Unspoken - přepis :)

27.kapitola

VE STÍNU PANSTVÍ

Kami znala jenom dva způsoby, jak zjistit, proč bylo motto Lynburnů vyryté na kovové desce v cizím domě. Jeden z nich byl zjistit to od jednoho z Lynburnů.Kami poslala Jareda zpátky na panství Aurimere. Napadlo jí, že o tom radši budou mluvit s jedním z nich, než s Kami, která by se na ně otočila se zápisníkem v ruce a zeptala se: "Slyšela jsem, že jste čarodějové. Takže, co to jako znamená?"Další způsob byl jít za lidmi ze Sorry-in-the-Vale. Její máma udělala kouzlo s Rosalind Lynburnovou. Táta Holly mluvil o Lynburnech a o nějaké jejich děsivé síle. Dorothy Cunninghamová v knihovně řekla, že Lynburnům nevěří a Nicola Prendergastová prosila Lynburny o pomoc tu noc, kdy umřela.Když šla Holly domů a Angela a Kami se rozdělili, aby stačili vyzpovídat víc lidí, Kami došlo, že od té doby, co Nicola umřela, ještě ve městě nebyla.Procházela kolem dřevěné cedule Corner Shepher a kývla na pozdrav rodině na procházce, kterým dřív dělala chůvu. Sešla dolů po High Street s pohledem upřeným na střechu Bell and Mist, kde se ve větru jemně točila korouhev ve tvaru ženské hlavy. Amber Greenová, která tam pracovala jako servírka a zrovna myla stoly venku, na Kami přátelsky zamávala.Kami měla pocit, jako kdyby jí někdo sledoval. Jako kdyby se za ní plížily stíny. Neměla ale odvahu otočil se a čelit jim. Trvalo jí několik minut, než si uvědomila, že to byl stín Sorry-in-the-Vale, který na ní padal. Stín panství tyčícího se nad městem.Kami nemohla říct, že by někdy milovala nebo nenáviděla svoje město. Ne o nic víc, než milovala nebo nenáviděla svoje boty. Někdy se tu cítila příjemně a dokonale jí tohle prostředí sedlo, a někdy se tu cítila nepříjemně, divně nebo cize a moc ambiciózně. Vždycky pro ní ale město představovalo něco známého. Vždycky si myslela, že se tu může cítit bezpečně.Město teď ale působilo jinak, s jeho krvavou minulostí. Kami viděla za každým úsměvem ukryté tajemství. Prošla kolem pana Stearna, který venčil bulteriéra. Oba šli stejným trochu zpomaleným způsobem. Jejich ztuhlé nohy se pohybovaly stejně synchronizovaně. Usmál se na ní a ona zjistila, že mu nedokáže úsměv vrátit. Co si myslí? A co by mohl skrývat?Kami zatočila a vešla do domu na High Street. Když otevírala dveře do cukrárny paní Thompsonové, uslyšela zvonkohru nad dveřmi. Místnost vypadala jako jeskyňka, působila vesele, byla vymalovaná světlými barvami a všude na policích byly sladkosti: malé rudé a zelené jablkové bonbony, světle hnědé a smetanové čtvercové karamely a žvýkací bonbóny, černá kola z lékořice, duhové bonbóny a kropenaté anýzové koule.V zadní části krásné malé cukrářské jeskyňky stála paní Thompsonová. Byla malá a kulatá. Byly zabalená v jejím obvyklém nadýchaném šedém svetru. Vypadala jako obrovský sladký bonbon, který se vyválel na zaprášené podlaze. "Kami," řekla tónem, jakým s ní mluvili všichni dospělí v Sorry-in-the-Vale, napůl mile a napůl ostražitě, "co pro tebe můžu udělat?"Kami přemýšlela, jestli na ní mluvili všichni s typickou ostražitostí proto, že když byla malá, povídala si sama se sebou a protože byla její babička 'ta japonská žena'. Přemýšlela, jestli na její rodinu všichni mysleli jako na služebníky Lynburnů a jestli ještě někdo věděl o dohodě mezi její mámou a Rosalind Lynburnovou. Paní Thompsonová se přesunula směrem k ní. Její vrásčitá tvář byla stejná, jako vždycky. Nečitelná."Zdravím!" řekla Kami s maniakálním veselím v hlase. "Dělám článek pro školní noviny o historii Sorry-in-the-Vale a vím, že víte o všem, co se šustne ve městě, tak mě jenom napadlo, jestli byste neměla chvilku?" Ukázala na svůj blok, jako kdyby to byl klíč ke království informací. Pak