Classmate ✔

2.kapitola

Stála jsem v letištní hale a čekala až vyhlásí můj let. Byla jsem tu sama. Orlando už musel jet. Je mi líto, že tu se mnou není. I jemu to bylo líto, ale jeho šéfová je strašná megera. Stačí, aby přišel o půl minuty později a hned je oheň na střeše.

Vyhlásili můj let a já se vydala se svým příručním zavazadlem směrem ke správné bráně. Všechny kontroly jsem měla zdárně za sebou již předtím. Let měl zpoždění, takže jsme tam čekali další dvě hodiny. Naštěstí letadlo bylo v pořádku a my se mohli vydat na cestu do Houstonu.

Když všichni byli usazeni ve svých sedadlech, vyzvala nás letuška, která měla příjemný hlas, abychom se připoutali. Připoutala jsem se a čekala až se letadlo bude zvedat směrem k nádherným bílým oblakům. Letadlo začalo stoupat. Když už bylo v přijatelné výšce, vyndala jsem si mobil se sluchátky. Vždy když někam letím, musím mít puštěné písničky ve sluchátkách. Dokonce jsem si vytvořila seznam skladeb, který jsem nazvala ,FLY ♥'. Jelikož já létání miluji. V setu se objevují pomalejší písničky, které jsou sem tam namíchnuté s rychlejšími songy. Například teď mi v uších hraje písnička od anglických Coldplay, přesněji Fix you. Ukázkový příklad pomalé písničky. Předtím mi do uší zněl song Fashionably Late od Falling in Reverse. Dále se tam nacházejí songy od Asking Alexandria, Linkin Park, Depeche Mode, a dalších světových interpretů. Nejčastější žánr je metalcore nebo hardrock. Tyto dva u mě vedou.

Cesta nebyla moc dlouhá, protože jsem letěla pouze z Los Angeles do Houstonu. Právě teď stojím u pásu a čekám, kdy se zde objeví mé kufry. Netrvalo dlouho a zahlédla jsem jeden větší tmavomodrý kufr na kolečkách a jeden menší černý kufr bez koleček. Orlando se divil, že toho mám tolik. Jemu prý stačí na dva týdny jedna sportovní taška. já mu na to odpověděla jedním slovem. A to slovem žena. Myšleno tak, že já jako žena, potřebuji na každý den čisté spodní prádlo a ponožky. Jelikož jsem sem letěla na svatbu, tak mám v zavazadlech více společenského oblečení. Jen nade mnou pokroutil hlavou. Typický Orlando Blood. Zdá se vám jeho jméno povědomé? Možná vám připomene Orlanda Blooma, s kterým si ho většina lidí plete. Nejen kvůli jeho jménu, ale i kvůli vzhledu. Orlando je Orlandovi docela dost podobný. ,Dost! Orlando tu teď není! Tak o něm přestaň přemýšlet!' okřiklo mě mé svědomí.

Porozhlédla jsem se po letištní hale, jestli zde náhodou neuvidím nějakou známou tvář. Rozhlížel jsem se všude kolem. Nikde nikdo. Lidé do mě strkali, nadávali mi, proč stojím uprostřed cesty a různé takové věci. Já jim nevěnovala žádnou pozornost, protože mě zaujal jeden vysoký kluk, který mohl být tak v mém věku. Strašně mi někoho připomínal, ale nemohla jsem si jeho tvář spojit s jménem. Už jsem pomalu v mé mysli vyhrabala jeho jméno, když mi něco, tedy spíše někdo skočil na záda.

,,Nazdar Monday!" vykřikla Weny a objal mě silněji. Zakřičel to, tak nahlas, že se nějací lidé na nás koukali jako na blázny a jiní jako na zamilovaný pár. Skupina pěti barbie panenek mě probodávala pohledem, protože Weny je opravdu krásný hoch. Po kom asi, že? Dělám si srandu, Weny je o dva roky starší a já nejsem ani hezká. Takže i tak by to nemohl mít po mně.

Onen kluk, když zaslechl mé jméno zkoprněl na místě a začal se rozhlížet kolem. Že bych nebyla jediná s takovýmto nezvyklým jménem?