Unspoken - přepis :)

20-kapitola

ZAPOMENUTÉ OBĚTI

Druhý den ráno našla Kami Jareda opřeného o jejich branku do zahrady. "Nepotřebuju doprovod do školy," řekla mu přísným hlasem."Někdo minulou noc zaútočil na Holly," řekl Jared."Tak proč teď nestepuješ před domem Holly?" zeptala se Kami."Z několika důvodů," řekl Jared. "Ten první je, že má Holly motorku a může přejet každého, kdo by se jí pokusil napadnout. Samozřejmě, kdyby ses rozhodla svést se na motorce se mnou ...""Je to moc nebezpečné. Tvoje kolo není stavěné na řízení na ledě," řekla mu Kami. "Což je špatné, protože na tu věc sednu teprve tehdy, až zamrzne peklo. Upřednostňuju spíš procházku do školy lesem."Vzduch byl chladný a svěží. Foukal lehký větřík, který třásl listy. Šli pod stromy. Některé větve byly zakřivené a směřovaly k nebi. Některé byly rovné, jako kdyby se snažily něco zachytit. Kdyby pominula to, že šla do školy, přemýšlela o tom, co se skoro stalo Holly a plánovala si, jak vystopuje a vyslechne Nicolu, bylo by to obyčejné ráno. Vyměnili si pocity spokojenosti, která vytvořila smyčku a posilovala je oba. Kami by nikdy nenapadlo, že Jaredovi tak dobře sedne Sorry-in-the-Vale.Nakonec Kami řekla: "Omlouvám se za Rustyho.""Taky se omlouvám."Nechápal, že když se na ní jenom díval a mlčel, ve skutečnosti se jí v hlavě vynořoval neuvěřitelně hloupý vtip, že nejspíš počítal všechny její řasy.Sto sedmnáct, řekl Jared. Jeho pobavení donutilo Kami škubnout koutky."Vážně, kdybych ti nemohla číst myšlenky," řekla mu Kami, "asi bych se začala domáhat svých práv. Hned."Prošli roklí černých stromů s červeno purpurovými listy. Když se podívala na Jareda, jejich pohledy se setkaly. Znovu ucítila šok, ale už si začínala zvykat. Jejich vědomí bzučelo ve vzduchu.Kami periferním viděním zachytila pohyb, který by ale neměl upoutat její pozornost. Bylo to jenom zašustění ve větvích stromu. Něco jí ale našeptávalo, že je to důležité. Přistihla se, jak se otáčí a blíží se ke stromu s Jaredem vedle sebe. Ani jeden z nich nemohl uvěřit tomu, co vidí.Na lavičce sedělo malé a hrozivé stvoření, které se skládalo jenom z očí. Bylo tak dvakrát menší, než drozd. Mělo by vypadat hloupě, jeho tělo se kymácelo jako tělo žádného jiného živočicha. Jako kdyby bylo tvořeno z želé. Místo toho ale vypadalo znepokojivě.Hyakume, napadlo Kami. Sobo mi dřív vyprávěla příběhy. Monstrum se sto očima.Lesy už jí nepřišly jako bezpečné útočiště. Kami udělala jeden pomalý krok zpátky. Pak další, další a pak se rozběhla. Jared s ní držel krok. Běželi světlem, které prosakovalo skrz stromy, dokud nedoběhly k okraji lesa. Zastavili se uprostřed silnice a lapali po dechu.Jared se na ní podíval. Jejich mysli společně zkoumaly situaci. Všechny jejich smysly se ujišťovaly, že byli oba v pořádku. Jejich dech se zpomaloval, dokud se znovu nestal pravidelným. Zamířili přes kopec ke škole. Do bezpečí.Kami prošla školní bránou první. Brzo jim došlo, že ničemu neunikly. Projela jí hrůza. Její a po chvíli i Jaredova. Kami se topila v děsu. Nemohla dýchat.Nicola Prendergastová ležela na hřišti s rozhozenými pažemi. Hřiště bylo modrožluté. Barvy roztleskávaček. Veselé barvy. Pořád na sobě měla šaty z minulé noci, i když teď byly roztrhané a rozřezané, takže odhalovaly její bledou kůži, kterou křižovaly šarlatové skvrny. Bylo tam tolik krve.Temnota pohltila její vidění, jako kdyby mrkala. I ve tmě ale viděla Nicolinu tvář. Vzpomněla si na ní, když jí bylo šest a lila bláto do hrnečku pro Jareda. Pak ale Nicola vyrostla dost na to, aby přestala mít imaginární kamarády a Kami si vybrala Jareda místo ní.Jared se otočil ke Kami. Jednu ruku jí omotal kolem pasu a vlekl jí pryč z dohledu Nicoly. Byla mu za to vděčná.Jeho dotek byl nejistý, když jí opatrně táhnul pryč. Ani jeden z nich se neodvažoval