začala dřív, než jí stačila paní Thompsonová odpovědět."Našla jsem několik starých historických záznamů, kde se psalo, že lidi z panství Aurimere uměli kouzlit. No není to šílené?""Jaké záznamy?" zeptala se paní Thompsonová ostře. "Kde jsi je našla?""Ach," řekla Kami. "Tu a tam. Uh, na Internetu."Ticho."To si nemyslím," řekla jí paní Thompsnová. "Lidi moc o těchhle věcech nemluví. A určitě o nich ani nepíšou."Kami narazila loktem do velké sklenice plné peprmintek. Bolest jí vystřelila do ruky současně s panikou, která se jí usadila na hrudi. "No, možná jsem o tom slyšela mluvit pár lidí," dodala rychle. "Myslím, že jsem je slyšela taky zmiňovat panství Monkshood a Lynburny. Co se stalo s lidmi, kteří žili v Monshoodu?""Jestli budeš dál kontaktovat špatné lidi a klást takovéhle otázky," řekla paní Thompsonová, "brzy se to dozvíš."Jasné barvy cukrárny začaly vypadat děsivě. Najednou to tu Kami začalo připadat až moc výstřední a neskutečné. Snažila se udržet svůj hlas klidný, když se zeptala: "A vy jste ten špatný člověk? Protože vás znám celý svůj život.""Jenže já žiju mnohem déle, než ty. Vzpomínám si na dny rudé a zlaté."Doby, kdy Lynburnové vraždili lidi a zbytek města je nechal. Dny, které by se mohli vrátit, kdyby to byli Lynburni, kdo zabil Nicolu.Kami si vzpomněla na Jareda. Na to, jak mu bylo každé léto, kromě tohohle, zle. Na zlaté nože, které viděl a na básničku o Lynburnech a na smrti, o kterých se psalo ve starých novinách. Zkroutil se jí žaludek."Jo, radši bych měla jít," rozhodla se Kami. Vzala za kliku a zatáhla.Dveře se neotevřely. Místo toho jí klika vyklouzla ze sevření tak rychle, že si myslela, že po ní její ruka sklouzla. Jenže to nebylo možné. Zírala na paní Thompsonovovu, zatímco se jim nad hlavami ozývala zvonkohra. Stěny cukrárny se Kami před očima rozostřovaly a nabíraly duhové odstíny."Vážně," řekla Kami tiše. "Myslím, že jsem nechala doma zapnutou troubu. Nebo žehličku. Nebo spíš obě.""Buď opatrná, Kami," zamumlala paní Thompsonová.Kami znova vzala za kliku. Kov lehce vklouzl do její zpocené dlaně. Brzy jí bylo jasné, že teď jí klika z ruky nevyklouzne. Klika držela na svém místě. Jako kdyby někdo držel úmyslně dveře zavřené. Nakonec se jí ale podařilo dveře otevřít, i když jí bolelo rameno z toho, jak se na ní kliku, aby jí donutila povolit. Rychle vyběhla přes práh ven na ulici.Stála tam a třela si rameno v místě, kde měla pocit, že si ho skoro vyhodila z kloubu. Myslela si, že znala každý stín a roh tohohle města, ale teď se stíny pohybovaly a za každým rohem čekala jen další a další tajemství. Natáhla se po posledním pevném záchytném bodě na celém světě.Jarede, jdu za tebou.Zahrada u panství Aurimere se jen pomalu zbavovala svojí divokosti. Nejdřív se strýc Rob rozhodl dostat pod kontrolu křoví divokých růží, než by jejich trny zamořily celou plochu. Tráva byla moc vysoká na sekání. Kymácela se ve větru jako dlouhé ženské vlasy ve vodě. Jared se jí musel brodit, aby našel strýce Roba, který dál zápasil s keři růží.Jared se natáhl myslí ke Kami, aby i ona slyšela to, co on. "Dneska jsem se vloupal do panství Monkshood. Chceš hádat, co jsem tam našel?"Z tebe nikdy špion nebude, Lynburne, řekla mu Kami. Cítil ji. Už byla skoro na panství.Nůžky strýce se nezastavily ve stříhání. Ozvěna zvuku odletujících větviček a klouzání kovu o kov se nesla zahradou jako zvuk gilotiny."Ponaučení, hádám," řekl, aniž by k němu vzhlédnul. Strýcova ramena byla najednou napjatější.Jared se podíval na zadní část jeho hlavy. Všiml si, že odstín jeho vlasů je někde mezi tím Ashovým a jeho vlastním. "Jaké ponaučení?""Co se stane, když se budeš stavit do cesty Lynburnům z panství Aurimere."Jared chvíli