jen kvůli.. Kvůli menšímu překvapení, které jsem chystal.." "Překvapení?" Špitl jsem tiše.
"No.. Ano.. Jen nevím, jestli je na to čas.. Jsme spolu už měsíc a týden a já na tebe nechci spěchat"

Už mi došlo, o co jde.

"Myslím, že.. Že to můžeme zkusit"
"Dobře" věnoval mi kytici růží a pak i menší krabičku, kde byl přívěsek.
Ten samý jako jeho.

Stříbrná Vlaštovka.