Classmate ✔

3.kapitola

Weny mě zahrnoval kupami informací, které mi k ničemu nebudou, ale on mi je prostě musí sdělit, protože kdyby byl chvíli zticha, tak budeme riskovat to, že na zem spadne meteorit, zabije nás a já zemřu s tím, že bych nevěděla, že babičce Joanně vypadla zubní protéza během slavností večeře se starostou a spousty dalších "užitečných" věcí. Řekl mi, že se na mě Hellen i Gerry těší, protože jsem jim prý moc chyběla a nikdo se jich nezastával, což teda Weny začal hned popírat. Protože on je velký bráška a nedovolil by komukoliv, aby na ty dva prďoly někdo vztáhnul ruku. 

Pro vysvětlení; mám pět sourozenců. Nejstarší je Darren, kterému je osmadvacet a bydlí v obrovské vile na předměstí Houstonu se svou manželkou a dvoumi dětmi. Pak je Jeny, které je šestadvacet. Té jedu na svatbu. Pak je Weny, který se doopravdy jmenuje Wednesday, ale protože se mu nelíbí fakt, že se jmenuje jako den, tak si nechává říkat Weny, jemu je čtyryadvacet. Se svými dvaadvaceti lety jsem jako prostřední dítě. Po mně je pak Gerry, se svými sedmnácti lety a pak patnáctiletá Hellen. Kdyby vás zajímalo kolik je mým rodičům, tak mamce je sedmačtyřicet a taťkovi je padesát. Darrena měli brzo. Prý byl nehoda, ale mamka nechtěla jít na potrat. 

S Wenym jsme se ještě stavili na obědě. Zajeli jsme do pizzerie, protože mi oba pizzu milujeme. Doma to nedokáží pochopit. Vždy když mamka nestíhala, tak objednala jídlo. Vždy to byla čína. S Wenym jsme jí měli plný zuby a tak jsme si jako na truc objednali pizzu a od té doby.. jí můžeme jíst pořád. Vlastně já a Weny jsme takoví "vyvrhelové" celé rodiny. Nebo také bílé vrány či černé ovce. Já už jen kvůli tomu, že jsem se začala bavit s Andym, tedy největším outsiderem na škole. Tím pádem se ze mě stal také outsider. Mně to nějak zvlášť nevadilo, ale rodičům a prarodičům strašně. V tu dobu jsem potřebovala nějakou oporu, kterou se mi stal právě Andy a Weny. Nikdo jiný se mě nikdy nezastali. Nepočítám Gerryho a Hellen. Ti ještě nebyli na světě.

Dojeli jsme na příjezdovou cestu naší vily. Tedy spíše vily, kterou obývají moji rodiče společně s Wenym, Gerrym, Hellen a Jeny společně s jejím snoubencem. Nepochopila jsem, proč Jenna a Ted bydlí u našich. Vždyť nemají žádné soukromí. No je to jejich soukromí a jejich život.

Stáli jsme u vchodových dveřích a Weny hledal klíče. Maličká část ve mně chtěla, abych se právě teď a tady propadla několik kilometrů pod zemský povrch. Koukla jsem se na svého bratra, který už stihl najít klíče a právě odemykal. Hrdlo se mi stáhlo. Své rodiče uvidím po dvou letech. Byla jsem nervózní, protože jsem se nerozešli zrovna v nejlepším. Vstoupila jsem do mně dobře známé místnosti. Předsíň se od mého odchodu téměř nezměnila. Ubyli jsem mé boty, šály a beanies. Na druhou stranu přibili Tedovo boty, kufříky a deštníky. Z mého rozhlížení se, po této menší místnosti, mě vyrušil Weny, který si odkašlal. Tázavě jsem na něj pohlédla. Usmál se a ukázal směrem ke schodišti. Koukla jsem se a koho jsem neviděla? Mé dva prcky! Gerryho a Hellen.

,,Nazdár prcci!" křikla jsem a běžela jsem se s nimi obejmout. Oba dva ochotně zapadli do mého objetí. Byla jsem tak šťastná, že jsem znovu s nimi! Strašně moc mi chyběli. 

#PrayForParis