čekal, ale strýc už nic nedodal. Jediným zvukem byly větvičky padající do vysoké trávy. "V tom době byl znak Lynburnů. Proč?"Nastalo dlouhé ticho. Jared si myslel, že nedostane žádnou odpověď, kromě zvuku prořezávání růží.Pak, aniž by se otočil, řekl mu strýc kontrolovaným a chladným hlasem: "Protože tam kdysi Lynburni žili. Moji rodiče. To jsem byl ale ještě malý."Jared zaraženě mlčel. Vždycky si myslel, že všichni Lynburnové žili na Aurimere, ale strýc Rob měl samozřejmě jiné rodiče, než jeho máma a teta Lilian. "Proč ho opouštěli? Co se stalo?"Strýc Rob hodil nůžky dolů. Ocelové břitvy se rozevřely. Jared udělal krok zpět a podíval se mu do tváře."Moji rodiče neměli rádi Lynburny z Aurimere. Naše vůdce, kterých je třeba se bát a poslouchat je. Naše soudce a katy. Lynburni přišli na Monkshood, zabili je a mě si vzali do opatrovnictví jako kouzelníka a jako budoucího muže pro jednu z jejich dcer. Myslím, že snad chápeš, proč už jsem se tam nikdy nevrátil. Je to důvod, proč už jsem se nikdy nechtěl vrátit do tohohle města."Jared zíral do modrých očí strýce Roba. Nevěděl, co by měl cítit: bylo mu ho líto. Byl to člověk, který byl k němu vždycky milý, ale zároveň nemohl potlačit sobeckou zoufalou hrůzu z další ještě příšernější kapitoly knihy jeho předků. "Zabili ti rodiče," řekl pomalu. "A ty sis vzal tetu Lilian?""Já dostal svoje ponaučení."Jared uslyšel v mysli výkřik Kami. Došlo mu, že byla sama na Aurimere s jeho matkou.Kami zaklepala na dveře panství a doufala, že jí otevře Ash, když byl Jared někde se strýcem Robem. Byl ze všech tří příšerných možností ta nejlepší. Když se otevíraly dveře, v duchu si nacvičovala: "Přenesme se přes ty rozpaky, co se týče našeho randění a přesuňme se k tomu, že mi řekneš všechno, co víš o vašem čarodějnickém životním stylu."Když se ale dveře otevřely, stála v nich Rosalind Lynburnová. Kůži měla bílou jako papír. Její vlasy povlávaly ve větru a ústa měla pootevřená, jako duch, který vidí ducha. "Kami Glassová."Kami kývla. "Zase já."Rosalind tam dál váhavě stála a pozorovala jí. Kami znala Jaredovi pocity k jeho mámě. Byla to škála pocitů, přes soucit a ochranářství, ke studu a nenávisti, ale ona k ní nemohla cítit to samé. Bylo jí Rosalind líto, ale zároveň k ní cítila zášť za to, jak s Jaredem celou dobu zacházela. Ani jeden z těch pocitů ale nebyl moc silný.Jako kdyby se její pocity v blízkosti Rosalind vytrácely stejně, jako když světlo prochází sklem. Vypadala skoro průsvitně. Nikdy nepůsobila moc skutečně. Kami napadlo, jestli byl tohle důvod, proč si Rob vzal nakonec Lilian.Rosalind otevřela dveře panství dokořán a ustoupila stranou, aby Kami mohla vejít. Ze studených dlaždic podlahy vyzařoval chlad, i skrz podrážky jejích bot. Vlasy Rosalind zavlály ve větru, který se dovnitř dral dveřmi. Konečky jejích vlasů se dotkly tváře Kami, když procházela kolem. Lehce zavadily i o kousek jejího oka.Rosalind zavřela dveře a veškerý vítr i světlo zůstalo za nimi venku. Kami stála uprostřed velké šedé haly, obklopené oblouky, jako by každá stěna představovala dveře do kostela. Rosalind stála před dveřmi. Vypadala ještě bledší proti tmavému dřevu za ní. Skoro jako zářící anděl.Jako anděl, který bránil někomu projít dveřmi ven."Říkala jsem ti, aby ses nevracela," řekla Rosalind, když se Kami myslí natáhla po té Jaredově. Ukázal jí, co mu řekl strýc Rob o tom, co se stane, když někdo zkříží cestu Lynburnům.Vlasy Rosalind zavlály kolem její tváře, i když uvnitř nebyl žádný vítr. "Musím ti ukazovat, proč bys mě měla poslouchat?" zašeptala.