Classmate ✔

12.kapitola

*Den shledání se s Black Veil Brides*

Monday:

Dnes je ten osudný den, kdy se setkáme s tou Gerryho milovanou kapelou. Celkem se i těším. Aspoň poznám nové lidi. Docela mě zajímá jak to bude probíhat, protože Gerry mi toho moc neřekl. Byl vyplesknutý z té zprávy, že s nimi bude moci strávit celý den.

Snažila jsem se z něho vytáhnout něco o kapele, ale on mi toho moc říct nedokázal.

Dozvěděla jsem se tedy, že je to pětičlenná kapela. Nevím ani jejich jména, věk, datum založení kapely. Ještě mi řekl žánr, ale to je všechno. Jsem zvědavá co za kapelu to bude.

Jistě si říkáte: ,,Vždyť si to mohla zjistit na internetu,". Ano, to jsem mohla, kdybych nebyla tak líná. Nechám se překvapit.

Den předtím jsem si zabalila věci do menšího kufříku, protože budeme přespávat u nich na hotelu, tak abych měla věci na převlečení. Dala jsem si tam všechny potřebné věci, včetně flash disku, na kterém jsem měla nějaké nedodělané věci do práce. To kdybych měla dlouhou chvíli a nudila se tam, tak abych měla co dělat.

Když jsem sešla s taškou a kabelkou do předsíně, Gerry už tam stepoval. Když si mě všiml, začal skandovat mé jméno a různé pokřiky typu 'Dělej!' 'Nemáme na to celý den' 'Už je chci vidět' 'Mon, si pomalejší než babička' a tak dále..

Nazula jsem si své černé Vans a rozloučila se s rodiči a sourozenci. Poté už jsem jen vzala tašku a kývla na Gerryho, ať jde k autu.

Auto jsem odemkla a dala do kufru svou tašku, kterou po chvíli následovala i ta Gerryho. 

Cesta netrvala moc dlouho. Nanejvýš, tak deset-patnáct minut.

Zastavila jsem v podzemních garážích onoho hotelu a vydala se ke výtahu s Gerrym za zády.

Bála jsem se, aby můj úžasný sedmnáctiletý bráška nezačal fangirlingovat. To bych se musela propadnou do země. Naštěstí byl tak nervózní, že nejspíš zapomněl i to, jak se jmenuje.

Výtah cinkl a tím oznámil, že jsme na správném patře s recepcí. Hotel byl luxusní i zvenku, ale že to bude vevnitř vypadat takhle.. to by mě nenapadlo.

Ohlásili jsme se a a jeden člověk, který se představil jako Patrick Fogarty, nás zavedl do našeho pokoje. 

,,Tady si odložte věci a za dvacet minut se pro vás vrátím, kluci už se nemůžou dočkat," řekl mile Patrick a odešel.

,,Tak co, si nervózní?" zeptala jsem se Gerryho s úšklebkem.

,,A ty nejsi?" zeptal se.

,,Ne, já jsem úplně v klidu, protože o nich prakticky nic nevím a jsem tu pouze jako doprovod," usmála jsem se.

,,Vždyť jsem Ti o nich říkal!" ohradil se hned. No jo.. potrefená husa se vždycky ozve.

,,Jasně, tak co bys vyvodil z toho, že je to pětičlenná kapela?" zeptala jsem s ho.

,,No, že jich je pět," svěsil ramena.

,,Tak vidíš, to všechno o nich vím.." zasmála jsem se a hodila po něm polštář.

***

Polštářová válka pokračovala další čtvrt hodinu, ale pak někdo zaklepal. Byl to Patrick.

,,Tak děcka, jdeme," řekl a zasmál se.

Vyšli jsme z pokoje, který jsme zamkli a šli za Patrickem, který nás vedl do nějakého sálu. Když otevřel dveře, stálo tam pět osob otočených zády k nám.

Koukla jsem se na Gerryho, kterému se oči zvětšili do velikosti pingpongových míčků a pusu měl ve tvaru písmene O.

,,Kluci? Tady jsou," řekl Patrick a oni se otočili.

Všechny jsem si je prohlédla a poté se zastavila pohledem na tom klukovi, který byl i na letišti. Respektive na jeho očích, které jsem znala již z dřívějška. Ale odkud?

****

Tak se nám konečně potkali!

Příští díl bude z pohledu Andyho. 

S láskou 

hokejkaa-11 xx

ILYSM ♥

PS: Pokud někdo čte Boy of Songs a zajímá ho, jaký má na všechny ty situace pohled náš písničkový kluk, Těšte se na úterý, protože vyjde nový příběh s názvem Girl with sunglasses!!