moc dotknout toho druhého. Kami sevřela do pěsti Jaredovu bundu. Jared se sklonil a opřel si čelo o to její a Kami byla konečně schopná se nadechnout.Unikl jí jeden zoufalý povzdech, než se jejich dechy smísily dohromady. Pak se od ní Jared odvrátil. Kami se otočila tváří ke zdi, která obklopovala školu. Nebyla z cementu a cihel, ale z břidlic naskládaných na sobě tak, že nikdy nespadly. Dívala se na kameny a postavila se zády k Jaredovi a k mrtvé dívce, když vytáčela číslo na policii.Policie držela Jareda na stanici mnohem dýl, než Kami. Měla krátký rozhovor s laskavým seržantem Kennem, který měl vlasy podobné drátkům. Udělala jí hrníček čaje a poplácal jí po ruce, než jí řekl, že byla její výpověď velmi užitečná.Jareda pořád zpovídali kvůli jeho minulosti, jeho otci a jeho vztahu k Nicole. I když oba řekli, že Jared Nicolu sotva znal, a že spolu prohodili jenom pár slov. Všichni slyšeli historky o jeho otci. Policie si myslela, že zaútočil na Kami. A Kami nebyla schopná bez důkazů nikoho přesvědčit o tom, že je Jared nevinný.Bylo zřejmé, že se ten nebude vyučovat. Táta Kami vyzvednul a odvezl jí domů. Poprosila ho, jestli by nemohla být sama a vyklouzla ven zadními dveřmi.Šla do knihovny. Dorothy nebyla za pultem, takže jí Kami nemohla poprosit o dokumenty, kde by se psalo něco o dohodě, kterou udělali Lynburnové. Ale to nevadilo. Tady nešlo a další zavražděné zvíře. Šlo tu o zavražděného člověka, a mrtví lidé znamenají záznamy.Kami našla velké svázané svazky označené jako MÍSTNÍ HISTORIE. Byly to staré výstřižky z novin, upevněné pevnou lepenkou, takže připomínaly obrázky ve fotoalbu. Vzpomněla si, jak Dorothy říkala 'Prarodiče tohohle hocha vytvořili zákon, ve kterém se zavazují, že neublíží nikomu ve Valu.' Vzala si svazky staré přes padesát let, dokud nenašla malou zmínku v seznamu nekrologů. Stálo tam: Adam Fairchild. Pak tam byla data jeho narození a smrti. Pod tím bylo napsáno: Bude vždy připomínán kvůli jeho obětem. Téměř každý rok před tímhle datem byl v novinách další nekrolog.Obětem.Kami si přestala psát poznámky k jejímu článku. Seznamy všech těchhle úmrtí. Odložila propisku a vzpomněla si na dětskou písničku. Tu, kterou zpívali na stejném hřišti, kde našli Nicolu.Téměř každý zestárne.Vzpomněla si na Jaredův příběh o noži, který byl rodinné dědictví Lynburnů. Její máma mluvila o Lynburnech jako o rudozlatých zrůdách: rudá krev na jejich zlatých nožích. Vzpomněla si, jak Nicola mluvila o ochraně před Lynburnovými - ale ochranu před kým nebo před čím? Nakonec ale Nicola nebyla uchráněná před ničím.Seděla s hlavou skloněnou nad nekrology dlouhou dobu. Pak vstala a vrátila se na policejní stanici.Rosalind nepřišla na stanici, aby si vyzvedla svého syna.Neměla bys tu být, řekl jí Jared. Kami dál seděla na lavičce před stanicí, i když jí tuhle větu opakoval asi tisíckrát.Kami, řekl Jared. Zvedni hlavu.Kami jí zvedla. Stál před ní. Vypadal unaveně. Když se natáhla po jeho mysli, ucítila jeho otupělost.Nevypadal tak překvapeně, jak si nejspíš mysleli, že bude. Sklonil se k lavičce k jejím kolenům, jako hlídací pes, ale nesednul si vedle ní. Kami seděla s rukama v klíně. Oba mlčeli. Lidi,kteří je míjeli věděli, že byla Nicola mrtvá. Všichni ve městě to věděli. Ti, kteří viděli její tělo na školním hřišti. Ti, kteří se zamknuli ve svých domovech. I rodina Kami.Jenom Kami a Jared věděli, že v tom může mít prsty magie. Zvláštní stěna tvořená světlem ve vzduchu, divné zvíře v lese, možnost mluvit s tímhle klukem v její mysli. Všechno to vypadalo jako nevinné věci -magie, která neubližovala. I tak to ale Kami nemohla ignorovat. Nedokázala nic z toho vysvětlit. Mučit zvíře je zvrácené a zlé, ale tohle bylo děsivé."Zítra vynecháváme školu," řekla Kami. "Musíme jet do Londýna najít Henryho Thorntona."