Úzká okna v hale zářily šarlatovou a jasně bílou září, jako krev a perly. Světla tančila v Kamině zorném poli. Byla oslňující a působila rušivě. Udělala dva kroky skrz moře plovoucích diamantů a podívala se na Rosalind. "Stejně, jako jste to ukázala mojí mámě?"Tvář Rosalind zůstala klidná. "Můžu ti udělat něco mnohem horšího," řekla. "Jí jsem potřebovala jenom vyděsit.""A co můžete udělat mě?" zeptala se Kami."Všechno, co budu muset," odpověděla jí Rosalind. "Cokoliv, co tě donutí držet se dál od mého syna."Oslepující záblesky krystalických a rudých světel udeřily do mysli Kami. Bolestivě jí pulzovalo v hlavě. "To neudělám.""Můžu tě zabít," vydechla Rosalind."To budete muset." V duchu zakřičela na Jareda.Hala byla najednou plná ledového vzduchu a skleněných střepů z oken, které najednou explodovaly. Skleněné střepy vypadaly jako nože. Čepele rudě jiskřily, ale Kami si všímala jenom jejich lesknoucích se zubatých okrajů.Přilétaly ze všech stran. Vzduch jich byl plný: neexistoval žádný způsob, jak uhnout. Střepy se zvedaly z dlaždic a mířily Kami přímo do očí.Kami zvedla paži, aby se ochránila. Do krve se jí vyplavil strach smísený se zuřivostí. Otočila se k Rosalind čelem."Slib mi to," řekla Rosalind s klidným úsměvem na tváři. "A já to zastavím."Dveře nejdou otevřít! zakřičel Jared.Jaredův děs projel Kami ve stejnou chvíli, jako ten její. I přes jejich společný strach, ale Kami našla chladné místo přímo uprostřed její hrudi. Její město se změnilo na místo, které sotva poznávala a teď si Rosalind Lynburnová myslela, že má právo jí rozkazovat."Ne," vykřikla.Jako hejno ptáků, které najednou změní směr, se střepy otočily, srovnaly a začaly se přibližovat k Rosalind Lynburnové. Pohled Rosalind se setkal s tím Kami, ale předtím, než mohla rozluštit emoce v nich, se Rosalind podívala Kami přes rameno. Její tvář se stáhla hrůzou.Dveře se najednou otevřely dokořán. V nich stál Jared. Rob Lynburn ho držel zezadu a odmítal ho pustit.Rosalind odvrátila pohled od Roba, odstoupila od dveří a přešla ke schodům. Prošla skleněnými střepy. Ani jeden jí nezasáhnul, i když se dál vznášely ve vzduchu. Propletly se jejími dlouhými vlasy stejně, jako oblázky proplouvají vodou.Rosalind si sedla na schod širokého tmavého schodiště a dala si hlavu do dlaní. "Nikdy jsem nechtěla, abys to věděl," řekla beznadějným hlasem."Věděl co?" zeptala se Lilian Lynburnová z vrcholu schodiště.Ash stál vedle svojí mámy. Podíval se na svojí tetu, na Kami, na halu s prázdnými okny, kterou brázdil prudký vítr a na svého otce. Oči měl pořád víc a víc vytřeštěné: vypadal vyděšeně.Kami byla obklopená rozbitým sklem a Lynburny. Byla tak vyděšená a plná adrenalinu, jako ještě nikdy v životě, ale nebyla sama. Zběsilý nátlak Jaredovi mysli na tu její působil jako druhý tep srdce, který perfektně doplňoval ten její.Rob musel zpracovávat situaci déle. Jared se mu vytrhnul a vyběhl do haly. Sklo mezi ním a Kami spadlo na dlaždice a rozbilo se. Třpytivé rudé a bílé střepy se rozlily po šedé podlaze.Jsi v pořádku? zeptal se Jared.Na chvíli si myslela, že jí chytí do náruče, jako se ho snažila chytit ona na Monkshoodu, ale on se jenom zastavil u ní. Podívala se do jeho napjaté tváře a do jeho bledých planoucích očí. Jsem v pohodě."Nerozumím tomu," řekla Lilian vzteklým hlasem."Podívej se, co dělají," řekl Rob své ženě drsným hlasem. "Podívej se! Ty nevidíš, co se děje?" Podíval se na Kami nenávistným pohledem.Jared přešel ke Kami. Natlačil svoje široká ramena před ty její a čelil svému strýci.Všichni Lynburni zírali na Kami: Rob se na ní díval planoucím pohledem, Lilian ledově bezradným, Ash vyděšeným a Rosalind úzkostlivým. Jared stál vedle ní, ale stejně jako ona neměl ani tušení, co se děje.Když Rob Lynburn promluvil, jeho hlas byl ponurý, doprovázený zvukem vzlykotu Rosalind. "Ta dívka je zdroj."